Článek
Lana Čornohorská si získala na Ukrajině věhlas jako novinářka, dokumentaristka, performerka a výtvarnice. Vtipná a provokující.
Před válkou veřejně prosazovala práva LGBT+ lidí a organizovala pochod hrdosti Kyiv Pride. A přestože byla ukrajinskou vlastenkou, odmítala tlak na omezení ruštiny.
Slávu si vydobyla nejen uměním, ale také ve válce. Před dvěma lety dobrovolně vstoupila do armády a rovnou na pozici, která je pro obranu Ukrajiny velmi důležitá. Naučila se ovládat drony a stala se jejich operátorkou. O svých zážitcích z fronty psala texty, měla vlastní podcast.
1. ledna sedmadvacetiletá bojovnice zemřela. Když se vracela z obranné linie u vesnice Molnyja v Záporožské oblasti, zasáhl ji nepřátelský dron. Ve čtvrtek se s ní armáda a přátelé rozloučili. Nejprve v Kyjevě, pak i v rodném Záporoží.
„Připojila se k týmu, který měl na starosti drony, zvolila si volací znak Sati. Připravovala drony na bojové mise, řídila je během operací nebo navigovala piloty,“ napsali na sociálních sítích její kolegové z jednotky.
Loni v srpnu Čornohorská v podcastu mluvila o tom, co považuje ve válce proti okupantům za nejdůležitější: „Důvěru mezi lidmi, kteří spolu pracují, a motivaci bojovat.“
Lana Čornohorská.
Na ženy se vojenská povinnost na Ukrajině nevztahuje. Ty, které bojují, rukují dobrovolně. A není jich málo.
„I ženy podepisují kontrakty. V mojí skupině, kde jsem prodělal výcvik, bylo skoro třicet procent žen. Ne přímo se mnou, ale na nedaleké základně se ve stejnou dobu jako já připravovala žena z České republiky,“ řekl loni v rozhovoru pro Seznam Zprávy ukrajinský novinář Serhij Melnyčuk, který dobrovolně vstoupil do armády a odešel na frontu.
Podle údajů ministerstva ze začátku minulého roku slouží v Ukrajinských ozbrojených silách celkem 68 tisíc žen, pět tisíc působilo v bojových zónách podél více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linie.
O ukrajinských střelkyních a bojovnicích na frontě napsala knihu publicistka Jevhenija Podobná. Jmenuje se Dívky si zkracují vlasy a obsahuje portréty pětadvaceti Ukrajinek, které na obranu země vzaly do ruky zbraň. Některé už v roce 2014.
„Ženy na začátku války podle ukrajinských zákonů nemohly zastávat většinu bojových pozic v armádě. Buď chodily bojovat do dobrovolnických praporů, nebo byly papírově na jiných pozicích – dívka například bojovala jako odstřelovačka, ale oficiálně podle dokumentů byla švadlenou. Bylo to velmi nespravedlivé. Jak armáda, tak ukrajinská společnost zůstaly v zajetí stereotypů, že válka není záležitostí žen, ženy nemají na frontě místo, jsou slabé a nebudou schopny plnit úkoly,“ řekla k tomu.
K nejznámějším ukrajinským střelkyním patřila Kateryna Šinkarenková, která používala svérázný volací znak Whisky. Zahynula před dvěma lety během ústupu z Avdijivky.
Armádní tabu
Běžné není v ukrajinských ozbrojených silách ani otevřené přiznání homosexuální orientace. Téma je spíše tabu.
V únoru 2024 patriarcha Filaret - hlava Ukrajinské pravoslavné církve - předal medaili za obětavou službu v armádě zdravotníkovi Viktoru Pylypenkovi. Když se však církev dozvěděla, že Pylypenko je gay, vyznamenání mu odebrala. V prohlášení ocenila, že se zapojil do obrany země, ale nemůže „sdílet jeho hříšné názory“. Na protest proti tomuto církevnímu prohlášení naopak několik oceněných vojáků svoji medaili vrátilo.
