Článek
Strmým pádem íránské měny rijálu začaly v zemi protivládní protesty. Přestože ozbrojené a bezpečnostní složky tvrdě zasahují, zatýkají i zabíjejí - od konce prosince už zahynulo přes pětatřicet lidí -, demonstrace se rozšířily do většiny íránských provincií a měst. Včetně Teheránu.
Není to rozhodně první případ protivládních nepokojů v Íránu, ale tentokrát je vyvolaný jednoznačně ekonomickou nespokojeností.
V roce 2022 velké demonstrace vyvolala smrt studentky Mahsy Amíníové, zatčené a zbité kvůli nedostatečnému zahalení vlasů. V roce 2009 byla motivace velkých demonstrací politická: část Íránců považovala tehdejší vítězství Mahmúda Ahmadínežáda v prezidentských volbách za zfalšované a zmanipulované.
Obchodníci a podnikatelé, kteří začali současné protesty, se v Íránu označují slovem bazaris. Od slova bazar, tedy trh.
„Bazaris je široké spektrum lidí, kteří vydělávají na prodeji a obchodu, není to žádná organizovaná skupina. Není to bazar jen ve smyslu těch obchodů a stánků na orientálním tržišti, jak si ho představujeme. Jsou to lidi, kteří žijí z obchodu, a když se ekonomice nedaří a měna padá, tak tratí. Ze současné situace bych ale nevyvozoval, že většina těchto lidí je proti režimu, nebo si dokonce přeje jeho pád,“ řekl Seznam Zprávám orientalista Slavomír Horák, který se věnuje dění v Íránu a Afghánistánu.
Režim nehodlá stejně jako v minulosti demonstrace tolerovat. „Nařizuji generálnímu prokurátorovi a státním zástupcům po celé zemi, aby v rámci zákona postupovali důsledně proti výtržníkům a jejich podporovatelům a neprojevovali vůči nim žádnou shovívavost ani slitování,“ řekl Mohséní Edžejí, předseda nejvyššího soudu a bývalý ministr zpravodajských a bezpečnostních služeb.
Íránská islámská republika je teokracií vedenou šíitským muslimským duchovenstvem. Vychází z principů, které sepsal vůdce převratu proti šáhovi v roce 1979 ajatolláh Ruholláh Chomejní v knize Velájate Fakíh (Vláda duchovních).
Ústavním činitelem s největšími pravomocemi je nejvyšší vůdce - ajatolláh Alí Chameneí. Úřad převzal v roce 1989 po smrti Chomejního.
Nejvyšší vůdce je šéfem ozbrojených sil a má právo jmenovat i odvolat hlavní soudce, vedení Revolučních gard (elitní ozbrojené milice), šéfy televizí a rozhlasu. Vůdce má ve všech otázkách právo veta, v zásadě se nic nemůže změnit bez jeho souhlasu. Nejvyššího vůdce potvrzuje ve funkci šestaosmdesátičlenné Shromáždění expertů, v němž zasedají muslimští duchovní ze všech částí země.
Trumpova výhrůžka
Americký prezident Donald Trump do Teheránu vzkázal, že USA v Íránu zasáhnou, pokud režim nepřestane zabíjet demonstranty. Britský list The Times napsal, že Chameneí má plán útěku do Moskvy, pokud se situace vyhrotí, ale nelze ověřit, zda tomu tak skutečně je.
Trump nařídil útok na Írán loni 22. června.
Základním pilířem režimu jsou Revoluční gardy. Elitní ozbrojené jednotky čítající zhruba 130 tisíc vojáků. Tyto gardy do značné míry určují íránskou ekonomiku a politiku. Jak domácí, tak zahraniční.
„Revoluční gardy do určité míry shánějí peníze i na financování sebe samých. Hledají zdroje svého financování. Přivlastňují si podniky, které jsou z tohoto hlediska zajímavé. To znamená například vše, co souvisí s ropou, včetně přístavů. Mají také rozsáhlé investice v zahraničí. V kontextu aktuální situace stojí za pozornost, že investovali ve Venezuele,“ říká Slavomír Horák.
Trump během svých prezidentských mandátů už dvakrát nařídil vůči Íránu překvapivý úder.
Poprvé v lednu 2020, když americký bezpilotní letoun zlikvidoval velitele Revolučních gard Kásima Sulejmáního. Podruhé loni v červnu, když letouny B-2 zaútočily na íránská jaderná zařízení a navíc americké ponorky vypálily na íránské cíle střely s plochou dráhou letu Tomahawk.
