Před Zelenským je další těžký rok. Nepůjde jen o vojenskou odolnost Ukrajiny

Za poslední rok se na Ukrajině výrazně proměnila dynamika války i politické okolnosti, v nichž země čelí ruské agresi.

Plnohodnotný konflikt už trvá čtvrtým rokem a prezident Volodymyr Zelenskyj jako vrchní velitel ozbrojených sil i symbol státní odolnosti stojí před souborem mimořádně složitých výzev. Ty se netýkají pouze bojiště, ale také vnitropolitické stability, mezinárodní podpory a budoucí podoby ukrajinského státu.

Zatímco boje na frontě se stále více mění v opotřebovací konflikt, vyhlídky na rychlý konec jsou nejisté.

Podle amerického vyslance při NATO Matthewa Whitakera musí být Ukrajina připravena na pokračování konfliktu i v roce 2026, protože mírová dohoda nemusí být uzavřena.

Tento realistický, ale chladný odhad zvyšuje tlak na Kyjev i jeho spojence v době, kdy se politická pozornost Západu postupně přesouvá k dalším krizím.

Pro Zelenského to znamená nutnost plánovat nejen nejbližší měsíce, ale i dlouhodobý scénář války bez jasného konce. Prezident se tak ocitá v situaci, kdy musí současně udržet bojeschopnost armády, podporu zahraničních partnerů i vnitřní soudržnost země, která je po letech války stále více vyčerpaná.

Nadcházející rok proto nebude jen dalším testem vojenské odolnosti Ukrajiny, ale i politického vedení jejího prezidenta.

Jednou z nejtěžších výzev zůstává pro ukrajinského prezidenta snaha posunout mírová jednání alespoň k reálnému kompromisu. Přestože se v zákulisí mluví o různých diplomatických kontaktech a možnostech přímějších rozhovorů, zásadní průlom zatím nepřišel.

V novoročním projevu Zelenskyj řekl, že mírová dohoda je připravena z 90 procent. „Chceme konec války, ale ne konec Ukrajiny.“ Země si podle něj přeje mír, ale ne za každou cenu.

Po Zelenského nedělním jednání s Donaldem Trumpem na Floridě a následné telekonferenci takzvané koalice ochotných zaznívají opatrné výroky, že „mír je na obzoru“, například z Polska. Dosud ale Rusko opakovaně dávalo najevo, že není ochotno ustoupit ze svých maximálních požadavků, zejména pokud jde o ukrajinská území okupovaná po roce 2022.

Pro Kyjev jsou takové podmínky nepřijatelné a Zelenskyj se ocitá v obtížné pozici: Musí udržovat otevřené diplomatické kanály, aniž by to doma vyvolalo dojem ochoty ke kapitulaci.

Mírový proces se tak pohybuje spíše ve fázi sondování a signálů než konkrétních dohod. Dokud jedna ze stran zásadně nezmění svůj postoj, zůstává vyjednávání spíše vzdálenou perspektivou než reálnou cestou k ukončení války.

Jednou z dalších citlivých výzev, které před ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským stojí, je otázka voleb a legitimity jeho mandátu. Oficiální parlamentní volby se v zemi nemohly konat od roku 2024 kvůli válečnému stavu, který trvá od začátku ruské invaze. Ukrajinská ústava i volební zákony zakazují pořádat národní hlasování za mimořádných podmínek.

V posledních týdnech však sám Zelenskyj opakovaně naznačil, že je připraven uspořádat volby i během války, pokud to bude možné bezpečně zajistit. Prezident uvedl, že požádá americké a evropské partnery o pomoc s bezpečnostními opatřeními a také předloží parlamentu návrhy zákonných úprav, které by umožnily volby uskutečnit i za trvajícího konfliktu. Podmínkou pro hlasování podle něj musí být bezpečnost voličů a právní rámec, který dává výsledku legitimitu.

Tato otevřenost ke konání voleb vyvolala silnou reakci doma i v zahraničí. Zelenskyj čelí kritice od části opozice i právních expertů, kteří namítají, že za válečného stavu nelze zajistit svobodné a férové hlasování – zejména když je část území pod kontrolou Ruska a miliony Ukrajinců jsou rozptýlené v cizině nebo na frontě. Zahraniční politici a komentátoři navíc upozorňují, že snaha urychlit volby by mohla oslabit vnitřní soudržnost a odvést pozornost od války.

