Chaos a nejistota. Trumpova „páka na všechno“ otřásla světem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Světová ekonomika zažila během posledních dvanácti měsíců otřes, který podle některých expertů změnil globální ekonomický řád. Nejistota, do níž ekonomicky a vojensky nejsilnější země světa – USA – svět uvrhla, se projevila výkyvy na burzách, oslabením dolaru i přesměrováním obchodních toků, a to jak mezi rivaly Spojených států, tak i jejich spojenci.

„Nacházíme se v novém světě. Obrovsky vzrostla nejistota v ekonomice. V minulosti sice docházelo k výchylkám, ale drželi jsme se nějaké trajektorie nebo osy. Západní ekonomicko-tržní spojenectví následovalo tento trend. Nyní jdou Spojené státy a Donald Trump jiným směrem,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ekonom z Kolumbijské univerzity v New Yorku Jan Švejnar.

„Globální obchod a tok investic uvrhla celní válka do chaosu, který nemá v posledních dekádách obdoby. Nejistota stále pokračuje a asi jen málokdo je s to sledovat, jaká pravidla právě platí a co visí ve vzduchu. Překvapivě dopady na vývoj ekonomiky nejsou tak drastické, jak by možná člověk z astronomických celních sazeb čekal,“ potvrzuje bývalý viceguvernér ČNB a současný europoslanec Luděk Niedermayer.

Také podle Lestera Munsona, který roky pracoval v obou komorách Kongresu v roli šéfa kanceláří výborů, je nejistota klíčovým prvkem celé celní války a strategie USA.

„Každodenní výkyvy a hrozby nepřispívají k důvěře. To je Achillova pata celé Trumpovy strategie. V dlouhém období riskujete odcizení partnerů. Už dnes vidíme, že některé země – například Kanada – se poohlížejí po hlubší spolupráci s Čínou. To je podle mě iluze a strategická chyba. Jenže v kontextu americké nepředvídatelnosti to pro ně začíná působit jako racionální alternativa,“ myslí si Munson, který dnes zastává pozici ředitele v americké společnosti BGR Group.

Spokojení se současnou situací podle všeho nejsou ani Američané. Trumpova podpora podle The Economist oslabila za rok ve funkci o 6 procent. Týden před prezidentskými volbami si 37 procent lidí myslelo, že Trump dovede Spojené státy k lepším zítřkům, nyní je to 31 procent. Ačkoliv inflace v USA klesla meziročně na 2,5 procenta, většina obyvatel USA tvrdí, že Trump neudělal dost pro snížení životních nákladů.

Podle Švejnara je důvodem nepopularity fakt, že spotřebitelský koš běžných obyvatel Ameriky od začátku celní války nijak nezlevnil.

Nezbývá, než se ptát, jak se výše popsaný chaos během jednoho roku mohl stát. Den, kdy se Trumpovy předvolební výhružky poprvé zhmotnily, nastal loni 1. února. Republikánský prezident uvalil tarify na Mexiko, Kanadu a Čínu. První dvě země dostaly zásah v podobě 25procentní daně z dovozu do USA a Čína 10procentní navýšení již platných tarifů. Útok na tyto tři státy měl podle oficiálních vyjádření administrativy společné jmenovatele – snížení obchodního deficitu s USA a drogu fentanyl.

Droga násobně nebezpečnější než heroin devastuje životy obyvatel Spojených států. Podle společnosti Statista se v roce 2023 přes 70 tisíc lidí fentanylem předávkovalo. Případně v jejich předávkování fentanyl hrál doprovodnou roli jiným narkotikům. Oficiální příběh byl jasný – fentanyl se vyrábí z chemikálií v Číně. Do USA se vozí hlavně z Mexika a v druhé řadě z Kanady. Cla jsou páka, aby se dané země snažily pašování drogy zarazit.

Pozoruhodné je, že stejnou výši cel uplatnil Trump na Kanadu i Mexiko, ačkoliv federální statistiky ukazují, že američtí celníci zabavili v roce 2024 zhruba 10 tun fentanylu z Mexika a pouhých 10 kilogramů z Kanady. Mezi analytiky se brzy začal šířit názor, že Trump používá cla spíš jako politickou páku.

„Prezident Trump je ochoten používat cla nejen v obchodních sporech, ale i v otázkách, které s ekonomikou přímo nesouvisejí. V dlouhodobém horizontu to podle mě pro USA není příliš konstruktivní strategie,“ říká Munson.

Užití cel jako politické páky se potvrzovalo konáním Ameriky v průběhu celého roku. Během něj americká administrativa vybrala na daních z dovozu rekordních 287 miliard dolarů. Tuto částku přisuzuje Úřad pro cla a ochranu hranic USA pouze příkazům Trumpovy administrativy zavedených v prezidentově druhém mandátu. Jenže ekonomických proměnných je zde víc a zdaleka ne všechny mají takový lesk jako celní příjem americké státní kasy.

