Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Vyjít můžeme ze tří základních návěstí, která cestu do možné budoucnosti naznačují. V první řadě jde o programové prohlášení vlády, které je již schválené a volně přístupné. Dále je tu plán legislativních prací ministerstva na nadcházející roky, který mám k dispozici, a také složení Vojtěchova ministerského týmu náměstků a poradců, jejichž jména už z velké části rovněž známe.
Vládní program ve své obecnější části oplétá zdravotnictví mnoha povinnými přívlastky. Systém má být moderní, efektivní a spravedlivý, péče má být dostupná a kvalitní. To není tak zajímavé. V programu jsou ale i konkrétnější sliby.
Například: motivace zaměstnavatelů k poskytování preventivních programů zaměstnancům, finanční bonusy za účast na preventivních prohlídkách, zavedení národního monitoringu kapacit (včetně evidence čekacích dob), navázání úhrad péče na její kvalitu, výsledky a tzv. disease management, tedy efektivní cestu pacienta systémem. Dále tu najdeme zapojení pacientských organizací do rozhodovacích procesů.
Velký důraz se klade na elektronizaci, v níž se Česko pomalu lepší, ale za vyspělejšími zeměmi zatím pořád kulhá. Zde se kromě jiného slibuje větší zapojení zdravotních dat do dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a poskytovateli a v závěru podkapitoly postupné sloučení zdravotního a nemocenského pojištění.
O kus dále najdeme body, jako je posílení kompetencí nelékařských pracovníků (hlavně sester), restrukturalizace nemocničních lůžek nebo posílení odpovědnosti správních rad pojišťoven včetně osobní zodpovědnosti členů správních rad za výsledky. Navazuje příslib vytvoření skutečně konkurenčního prostředí mezi pojišťovnami a také zásadního umenšení role úhradové vyhlášky, tedy větší smluvní volnost mezi pojišťovnami a poskytovateli péče.
Nejsou to všechny body vládního programu, ale z těch konkrétnějších je to velmi významná část. A vybral jsem je z jednoho důvodu – všechny tyto body, dost zásadní pro budoucí podobu zdravotnictví, lze dosledovat v podstatě k jedinému zdroji.
Je jím soubor návrhů Platformy pro udržitelné zdravotnictví (PLUZ), která sdružila zástupce zaměstnavatelů, pacientských organizací, lékařů i akademiků. Důležitou součástí platformy je iniciativa Zdravotnictví 2030+ (pozor na záměnu s vládním strategickým dokumentem Zdraví 2030). Zakladatelem této iniciativy je Ladislav Švec, který stál i u zrodu PLUZ a působil jako její tajemník. Nyní se tajemnické pozice vzdal, protože nastoupil na Ministerstvo zdravotnictví jako náměstek.
V týmu Vojtěchových poradců navíc najdeme Martina Paličku, zakladatele iniciativy pro mladé lékaře Po medině, která je rovněž součástí PLUZ. A do platformy patří také pacientské organizace, jako je Hlas onkologických pacientů nebo zastřešující Národní asociace pacientských organizací. Jejich zástupci budou na ministra působit v rámci stálé ministerské Pacientské rady.
Jak by tedy vypadalo české zdravotnictví, kdyby toto „obklíčení“ ministra myšlenkami PLUZ přineslo ovoce v podobě naplnění bodů z programového prohlášení?
Teď trocha utopie…
Pojišťovny by pravidelně vyzývaly své klienty k účasti na preventivních prohlídkách – ne z laskavosti, ale proto, že by k tomu byly motivovány úsporami budoucích nákladů.
Dejme tomu, že praktický lékař zjistí potíž a doporučí vyhledat specialistu, případně zařídit další preventivní vyšetření (například kolonoskopii). Vystaví elektronickou žádanku. Pacient si otevře jednoduchou aplikaci, vybere zákrok, který potřebuje, a uvidí seznam možných poskytovatelů seřazený třeba podle vzdálenosti, délky čekací doby nebo kvality. Dle svých preferencí a možností se skrze elektronickou žádanku objedná.
Na vyšetření se dostaví bez jakéhokoli papíru, jen s průkazem pojištěnce (klidně v mobilu, to už umíme). V zařízení budou po identifikaci vědět, kdo je, s čím a od koho přichází a budou už mít, pokud je to potřeba, nastudované podstatné části jeho zdravotnické dokumentace či lékového záznamu, protože to všechno je samozřejmě elektronicky sdílené a lékařům dostupné v interoperabilním prostředí.
Pacient je vyšetřen a odchází, opět bez papírové zprávy, protože tu má ve své aplikaci, kam přijdou případně i výsledky, pokud vyžadují chvíli času. Praktický lékař, který vystavil žádanku, dostává (se souhlasem pacienta) zprávu i výsledky ve stejnou chvíli.