Zároveň Zelenskyj odmítá obvinění, že volby odkládá kvůli strachu z výsledku nebo aby si udržel moc. Zdůraznil, že rozhodnutí o termínu a podmínkách konání voleb je výhradně v rukou Ukrajinců a že žádný zahraniční aktér – například ruský prezident – nemá právo ovlivňovat, kdo a jak bude na Ukrajině zvolen.

Volodymyr Zelenskyj současně čelí zásadní proměně jeho vlastního nejbližšího politického kruhu. Po sérii korupčních odhalení a soudních zásahů vůči lidem z jeho okolí rezignoval dlouholetý šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak - muž, který byl nejen hlavním vyjednavačem, ale také klíčovou spojkou mezi prezidentem a zahraničními partnery.

Jeho odchod otevřel otázku, zda se prezidentovi podaří vnést do vedení nové tváře a energii, nebo jestli krize prohloubí strukturální problémy státní správy, která byla dosud silně personalizovaná kolem něj. Zelenskyj zatím nejmenoval jeho nástupce, a vedení prezidentské kanceláře se dočasně přerozděluje mezi stávající členy týmu.

Zelenskyj si jako hlava státu budoval tým především na loajalitě a osobních vazbách, často s lidmi z jeho předprezidentských let či z blízkého politického okolí. Tento model fungoval v počátečních letech války, kdy bylo koordinované vedení státu klíčové. Nyní však v souvislosti s odchodem některých klíčových členů prezidentské kanceláře došlo k proměně vedení a úkoly jednotlivých úřadů a poradních týmů se přerozdělují mezi nové osoby.

Po loňském skandálu, kdy parlament schválil změny omezující nezávislost dvou klíčových protikorupčních institucí, NABU a SAPO, se Ukrajina ocitla pod výraznou domácí i mezinárodní pozorností.

Zákon přesouval část pravomocí pod přímý dohled generálního prokurátora, což vyvolalo kritiku opozičních politiků, protikorupčních aktivistů i zahraničních partnerů. Na protesty reagoval Zelenskyj novelou, která obnovila nezávislost agentur, a tím se snažil uklidnit domácí i zahraniční obavy.

Ukrajina je přitom nadále pod drobnohledem nejen veřejnosti, ale i zahraničních partnerů, kteří sledují, kam putují peníze z finanční a vojenské pomoci. Situaci navíc vyostřil další skandál kolem jaderné společnosti Enerhoatom, v jehož důsledku odstoupil již zmíněný Andrij Jermak. Incident zdůraznil potřebu transparentního řízení strategických zařízení a efektivně fungujících protikorupčních institucí.

Vzhledem k silné závislosti Kyjeva na zahraniční podpoře bude muset Zelenskyj zajistit, aby protikorupční agentury fungovaly nezávisle a efektivně, a zároveň posilovat důvěru mezinárodních partnerů. To je klíčové pro udržení stability státu i pokračujícího vojenského a ekonomického přísunu.

I přes pokračující podporu Západu čelí Ukrajina vysokému tlaku na frontě, začínající rok tak bude vyžadovat pečlivé strategické plánování.

Armáda musí zvládat nedostatek munice a personálu, udržet morálku vojáků a rychle reagovat na proměnlivou situaci na frontě, což už bylo náročné v roce 2025, jak pro Seznam Zprávy popsal Bohdan Krotevyč, který zároveň kritizoval velení vrchního velitele Oleksandra Syrského.

Stejně tak upozorňoval na to, že v souvislosti se stupňujícími se a sofistikovanějšími útoky Ruska musí ukrajinští vojáci přizpůsobovat taktiku, aby dokázali čelit novým hrozbám a minimalizovat ztráty.

Současně je Ukrajina silně závislá na zahraniční pomoci – vojenské, finanční i humanitární – a prezident Zelenskyj musí přesvědčovat partnery, že prostředky jsou efektivně využívány, a zejména zajistit dodávky protivzdušné obrany, které jsou pro zajištění bezpečnosti země klíčové.