„Sluníčkář“ Poche, „dívenka“ Peake. S ministry měli problém i Pavlovi předchůdci

Petr Pavel není zdaleka prvním českým prezidentem, který se dostal s vládou do sporu kvůli jmenování ministra. Seznam Zprávy přináší přehled předchozích podobných rozepří.

První český prezident Václav Havel si sporem o jmenování člena vlády prošel v květnu 2001. A to když několik týdnů otálel s podpisem návrhu tehdejšího premiéra Miloše Zemana, aby se stal ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr (oba ČSSD) vicepremiérem.

Havel Grégra dlouhodobě kritizoval, vadil mu jeho odlišný pohled na zahraniční politiku či dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

„Ty výhrady nejsou ani osobní, ani politické, jsou to výhrady filozofické. Já prostě nesouhlasím s jeho viděním, s jeho pojetím ekonomiky, jeho ‚technologické zóny‘ považuji za zničení naší země,“ zdůvodňoval Havel svůj krok.

Nakonec ale Havel ustoupil a Grégr se koncem května 2001 stal místopředsedou vlády.

Havlův nástupce Václav Klaus se dostal do sporu s premiéry o jmenování ministra hned několikrát. V roce 2003 si například nebyl jistý výměnou ministrů ve vládě Vladimíra Špidly (ČSSD). Místo šéfa průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka měl obsadit Milan Urban (oba ČSSD).

Prezident Klaus to ale podmínil tím, že Urban musí dokázat, že se domluví alespoň jedním světovým jazykem. Chtěl také vědět, zda se vláda nebude v blízké době měnit znovu. Klaus ustoupil poté, co Urban vzkázal, že mluví francouzsky a učí se anglicky, a Špidla přislíbil, že další změny nechystá.

Další rozpor nastal v říjnu 2005, kdy premiér Jiří Paroubek (ČSSD) navrhl jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví. Klaus ale požadoval, aby se Rath předtím vzdal pozice prezidenta České lékařské komory - souběh těchto funkcí by byl podle něj v rozporu s Ústavou.

Rath na to reagoval prohlášením, že jde o „vrtoch staršího pána“ a že jej Klaus „bytostně nesnáší“. Zároveň ale svolil, že své působení v komoře přeruší. Ministrem ho Klaus jmenoval v listopadu 2005.

Paroubka ve funkci premiéra nahradil Mirek Topolánek z ODS. I k jeho vládě měl Klaus výhrady. Koncem roku 2006 se mu nelíbilo, že se má do čela diplomacie postavit Karel Schwarzenberg jako nestranný kandidát Strany zelených.

Vadily mu vazby Schwarzenberga na Rakousko. „I z důvodů velmi křehkých vztahů s Rakouskem nedovedu pochopit, že by předseda vlády mohl považovat za vhodné, aby funkci ministra zahraničí zastával navržený Karel Schwarzenberg,“ uvedl prezident.

To Topolánka popudilo. „Já jsem to nazval národní obrozeneckou obsesí. My Češi si v sobě neseme určitý pocit, že našimi největšími nepřáteli jsou v pořadí: Němec, šlechtic, kněz, emigrant,“ řekl tehdy iDnes.cz. I přesto Klaus nakonec 9. ledna Schwarzenberga i s ostatními ministry jmenoval.

Bez slovních roztržek se neobešla ani ministerská výměna ve vládě Petra Nečase (ODS) po rezignaci šéfa obrany Alexandra Vondry (ODS) v prosinci 2012. Jeho místo měla podle představ premiéra obsadit Karolína Peake (LIDEM).

Tentokrát se Klaus obával, zda se tehdy sedmatřicetiletá žena do funkce hodí. „Neumím si představit, že se z Karolíny Peake stane přes noc odbornice na armádu. Statní muži v armádě takovou dívenku nepřijmou,“ řekl tehdy Klaus. Peake na to reagovala prohlášením, že není žádná „křehotinka“.

Ke sporu se tehdy vyjádřil i současný prezident Petr Pavel, který byl v té době náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. „Vojáci by měli mít především důvěru ve své velení, a to velení zůstává na místě. Osoba ministra nebo ministryně pro vojáky ve výkonu není relevantní. Vojáci mají své úkoly, plní je dobře a budou je tak plnit i nadále,“ řekl tehdy.

Klaus Karolínu Peake ministryní nakonec jmenoval 12. prosince, už o osm dní později ji ale Nečas odvolal. To zdůvodňoval rozsáhlými změnami ve vedení resortu, ke kterým Peake přistoupila.