Jiný příklad – senior opouští po několika týdnech nemocnici. Pokud má blízké nebo je schopen se o sebe postarat, je vše v pořádku. Neodváží si s sebou hromadu zpráv z jednotlivých oddělení, kterou bude muset posléze složitě doručovat svému praktickému lékaři. Praktický lékař má jeho zprávy plně k dispozici ve chvíli, kdy se za pacientem zavřou dveře nemocnice.
Případná konzultace dalších kroků s pacientem například ohledně rehabilitace nebo užívání léků může klidně proběhnout na dálku (třeba po telefonu) nebo při další domácí návštěvě. Anebo si praktik seniora cíleně pozve, pokud to považuje za důležité. Ale rozhodně odpadá zbytečná návštěva pouze kvůli předání dokumentace.
Pokud senior neopouští nemocnici ve stavu plné samostatnosti, přichází na řadu propojení zdravotní a sociální služby a pacienta (případně i jeho blízkých) se ujímá nemocniční koordinátor. Ten pomůže zajistit dopravu, poradí s výběrem a objednávkou sociálních služeb, případně vyhledá dostupné sociální lůžko, pokud pacient stále nemůže fungovat v domácím prostředí. Rozhodně už se nestává, že by senior ležel dva měsíce na interním akutním lůžku, protože nemocnice neví, co s ním.
Nemocniční pobyty se obecně zkracují, protože nemocnice si pečlivě hlídají případné komplikace během pobytu. Ať už úrazy, pooperační komplikace či sepse nebo třeba takzvané nozokomiální nákazy, tedy infekce, které pacient chytí v nemocnici a k nimž by jinak nepřišel. Dnes je systém nastaven tak, že komplikace v důsledku nekvalitní péče či zanedbaných systémů předcházení rizikům nemocnicím nevadí. V některých případech se jim i vyplatí – pojišťovna veškeré jejich řešení proplatí.
Ne že by nemocnice pacientům pobyt komplikovaly schválně, ale jejich motivace předcházet rizikům je slabá. V novém systému by to mělo být jinak. Péče o zjevně zaviněné komplikace půjde na účet nemocnice a výrazně nadprůměrný počet komplikací během pobytu se projeví v kvalitativních ukazatelích nemocnice, které budou veřejně dostupné.
Mohou to být i drobnosti. Až zase uslyšíte varovné zprávy před nástupem chřipky nebo jiného respiračního moribundu, můžete se stavit pro vakcínu v lékárně – alespoň pokud jde o chřipku a covid. Složitější vakcíny jako tetanus, hepatitida nebo cestovní exotické záležitosti zůstávají v působnosti praktiků a očkovacích center.
K dispozici máte telemedicínské aplikace, které dokážou bezpečně nahradit velkou část návštěv u praktika i na pohotovosti. K datům o dostupnosti léků v libovolné lékárně máte přístup v reálném čase, takže nemusíte obíhat ani obvolávat sto lékáren, jak radil svého času ministr Válek.
Pomalý start reforem
Dalo by se v těch hezkých vizích pokračovat. Ostatně mnohé z nich jsou zachyceny v první a nejslavnější knize, kterou Andrej Babiš nenapsal – O čem sním, když náhodou spím. Zdravotnickou kapitolu před osmi lety sepisoval právě Adam Vojtěch.
To, co jsme si tady dnes načrtli, je samozřejmě ideál. V cestě k jeho uskutečnění stojí milion překážek a rizik – od kvality legislativní práce přes protesty nejrůznějších profesních organizací až po vnitrokoaliční pnutí (o vztahu mezi Vojtěchem a jeho čerstvou náměstkyní za SPD Karlou Maříkovou se hezky rozepsal Deník N). Změny navíc potřebují čas na usazení, takže ani při ideálním průběhu se nastíněného fungování systému nedočkáme do konce volebního období.
Ani Vojtěchovy plány nejsou tak ambiciózní. Jak naznačuje už zmíněný plán legislativních prací, postup bude pozvolný. Letošní rok stráví ministerstvo spíše přípravami. I když ve druhé polovině roku by mělo dojít na zákon, který umožní uplatnit evropskou digitalizační směrnici EHDS.
První větší legislativní kroky by se měly odehrát počátkem nevolebního roku 2027 – to přijdou na řadu kompetence sester a dalších nelékařských pracovníků. Následovat by měla centralizace hygienické služby. Začátkem roku 2028 by měla přijít hlavní reformní fáze, v plánu jsou rozsáhlé novely dvou klíčových zákonů – o veřejném zdravotním pojištění a o zdravotních službách. A pak už jsou v podstatě za rohem další volby.
Jak se bude dvojici Vojtěch–Švec na cestě k ideálu dařit, samozřejmě neví nikdo, tím méně autor Vizity. Ale bude to zajímavá podívaná.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
