Hlavní obsah

Nikdo vás k ničemu nenutí, ale… Brusel chce změnit, jak Češi spoří

Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

V evropských úsporách leží přes 10 bilionů eur. Převedeno na koruny jde o částku, z níž byste stokrát nasytili letošní plánované státní výdaje české vlády a ještě by vám zbylo. Úspory obyvatel EU chce nyní Brusel dostat do oběhu.

Článek

Evropané každý rok na spořicí účty uloží přibližně 1,4 bilionu eur. Unie hledá způsoby, jak zvýšit financování rozvoje firem i politických vizí. Lidi chce proto přesvědčit, aby své úspory investovali.

Zde přichází do hry projekt Unie úspor a investic (SIU), kterou má na starosti eurokomisařka pro finanční služby Maria Luís Albuquerque. Z pohledu Komise jde pro obyvatele Evropy o dlouhodobou příležitost zhodnotit své peníze. Brusel skrze ně také dostane další možnost jak financovat proměnu kontinentu. To znamená více peněz pro investice do zelených technologií, digitálních technologií, obrany a dalších oblastí.

„Myšlenkou Unie úspor a investic je podpořit jednotný trh s finančními službami. Dá průměrné rodině lepší možnosti jak dlouhodobě zhodnotit své úspory. Prospělo by to také firmám. Jde o projekt, který zaručí, že spořitelé, drobní investoři, rodiny i společnosti najdou na finančním trhu řešení pro cokoliv, co mohou potřebovat. SIU umožní také snazší financování evropských projektů,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy účel celého projektu Albuquerque.

Poslední zmíněný cíl SIU dává odpůrcům náboje ke kritice. Snahu Komise vytvořit například bankovní účty, skrze něž budou investoři i malé částky vkládat do – podle plánu EU – akcií nebo dluhopisů dle vlastního výběru, překládají odpůrci jako snahu Bruselu získat větší kontrolu nad penězi obyvatel členských států.

„Účet tohoto typu funguje podobně jako běžné spořicí účty. Umožní ale klientům nakupovat akcie, dluhopisy nebo podílové fondy od pár desítek eur. Účet by měl být jednoduchý a přehledný, navíc s daňovými výhodami pro drobné investory. Výnosy nelze garantovat, protože investice do trhů mají svá rizika. Mohou ale lidem pomoci překonat inflaci a připravit se na velké životní cíle. Navíc když si koupíte akcie evropských firem, pomáháte tím napájet kapitál trhu,“ popisuje komisařka jeden z motorů Unie úspor a investic, který má sloužit k rozhýbání kapitálu.

Suverenita versus integrace

Evropský účet bude podle Albuquerque možné mít u poskytovatelů jednoho státu, ale platit bude po celé Unii. Díky tomu by si ho Češi mohli otevřít u německé banky stejně snadno jako u české. Současně chce Komise převést část kontroly národních poskytovatelů finančních služeb pod patronát Bruselu. Dalším plánovaným prvkem Unie úspor a investic má být také sjednocení kapitálových trhů EU a zvyšování investiční gramotnosti Evropanů.

Foto: Evropská komise

Eurokomisařka Maria Luís Albuquerque je v Evropské komisi zodpovědná za oblast finančních služeb i Unii úspor a investic.

„Chceme zlepšit finanční gramotnost lidí, aby věděli, jak spořit či investovat. Klíčové je, že vše by mělo probíhat nadnárodně a co nejjednodušeji. První etapa projektu bude hotová do poloviny příštího roku. Pak by mělo přijít konečné zprovoznění služeb a případně zavedení další koordinace. Pokud se nebudou členské státy pohybovat dostatečně rychle, můžeme to rozjet s menší skupinou států, jak řekla předsedkyně von der Leyenová,“ upozorňuje Albuquerque na výrok předsedkyně Komise, která přinesla na stůl opět otázku dvourychlostní Evropy.

Jednoduše řečeno, se Evropská komise a největší ekonomiky Unie shodly, že pokud nezačnou ostatní členské státy v předem vytyčeném časovém horizontu zavádět opatření slučující trh Evropy, začnou se sjednocovat pouze ty země, které mají zájem, a ostatní členové sedmadvacítky se mohou postupem času přidat.

Mezi příznivce této myšlenky patří Německo, Francie, Polsko, Itálie, Španělsko a Nizozemsko neboli spolek E6 sdružující právě největší ekonomické hráče kontinentu. Nejhlasitějšími odpůrci jsou Irsko a Lucembursko.

Za jeden provaz

Tlak na sjednocení trhu a snaha Unie získat větší kontrolu nad národními finančními systémy popisují kritici i jako pokus o větší kontrolu nad směřováním peněz do projektů, které současná Komise tlačí dopředu. Realita je ale barevnější.

„Drobní investoři mohou získat vyšší výnos a různé daňové úlevy, zároveň však budou vystaveni kolísání trhů. Proto jsme kladli důraz na jednoduchost a transparentnost. EU instituce sice vkládají do SIU velké naděje, ale sama Komise přímo nebere peníze z kapes obyvatel. Nastavíme pravidla, ale o konkrétním investování rozhodují sami lidé na trzích. Firemní sektory zase mohou získat větší přístup k financování,“ vypočítává Albuquerque výhody, které Unie úspor a investic může mít pro lidi a firmy.

Všechny výše uvedené motivace ke vzniku SIU jsou tak i podle slov komisařky pravdivé. Brusel se snaží takzvaně „mobilizovat“ kapitál ležící na účtech pro financování svých vizí, růst evropských podniků i posílení investiční kultury mezi obyvateli.

Stále totiž platí tvrzení bývalého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho o tom, že když se Unie nedokáže ekonomicky vzchopit, čeká ji pomalé skomírání ve stínu Číny a USA. Investice v růstu amerických společností hrají klíčovou roli.

Jednotný trh je pro konkurenceschopnost kontinentu rovněž důležitý. Snahy o jeho reálný vznik mají proto svůj význam. Důležité je ale i převedení těchto snah do reality. Analytici z think tanku CEPS například varují, že SIU – tedy nástroj sloužící ke zjednodušení evropského finančního systému – je příliš složitý a drobné investory, na jejichž peníze také cílí, bude jeho komplikovanost odpuzovat.

Doporučované