Hned do několika pří se s premiéry pustil v roli prezidenta i Miloš Zeman. Na rozdíl od jeho předchůdců byl ale ve svém odporu vůči navrhovaným ministrům vytrvalejší a spory se táhly i několik měsíců.

Zeman měl třeba v roce 2014 výhrady k hned několika navrhovaným ministrům vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD). Vadil mu návrh Milana Chovance na vnitro kvůli diplomu z plzeňských práv, který získal neobvykle rychle. Kandidátovi na ministra zemědělství Janu Mládkovi vyčetl problémy se získáním bezpečnostní prověrky. U dalších ministrů mu vadily malé zkušenosti. Vládu ale nakonec v lednu jmenoval.

Výhrady měl Zeman v roce 2018 i v případě vlády Andreje Babiše složené z hnutí ANO a ČSSD. Sociální demokraté trvali na tom, že se ministrem zahraničí má stát europoslanec Miroslav Poche. Zeman ale v polovině května uvedl, že jej nejmenuje.

Vyčítal mu zejména vstřícnější přístup k přijímání uprchlíků. „Mít ve vládě jako ministra zahraničí sluníčkáře by bylo popřením i prohlášení vlády,“ řekl tehdy v České televizi. To odmítl předseda ČSSD Jan Hamáček. „Pochopil bych výhrady, kdyby měl Miroslav Poche gumový člun a vozil migranty do Evropy,“ řekl na Primě.

Později ale sociální demokraté ustoupili. Vládu složili bez Pocheho, řízení ministerstva se dočasně chopil Hamáček. V polovině října pak Zeman jmenoval do funkce Tomáše Petříčka.

Na několik měsíců se natáhl také spor mezi Zemanem a vládou Andreje Babiše o obsazení postu ministra kultury. V květnu 2019 na svou funkci rezignoval Antonín Staněk po kritizovaném odvolání šéfa Národní galerie Praha Jiřího Fajta a šéfa Muzea umění Olomouc Michala Soukupa.

Zeman ale jeho demisi nepřijal. Komentoval to tím, že Staněk odhalil „závažná ekonomická pochybení“. Babiš poté na žádost ČSSD navrhl Staňkovo odvolání. Jenže i to Zeman odmítal přijmout.

Situace, kdy Zeman otálel s odvoláním ministra kultury, trvala několik týdnů a doprovázely ji spory o výklad Ústavy. Zeman tvrdil, že mu nestanovuje žádný termín, do kdy má ministra odvolat, s čímž nesouhlasili někteří ústavní právníci.

Po dvou měsících jej sice odvolal, odmítl ale na jeho místo jmenovat kandidáta ČSSD Michala Šmardu. Zeman tvrdil, že na post není dostatečně kompetentní. Sám Šmarda jeho otálení označil za „šaškárnu“, nakonec se ale své kandidatury na ministra vzdal. Spor skončil v srpnu 2019, když Zeman jmenoval do funkce Lubomíra Zaorálka (ČSSD).

Nedostatečnou kompetenci a také postoj k Izraeli či Visegrádské čtyřce vyčítal Zeman i kandidátovi na ministra zahraničí ve vládě Petra Fialy (ODS) Janu Lipavskému (tehdy Piráti, dnes ODS). Při skládání kabinetu v listopadu 2021 jej odmítl jmenovat, následně mu doporučil, aby kandidaturu vzdal. Zemanovi mimo jiné vadilo, že Lipavský dosáhl pouze bakalářského titulu.

Fiala pohrozil Zemanovi kompetenční žalobou s tím, že je potřeba, aby Ústavní soud vyřešil, do jaké míry může prezident do jmenování ministrů zasahovat.

17. prosince ale Zeman vládu jmenoval i s Lipavským. Prezident uvedl, že ačkoli je Lipavský v porovnání s předchůdci „slabý kus ve stádě“, přesvědčilo ho programové prohlášení vlády.

Spolupráce Zemana s Fialou se dotknul ještě jeden spor. Poté, co ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) v prosinci 2022 kvůli zdraví opustila svou funkci, navrhli lidovci za jejího nástupce místopředsedu strany Petra Hladíka. Pochyboval o jeho kompetencích, vadilo mu také, že byl Hladík na policii podat vysvětlení kvůli kauze přidělování městských bytů v Brně.

Spor vyřešily prezidentské volby, Zemanův nástupce Petr Pavel hned den po nástupu do funkce v březnu 2023 Hladíka jmenoval.