Článek
Ve zprávě OECD se objevují také vážná varování, a i v kontextu nástupu nového kabinetu proto stojí za to se na některé body podívat podrobněji.
Zcela obecně lze říci, že české zdravotnictví je v současnosti v mezinárodním srovnání výtečně dostupné. OECD měří ve zdravotnictví takzvané „hlášené neuspokojení potřeb“ (self-reported unmet needs). Ptá se pacientů, zda se jim přihodilo, že potřebovali zdravotní péči, ale nepodařilo se jim k ní z různých důvodů dostat. Česko má tento ukazatel mezi nejnižšími v EU.
Na nedostupnost služeb si postěžovalo jen 0,6 procenta dospělých Čechů, přičemž průměr EU je 3,6 procenta. Mezi zranitelnými společenskými skupinami je srovnání ještě lepší – nedostupnost péče hlásilo 0,9 procenta Čechů ohrožených chudobou, průměr EU je 6 procent.
Pokud jde o stomatologickou péči, v roce 2024 hlásilo 1,4 procenta Čechů, že nesehnali zubaře, když ho potřebovali, zatímco unijní průměr je v tomto případě 6,3 procenta. Mezi chudými Čechy dosáhl podíl neobsloužených pacientů 5,1 procenta, ovšem průměr EU dosahuje strašidelných 13,6 procenta.
Z toho je celkem zřejmé, že to, na co jsou Češi ve zdravotnictví zvyklí a co považují za normální, je zejména z hlediska dostupnosti v mezinárodním srovnání velmi vysoký standard. To není špatně, naopak. Mnohdy divoké diskuze o nedostatku lékařů, sester či stomatologů mohou z tohoto úhlu vypadat trochu přepjatě.
Nicméně přistoupit na logiku „i kdyby to bylo o polovinu horší, pořád to vlastně bude docela dobré“ se naštěstí nechce nikomu – ani z politiků, ani z expertů. Jestliže v něčem vynikáme, je zcela správné snažit se to udržet, nebo dál vylepšit.
Jenže to se neudělá samo. Naopak – samo se to jenom rozpadne. Český zdravotnický systém tak, jak je dnes nastaven, je neudržitelný – především finančně a demograficky. Také postupně zaostává nebo se nevyvíjí dost rychle v oblastech, které by naopak měl do budoucna zásadně rozvíjet.
I zpráva OECD si všímá financování dlouhodobé a následné péče. „Dlouhodobá péče je nadále oblastí poměrně podinvestovanou. Přes určitý nárůst během poslední dekády se v roce 2023 na celkových zdravotnických nákladech podílela pouze 13 procenty, tedy pod průměrem EU, který činí 18 procent,“ píší autoři zprávy.
Velké rezervy v efektivitě poskytování péče vidí OECD v českých nemocnicích. Česko má 6,4 nemocničního lůžka na tisíc obyvatel, což je o čtvrtinu víc, než činí průměr EU (5,1). Hustota lůžek je šestá nejvyšší v Unii. Současně je příliš mnoho postelí prázdných. Zatímco průměrná obložnost v EU je 69 procent, v Česku je to o sedm procentních bodů méně.
Zajímavé je, že před pandemií dosahovala obložnost v Česku 67 procent. Rozvoj medicíny, ať už léků nebo třeba postupů jednodenní chirurgie, vede obecně k rychlému poklesu potřeby akutní nemocniční péče. Česká síť ale na tento pokles neumí reagovat. Prázdné postele na sebe přitom vážou velké personální i finanční zdroje, které by se daly využít jinde.
Trochu paradoxní výhodou českého zdravotnictví do budoucna je i to, že je ve své všeobecné dostupnosti v mezinárodním srovnání celkem úsporné. Výdaje na zdravotnictví dosahují v Česku podle zprávy OECD 8,4 procenta HDP, přičemž evropský průměr činí 10 procent.
Toto postavení tedy umožňuje Česku do budoucna navyšovat výdaje do zdravotnictví nejen nominálně, to se bude dít zcela nevyhnutelně, ale i relativně v poměru k velikosti ekonomiky – můžeme zvýšit význam zdravotnictví v rámci hospodářství, aniž bychom vypadali jako rozhazovační ropní šejci. Což může být vzhledem ke stárnutí populace a souvisejícím rostoucím nárokům na zdravotní služby nevyhnutelné – proto je dobře, že tento prostor máme.
Klíčové je, aby stát dokázal jasně definovat, co má za případné větší peníze dostat. A aby dokázal ohlídat, kam peníze směřují a jestli jsou utráceny efektivně. Na to potřebuje nejen lidskou a politickou vůli a kuráž, ale také velmi dobrá a podrobná data a lidi, kteří s nimi budou umět zacházet. Pokud by se tyto faktory dokázaly spojit, má Česko velkou šanci vybrat demografickou zatáčku bez většího karambolu.
To ale není všechno, co české zdravotnictví potřebuje. Jak dále plyne ze zprávy OECD, Češi na své široce dostupné zdravotnictví silně hřeší. Úmrtnost z preventabilních a léčitelných příčin je v Česku o pětinu vyšší, než je průměr EU. A nemělo by nás uklidňovat, že jsme v této věci „nejzápadnější na Východě“ a že hůř jsou na tom země jako Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovensko, Polsko či Chorvatsko.
Efektivní prevence bude v delším horizontu nejsilnějším faktorem ekonomické udržitelnosti zdravotnictví. Půjdeme-li alespoň trochu do sebe z hlediska životního stylu, zejména v oblastech alkoholu, jídelníčku a fyzické aktivity, kde jsme v mezinárodním srovnání opravdu úplně marní, pomůžeme budoucnosti českého zdravotnictví víc než všechno navyšování výdajů.
Česko nutně potřebuje redukovat rizika a škody plynoucí z životního stylu. Snížit do budoucna počty cukrovkářů a obézních lidí, omezit rozbujelý výskyt kardiovaskulárních onemocnění plynoucích ze špatných životních návyků, snížit konzumaci alkoholu a prodloužit dobu dožití ve zdraví.
Nápor na zdravotnictví bude v příštích letech a desetiletích strašný tak jako tak, zodpovědnějším chováním jej můžeme alespoň trochu zmírnit. A také přispět k tomu, aby i další zprávy OECD o stavu českého zdravotnictví byly aspoň tak snesitelným čtením, jako jsou teď.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
