Článek
Mobilní telefon, batoh s oblečením a výbavou. Na přelomu roku se Lucie Kotrlová dočkala alespoň věcí po svém jediném dítěti. Její 27letý syn Jiří loni v srpnu padl na ukrajinské frontě u Izjumu. Jeho tělo se nenašlo. Matka se o jeho úmrtí dozvěděla s odstupem v listopadu. „Ráda bych pochovala alespoň něco z jeho věcí,“ říkala před Vánoci pro Seznam Zprávy.
Na její těžký úděl zareagovalo mnoho lidí. Ozvali se dobrovolníci ochotní přivézt z Ukrajiny osobní zavazadla padlého a reagovaly také matky dalších zemřelých bojovníků.
Krátce před Vánoci jí pracovníci ambasády v Praze předali synův batoh, minulý týden jí český dobrovolník s přezdívkou Mac přivezl také Jiřího mobil. „Drobné“ skutky, které Lucii pomáhají překonat peklo, které zažívá. „Z oficiálních míst nemám žádné informace, kde se syn v posledních okamžicích pohyboval, co se mu stalo. Mac se mou situací nemusel zabývat, ale chápal, že je to pro mě důležitá věc. Jsem mu nesmírně vděčná,“ popisuje matka.
Jiří Kotrla padl na Ukrajině.
Muž to považuje za samozřejmost. „Žádný hrdinský skutek. Dostal jsem kontakt na spolubojovníka, který Jirkův mobil měl. Jen jsem se s ním domluvil na předání,“ reaguje Mac.
Potřeby na frontě se mění, říká český bojovník
Český veterán z bojů v Afghánistánu či Kosovu jezdí na Ukrajinu od začátku války. Pohybuje se mezi jednotkami, bojuje, dělá instruktáže a taky díky dobročinným sbírkám zajišťuje bojový materiál na frontu. „Přitáhnul jsem tam kulomety, počítače, Starlinky. Teď poptáváme velké pick-upy, potřeby se mění. Nemá cenu přemýšlet víc než 14 dní dopředu,“ předává realitu válečné fronty.
Mac mimo jiné spolupracuje s dalším dobrovolníkem Jiřím Linkou z iniciativy Vlny solidarity, která organizuje pomoc válečným obětem po celé Evropě. Podle něj je logicky situace na frontě velmi nepřehledná. „Ukrajina neříká všechny informace i z bezpečnostních a strategických důvodů. Ale pracovníci české ambasády v tom odvádí špičkovou práci. Komunita lidí, co tam jezdí, má mezi sebou kontakty. Je to týmová práce několika lidí,“ popisuje.
Ve svých příspěvcích na sociálních sítích vždy přesně ukazuje, kam míří pomoc z jím organizovaných sbírek. „Jako voják pobírám výsluhu. Mohl bych žít spokojený život, ale nechci znovu zažít totalitu, okupaci a Rusáky, kteří si budou všechno vozit k sobě. Tak jako za minulého režimu, kdy jsme měli kravín na kraji dědiny, ale maso nebylo. I ruští zajatci nám říkají, že Evropa je plná fašistů a jen tak se nezastaví,“ říká.
Tváře českých obětí připomene pieta
Iniciativa Vlny solidarity loni v listopadu ve Zlíně připomněla čtyři padlé Čechy pietními tabulemi, které instalovala přímo v ulici.
Pietní tabla ve Zlíně.
K tablům o Karlovi Kučerovi, Martinu Krejčím, Michalu Janíkovi a Tomáši Zavázalovi bohužel pořadatelé plánují přidat další, včetně zmíněného Jiřího Kotrly. Linkův tým se chce spojit s velkou celorepublikovou organizací a ke čtvrtému výročí začátku ruské agrese na Ukrajině chystá větší pietu, při níž se tváře padlých opět objeví v ulicích. „Odezva ve Zlíně byla poměrně kladná, stejně jako v médiích i na sítích. Chceme tomu dát celorepublikový rozměr, který si jejich připomínka zaslouží. Usilovně na tom pracujeme,“ říká Linka s tím, že upřesňují detaily akce.
„Chceme se držet původního námětu, který jsme viděli na cestách po Ukrajině. Tváře padlých jsou v každém menším městě. Mělo by to mít podobný charakter. Plánujeme pietu spojit se sbírkou pro stávající obránce, kteří tam bojují,“ dodává.
Podle oficiálních informací už na Ukrajině padlo minimálně šest českých vojáků. Pro vstup do ukrajinských ozbrojených sil je třeba svolení prezidenta republiky. Podle oficiálních statistik jej od roku 2023 do loňského května získalo asi sedm desítek lidí. Skutečně jich však bojuje více. „Takové číslo není vypovídající, protože v zemi může působit i řada Čechů, kteří si o souhlas prezidenta nepožádali. Jejich odhady nedisponujeme,“ řekla už dříve mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Mariana Wernerová.
Mac popisuje, že někteří bojovníci a dobrovolníci mají problematickou minulost, to však není případ zmíněných zemřelých. „Je dobré ukázat, že máme své padlé hrdiny. Udělali, co mohli. Vzdali se komfortu, vzdali se svých rodin. Není to kvůli penězům,“ zdůrazňuje.
Linka považuje za důležité upozorňovat na proruské narativy a dezinformace. „Pokud lidem nebudeme připomínat, co se tam děje, nebudou si to uvědomovat. Když jdete na Ukrajině po náměstí, vidíte alej padlých hrdinů, tak to na vás padne. Uvědomíte si, že svoboda není zadarmo,“ říká.
Alej padlých v Kyjevě i s českými pomníčky.
Lucie Kotrlová se nadále snaží zjistit, co se s jejím synem stalo, přestože lidé znalí situace konstatují, že se šance nálezu ostatků časem snižuje. „Zkontaktovala jsem Pátrací službu Mezinárodního červeného kříže. Odevzdala jsem DNA do ukrajinské databáze,“ sděluje mimo jiné.
Říká, že se teď snaží „přetvořit smysl bytí“, když po smrti jediného dítěte svým způsobem ztratila všechno. „Nikdy ho nepřestanu hledat, když ho nemůžu pochovat. Chtěla bych vědět, kde leží.“
Pomáhá jí kontakt s matkami dalších padlých Čechů, které se musejí vyrovnávat se stejným osudem.
