Článek
Dnešek byl posledním dnem, kdy se lze přihlásit k paušální dani. Teď se brány zas na rok zavřou.
Zájem je velký. Každý rok se do zvýhodněného režimu přidává kolem 20 tisíc lidí, celková účast podle posledních dat z roku 2024 činila 120 tisíc.
Není divu. V paušální dani odpadá většina papírování i riziko kontroly z finančního úřadu. A hlavně – bohatě se to vyplatí, zvláště u vysokých příjmů, což mají účastníci dobře spočítáno.
Ti ostatní, kterých se paušální daň netýká, by se možná divili. Právem by mohli mít pochybnosti, v čem je toto dvojí zacházení, praktikované už od předchozí Babišovy vlády, spravedlivé.
Jen základní shrnutí: K paušální dani se může přihlásit skoro každý, kdo se živí sám jako živnostník. Podmínkou je, že nevydělá víc než dva miliony ročně. Zjednodušený režim funguje od roku 2021, aby se oběma stranám – úřadům i poplatníkům – ušetřila práce. Nic není třeba počítat, stát jednou za rok vyhlásí fixní měsíční platby pro všechny a je hotovo.
Pro letošní rok jsou sazby tři v závislosti na výši příjmů. Ta hlavní, která se podle dat z Finanční správy týká zhruba 97 procent účastníků, činí 9984 korun. Nelze k ní čerpat jiné výhody, jako jsou odpočty na děti nebo na hypotéku, ale zato má poplatník po uhrazení paušálu vystaráno úplně se vším všudy. Včetně daní i pojistného.
Paušální daň 2026 (měsíčně)
| Pásmo | Celková platba | Daň z příjmů | Důchodové pojistné | Zdravotní pojistné |
|---|---|---|---|---|
| I. pásmo | 9 984 Kč | 100 Kč | 6 578 Kč | 3 306 Kč |
| II. pásmo | 16 745 Kč | 4 963 Kč | 8 191 Kč | 3 591 Kč |
| III. pásmo | 27 139 Kč | 9 320 Kč | 12 527 Kč | 5 292 Kč |
Zdroj: Finanční správa ČR (Pásma jsou pro příjmy do jednoho milionu korun ročně, respektive 1,5 milionu a dvou milionů. Kdo má příjmy z nákladově náročnějších profesí, jako jsou zemědělci a řemeslníci, skončí v nižším pásmu i při vyšších příjmech. Projde-li novela o snížení důchodových odvodů, chystaná novou vládou, sníží se i paušální daň.)
Odvést státu skoro deset tisíc měsíčně, není pro poplatníky s nižšími příjmy zas tak málo. Do režimu paušální daně je ale nikdo nenutí. Benefitují z něj hlavně ti s vyššími výdělky. A úspora může být významná.
Kdo vydělá (nebo přesněji řečeno vyfakturuje) 50 tisíc hrubého za měsíc, tedy průměrnou mzdu, zdaní se vším všudy necelých 20 procent. U 80 tisíc (milion za rok) se dostane skoro na 12 procent. A jak vypočítali autoři nedávno publikované studie Chytřejší daně, v extrémních případech vyšších příjmů se lze propracovat i pod deset procent.
„Ať jsme hledali, jak jsme hledali, podobný režim, kde se odvádí fixní částka nezávisle na příjmu, jsme nenašli nikde kromě Maďarska,“ přibližuje spoluautor studie, absolvent ekonomie z Oxfordu Petr Vilím. Maďarsko přitom zapovídá paušál živnostníkům, kteří fakturují právnickým osobám, vejdou se do něj tedy jen drobní řemeslníci, a nikoli třeba IT specialisté, právníci a různí jiní firemní konzultanti jako v Česku.
Zdanění v řádu jednotek procent je doslova pohádka. Pro srovnání – kdo bere 50 tisíc hrubého jako zaměstnanec na standardní pracovní smlouvu, odvede dnes bez dětí a jiných úlev sám těsně přes deset tisíc, ale dalších 16 900 korun za něj platí zaměstnavatel. Celkem tedy takový úvazek stojí 66 900 korun, z toho daně a pojistné tvoří 41 procent.
Navíc – nová vláda už odeslala do Sněmovny návrh, podle kterého se bude zpětně rušit zvýšení pojistného minima pro živnostníky, zavedené minulou koalicí od letošního roku v rámci penzijní reformy. Nová vláda je chce zpětně od ledna poplatníkům vrátit – a co se moc neví, tento krok sníží i pojistnou složku v paušální dani.
Zdroj: PAQ Research (rozdělení do decilů – deseti stejně velkých skupin – podle celkových příjmů, data pro OSVČ jsou z anonymizovaných dat ze vzorku 300 tisíc reálných daňových přiznání od Finanční správy)
Být živnostníkem je z definice vždy větší boj o živobytí, jak koneckonců vyplývá už z pojmu osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Odpadají jistoty zaměstnaneckého vztahu a ochrana zákoníku práce. Žádná faktura není předem s jistotou proplacena. Kdo zvolí tuto cestu, podniká plně na vlastní riziko.
Je ale zároveň notoricky známou věcí, že příspěvky OSVČ do společné státní kasy jsou v Česku výrazně nižší (viz graf). V roce 2023 tvořily 13 procent celkové pracovní síly, na odvodech se ale podílely jen z osmi procent. Všichni zároveň vědí a tolerují, že v řadě případů jde o švarcsystém, kdy fakturování je jen zástěrkou pravidelného zaměstnaneckého příjmu.
U vyšších příjmů se lze touto cestou dostat na třetinové odvody. Což je podle Chytřejších daní anomálie. U modelového příkladu s příjmem na úrovni dvojnásobku hrubé mzdy je v Německu úleva zdanění OSVČ 39 procent oproti 49 procentům pro zaměstnance. V Rakousku je poměr 44 : 53 a ani v Polsku není rozdíl tak velký (27 : 41).
Paušální daň je extrémem v extrému. Paradoxně ale zůstává, ať je u moci Babiš, Fiala, nebo nyní znovu Babiš, dnes už jako pevná součástka systému, na kterou si sotva někdo troufne. Podobně jako na tiché víno či hypoteční úlevy. Výhodnost nakonec s novou vládou ještě vzroste.
Nelze se pak divit, že ve státní kase chybějí peníze. Nebo že jsou v Česku nízké mzdy. Když někomu stát uleví, jinde to musí dohnat – třeba u zaměstnanců, kteří se zdaňují snadno a o paušálu si mohou nechat jen zdát.