Je dobré si připomenout, co si americký prezident před odpálením ekonomické nálože světových rozměrů od celní války sliboval. Během prezidentské kampaně v roce 2024 slíbil zmírnit ekonomický tlak na domácnosti a obnovit ekonomickou sílu USA. Ústředním bodem tohoto slibu bylo tvrzení, že cla oživí výrobu a obnoví rovnováhu v obchodě ve prospěch Ameriky. Jeho dalším cílem bylo snížit obchodní deficit s partnery USA – především s Čínou.

„Čína měla, co se týkalo exportu, rekordní rok. Méně vyvezla do Ameriky, ale více do jiných zemí. Stejně tak vidíme u dalších obchodních partnerů USA, že přesměrovali toky svého zboží. Co se Číny týče, tak toho Trump moc nedocílil a chce dál jednat s čínským prezidentem Si-ťin Pchingem. Spojené státy přitom dělají, co mohou. Kroky namířené na Venezuelu nebo Grónsko jsou ve skutečnosti namířené proti Číně. Trump jí chce ztížit dovážení nerostného bohatství – ropy a dalších komodit,“ interpretuje Švejnar.

Další motivací americké administrativy bylo naplnění státní kasy o nové příjmy a zvýšení výroby v USA. Některé ekonomické parametry se po 12 měsících od prvního celního úderu Trumpovi naplnit podařilo. Hrubý domácí produkt Spojených států vzrostl ve třetím čtvrtletí roku 2025 o 4,3 procenta a překonal tak odhady analytiků. Šlo o nejrychlejší růst za poslední dva roky.

„Hrubá síla USA vylepšila krátkodobou pozici země v mezinárodním obchodu. Zda je dlouhodobá cena za tento silový, agresivní přístup odpovídající přínosům, ukáže další vývoj. Můj osobní názor je, že nikoliv,“ sdílí skepsi Niedermayer.

Jedním z důvodů nedůvěry analytiků je fakt, že růst USA do značné míry způsobují obří investice technologických společností do oblasti umělé inteligence, o AI se pak dlouhodobě mluví jako o bublině. Dále se přesměrování obchodních toků jako dopad celní války může projevit se zpožděním.

Zároveň jsou zde další ekonomické ukazatele, které Trumpovi po roce od spuštění celních vln nehrají do karet. Navzdory trvalému oslabování amerického dolaru a silnějšímu růstu vývozu během většiny roku 2025 se obchodní bilance USA zhoršila o 69 miliard dolarů, protože dovoz do USA podle ODI Global prudce vzrostl. Například navzdory navýšení cel na 15 procent pro EU stoupl podle Petersonova institutu import zboží do USA z Evropy o více než 14 procent.

Další ukazatele Trumpovi a jeho agresivní strategii také nenahrávají. Nezaměstnanost vzrostla na 4,5 procenta. Sektor výroby ztratil od 2. dubna 2025, kdy Trump celně zaútočil na většinu světa, zhruba 72 tisíc pracovních míst. Zaměstnanci této oblasti přitom patřili před posledními prezidentskými volbami většinou k Trumpovým příznivcům. Ostatní mocnosti spolu uzavírají obchodní dohody, aby snížily závislost na Spojených státech, což USA může odsunout do větší izolace.

Nad celními příjmy ve výši 287 miliard dolarů se navíc stále vznáší hrozba, že je USA budou muset vracet. Řada firem z celého světa je považuje za nezákonné. Podaly proto žaloby čekající právě na rozsudek u Nejvyššího soudu. To může Ameriku o stovky miliard dolarů zase připravit. Většina expertů oslovených redakcí se však shoduje, že i kdyby Nejvyšší soud uznal cla za nezákonná, Trump si najde prostředky, jak tlačit své politické cíle kupředu.

„Administrativa Donalda Trumpa má v záloze stále dostatek paragrafů, na které se může odkázat při zavádění nových cel. Vzhledem k dlouhé době platnosti některých zákonů jich může být vskutku mnoho. Jako základní scénář stále považujeme platnost současných cel, respektive současných celních úrovní,“ komentuje pro SZ finanční analytik J&T Banky William George Kubik.

„Je to risk, bezpochyby. Ale prezident Trump se rizik nebojí. Pokud mu Nejvyšší soud část pravomocí vezme, přizpůsobí se a najde jiný nástroj. Nejde o ideologii, ale o čistý pragmatismus. Za posledních 80 let Kongres přijal řadu zákonů, které dávají prezidentovi značnou volnost v zahraniční a obchodní politice. I kdyby soud některé cesty uzavřel, jiné zůstanou otevřené. Tato politika tedy neskončí jedním verdiktem,“ dodává Munson.