Článek
Po plánované operaci rakoviny konečníku zemře do tří měsíců průměrně každý dvacátý pacient. V některých nemocnicích je to ale klidně každý pátý. Z odborně sestavených dat se tak ukazuje, že různá pracoviště pečují o zdraví pacientů různě kvalitně. Podobně je to u dalších velmi závažných onkologických nálezů.
„Pokud se velmi náročné operace typu resekce karcinomu pankreatu provádí na pracovištích, kde vykonají tři nebo čtyři takové zákroky za rok, tak to prostě není dobrá péče, kterou chceme pro naše pacienty. A taková péče by nemocnicím ze strany zdravotních pojišťoven vůbec neměla být uhrazena,“ představil své plány ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) při sněmovním jednání o budoucnosti onkologické péče.
Nová vláda tak chce promítnout do financování nemocnic daleko více kvalitativní hledisko. Dnes sice už několik bonusů v této formě funguje, ale ministr Vojtěch hodlá jít dál. Zjednodušeně řečeno, aby tam, kde se dobře léčí, dostali také dobře zaplaceno a obráceně.
„Neřešme pouze dostupnost, ale jak kvalitní péče je poskytována pacientům,“ říká ministr Vojtěch na příkladu sledování konkrétních indikátorů kvality ve zdravotní péči. „A ideálně to pak promítněme do úhrad, tedy plaťme za kvalitu,“ doplňuje.
Proti tomu se nedá namítnout nic. Každý pacient chce co nejkvalitnější péči.
„Jako pacientka si klidně dojedu za operací přes celou republiku, pokud budu vědět, že mi zachrání život. Ale pak je potřeba, abych léčbu čerpala tam, kam jsem schopna fyzicky dojíždět,“ přibližuje téma z pohledu pacientů Michaela Tůmová, místopředsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů.
A stejně tak zdravotní pojišťovny jsou připraveny tento přístup promítnout do úhrady zdravotní péče. Ostatně už se pozvolna rozbíhají první jednání o podobě financování na příští rok.
„Bude to předmětem dohodovacího řízení, které právě začíná. Pokud bude prostor pro implementaci do úhrad, tak se ho budeme snažit využít,“ souhlasí ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.
Záležet bude ale samozřejmě na konkrétní podobě, která zatím od Ministerstva zdravotnictví známa není. Ve vládním programovém prohlášení se píše, že koalice chce podporovat modely založené na výsledcích léčby a kvalitě poskytované péče – nikoliv pouze na objemu výkonů.
„Je to jasná a správná cesta pro udržitelné financování zdravotnictví, ale je těžké kritéria vhodně nastavit. Není ale na druhou stranu zase nutné vymýšlet kolo, protože v řadě západních zemí různé způsoby spolehlivého měření kvality fungují,“ popisuje ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček.
Jak to správně „ocenit“?
Pro jsou i menší nemocnice. Dlouhodobě ale upozorňují na to, že jsou oproti těm velkým znevýhodňovány. A to i ve zdravotní péči, kterou poskytují stejným pacientům ve stejném rozsahu i stejné kvalitě.
„Nejdříve je potřeba narovnat historické křivdy a zrušit nakloněnou rovinu v úhradách ve prospěch fakultních nemocnic. Jakmile se dostaneme na rovinu, tak určitě pojďme bonifikovat za kvalitu. Dnes ale máme bonifikaci nastavenou podle místa poskytování,“ říká Michal Čarvaš, ředitel Nemocnice Prachatice a předseda Asociace českých a moravských nemocnic.
Menší nemocnice se takto proti „svévolně stanoveným rozdílným úhradám za shodné služby“ bránily loni i u Ústavního soudu. Ten ale rozhodl, že je to odůvodnitelný krok, protože ve větších nemocnicích, které provozují centra vysoce specializované péče, se poskytuje náročnější a nákladnější péče.
„Už dnes je řada bonifikačních mechanismů zdravotních pojišťoven provázaných s kvalitou. Stačí tedy tímto směrem dát více peněz,“ uvádí Pavel Hroboň, zdravotnický expert a člen Národní ekonomické rady vlády.
Podle něj jde o správný krok vpřed, a co se týče centralizace nejnáročnějších výkonů, řada kroků se už provedla za minulého ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).
„Posuzovat výsledkové ukazatele zdravotní péče je nejsložitější, protože je nutné brát ohled na vstupní stav pacienta. Jinak hrozí, že opravdu těžké pacienty nebude chtít nikdo řešit, protože je u nich mnohem náročnější dosáhnout dobrého výsledku,“ dodává Hroboň s tím, že to samozřejmě není nemožné, jen je třeba pečlivě vyhodnocovat klinická data.
Na druhou stranu dodává, že by se dalo začít i snazšími kroky. Například v ambulantní sféře, kde by se dala kvalitní péče jednoduše posuzovat – jestli lékař postupoval podle doporučených postupů, tedy poskytl pacientovi s danou diagnózou takovou péči, jakou měl, nebo mu předepsal správné léky.
