Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česko je země, kde mohou lidé počítat se sociálními dávkami, kde státní zaměstnanci dostávají slušné platy, kde vládní dotace zaručí, že ceny energií nerozvrátí rodinné rozpočty. Zároveň podnikatelé v průmyslu i zemědělství mohou počítat s tím, že jim prosperitu zajistí státní dotace. Pro takový blahobyt se stojí za to zadlužit.
Kdo bude dluhy později splácet, to není třeba aktuálně řešit, ostatně vláda této země nemá žádné strategické cíle, které by mířily na budoucnost. I když je pravda, že páteřní síť dálnic se pomalu blíží k dokončení, ve výdajích na energetickou bezpečnost a obranyschopnost se však škrtá, věda není prioritou a na kultuře se šetří.
Tímto směrem se bude rozvíjet v příštích letech Česko, přinejmenším na něj ukazuje státní rozpočet na rok 2026, který ministryně Alena Schillerová (ANO) prosadila v pondělí při jednání vlády Andreje Babiše.
Rozpočet zvyšuje proti loňsku výdaje o 115 miliard korun a po započtení 33,5 miliardy, které budou zaměstnancům ve školství namísto státu vyplácet kraje a obce, roste útrata o 6,8 procenta. Vzhledem k tomu, že hospodářský růst letos samo Ministerstvo financí předpovídá na 2,4 procenta a inflaci na 2,1 procenta, je takové navýšení o dva procentní body vyšší, než by si Česko mohlo dovolit bez dalšího zvyšování deficitu.
„Výsledný deficit ale samozřejmě zůstává odpovědností Petra Fialy a Zbyňka Stanjury, je to jejich schodek,“ prohlásila Schillerová – a má přinejmenším částečně pravdu.
Návrh svého předchůdce Zbyňka Stanjury (ODS) převzala Schillerová teprve v polovině prosince a narychlo do něj provedla jen několik významnějších změn. Ovšem právě tyto úpravy ještě prohloubily sporné momenty, které obsahoval už rozpočtový návrh předchozí vlády.
Vláda dál navyšuje největší výdajovou položku
Například bylo těžko možné obvinit Petra Fialu (ODS) a bývalého správce státní pokladny Stanjuru, že vůbec nemyslí na budoucnost, když ve svém návrhu zvýšili výdaje na armádu o 21 miliard a Ministerstvu průmyslu přidali 18 miliard pro rozjezd výstavby nového reaktoru v Dukovanech. Obě intervence však nová vláda na návrh Schillerové škrtla.
Peníze byly místo toho použity na další zvýšení největší rozpočtové položky, tedy výdajů v sociální oblasti. Platné zákony donutily Fialův kabinet, aby sociální výdaje zvýšil o 26 miliard, Babišovi lidé však přihodili dalších 16 miliard.
Část z toho lze vysvětlit. Minulý ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) například zavedl novou „superdávku“, od které si sliboval, že rozpočtu ušetří osm miliard. Lze pochopit, že jeho nástupce Aleš Juchelka (ANO) tomu nevěří.
K „projedení“ je však určen rovněž příplatek ve výši sedmi miliard, kterými Ministerstvo průmyslu uhradí tu část podpory obnovitelných zdrojů, kterou dosud platily domácnosti a firmy.
Čtyři miliardy navíc proti loňskému rozpočtu půjdou přes Ministerstvo zemědělství a jeho Program obnovy venkova, který umožňuje dotovat také investiční projekty velkých firem. Takové opatření může vzbudit kritiku už jen z toho důvodu, že se premiérem stal největší český zemědělec a potravinář.
Na druhé straně má širokou podporu navýšení dotací o 27 miliard pro výstavbu dálnic a železnic. Bývalý ministr Stanjura nebyl o efektivitě tak velkého utrácení přesvědčen a kolegovi z dopravy Martinu Kupkovi (ODS) nechtěl nad obvyklých 100 miliard ročně přidat – naopak nová vláda peníze bez řečí uvolnila.
Ve všech ostatních kapitolách už ovšem Babišův kabinet sleduje cesty vytyčené za vlády premiéra Fialy. O tom, jak se zvyšují platy státních zaměstnanců, svědčí navýšení rozpočtu pro školský sektor a pro Ministerstvo vnitra o 10 procent, pro Ministerstvo financí o 14 procent – v součtu stát utratí proti loňsku 40 miliard navíc.
Je faktem, že hlavně platy řadových státních úředníků se významněji nezvyšovaly od roku 2019 (nepočítaje zrušení superhrubé mzdy). Za opatření minulé vlády lze považovat dvě miliardy navíc pro Ministerstvo místního rozvoje na podporu bydlení. Stejně tak už Stanjurův rozpočet škrtal v resortech kultury a životního prostředí, Schillerová tam jenom našla další úspory.
Ani předchozí kabinet nechtěl zvyšovat výdaje kapitol Akademie věd, Grantové agentury ani Technologické agentury a nový šéf vládní Rady pro výzkum a vývoj Karel Havlíček (ANO) nad tím jen pokrčil rameny. I tato stagnace znamená vzhledem k inflaci reálný pokles.
Při určitém zjednodušení lze říci, že první rozpočet nové vlády nemá jiný účel než uspokojit tradiční klienty největší vládní strany ANO, případně jejích koaličních partnerů. Jako jejich hlavní argument může posloužit fakt, že noví ministři neměli čas výrazněji zasáhnout do rozpočtového návrhu předchozí vlády, a ještě byli nuceni do výdajů promítnout předvolební sliby.
