Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Začátek letošního roku přinesl na evropský trh s plynem rychlé vystřízlivění z relativně klidného období druhé poloviny loňska. Během pouhých dvou lednových týdnů vzrostla cena plynu přibližně o 40 procent a i na začátku února se drží kolem hranice 40 eur za megawatthodinu. Trh se tak v krátkém čase přesunul z fáze stability do prostředí zvýšené volatility a nervozity.
Tento vývoj není překvapivý. Od energetické krize v roce 2021 se evropský trh s plynem stal mimořádně citlivým na souběh několika faktorů zároveň. S rostoucí orientací Evropské unie na dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) se cenotvorba stále více odvíjí od globálních politických, ekonomických, bezpečnostních i meteorologických vlivů. Významnou roli hraje také silná vazba mezi cenami plynu a elektřiny, která se v zimních měsících dále prohlubuje.
Když mráz změní pravidla hry
Právě kombinace těchto vlivů se plně projevila i letos v lednu. Studená fronta zasáhla současně Evropu i Severní Ameriku a byla navíc spojena s nízkou větrnou aktivitou. Spotřeba plynu vzrostla na obou kontinentech ve stejnou dobu. Ve Spojených státech byly mrazy natolik silné, že nezasáhly jen poptávku, ale i samotnou produkci plynu. Vyšší domácí spotřeba spolu s nižší těžbou se okamžitě promítly do omezení dodávek plynu do LNG terminálů určených pro export do Evropy.
Tento výpadek přitom nelze v krátkém čase nahradit jinými zdroji. Evropský trh tak reagoval zvýšenou těžbou plynu ze zásobníků, jejichž naplněnost byla už na začátku roku pod pětiletým průměrem. A právě zde se začíná ukazovat strategický význam skladovací infrastruktury – nejen pro stabilitu trhu, ale i pro energetickou bezpečnost jednotlivých států.
Přestože ruský plyn včetně LNG tvořil v roce 2025 už jen zhruba 12 procent dodávek do EU a na globální trh přicházejí další objemy z nových LNG terminálů, zůstává stabilita evropského trhu křehká. Více než šedesátiprocentní podíl amerického LNG na dodávkách do Evropy představuje významné riziko, zejména v kontextu rostoucího geopolitického napětí a názorového štěpení na obou stranách Atlantiku. Spojené státy navíc v posledním roce činí globální energetický i ekonomický řád méně čitelným a dodávky energií stále častěji vnímají jako nástroj moci.
Evropa tak stojí před situací, kdy podprůměrná zaplněnost zásobníků vyžaduje, aby se rekordní dovoz LNG z roku 2025 opakoval i letos. To však nelze považovat za samozřejmost. Navíc jsme teprve zhruba v polovině zimní sezony a poptávku po plynu neženou jen potřeby vytápění. Výroba elektřiny z plynu vzrostla v loňském roce meziročně o 12 procent a tento trend pokračoval i letos v lednu.
Bez plynu nebude v zimě dostatek elektřiny
Zimní měsíce zároveň jasně ukazují limity obnovitelných zdrojů. Lednové nízké teploty se v celé EU propojily s nižší sluneční aktivitou a především s nízkou výrobou elektřiny z větru. Pokud k tomu přičteme sníženou dostupnost francouzské jaderné flotily, je aktuální cenový vývoj na trzích plně opodstatněný.
Plynové elektrárny se v zimě stávají klíčovým nástrojem zajištění dodávek elektřiny. Patrné je to ze statistik spotřeby plynu pro výrobu elektřiny. Ta byla letos v lednu v EU meziročně vyšší o 23 procent, v Německu o 38 procent a v České republice dokonce o 78 procent. Současně probíhá odstavování jaderných zdrojů v Německu, Belgii či Španělsku a pokračující útlum uhlí. Náhrada těchto zdrojů větrnými elektrárnami se ukazuje jako omezená. Typickým příkladem je Německo, kde výroba elektřiny z větru v lednu 2026 meziročně klesla, přestože instalovaný výkon vzrostl o přibližně 14 gigawattů. Reálně využitelný potenciál větrných zdrojů snižují horší lokality nových instalací, vzájemné stínění i omezení přenosové soustavy.
Zatímco u větru narážíme na fyzikální i síťové limity, plynové zdroje dnes hrají stále významnější roli – aniž by výrazně rostl jejich instalovaný výkon. To vede k vyššímu využití existujících elektráren, zejména v zimních měsících, kdy jsou klíčové pro stabilitu soustavy ve střední Evropě.
Zásobníky plynu jako klíčová pojistka
A právě zde vstupují do hry podzemní zásobníky plynu jako strategická infrastruktura. Zajištění bezpečných dodávek plynu pro výrobu elektřiny a tepla v zimním období se nemůže opírat jen o import. Aktuální situace ukázala, že v některých dnech byla téměř celá spotřeba České republiky kryta ze zásobníků, zatímco dovoz z Německa pokrýval sotva deset procent poptávky. Tempo čerpání se přiblížilo krátkodobým maximům z předchozích let a bez stabilních dovozů LNG by nebylo dlouhodobě udržitelné.
Pokud se dodávky LNG v následujících týdnech nevrátí alespoň na prosincovou úroveň, poroste riziko vyšších cen nejen na jaře, ale i v další zimní sezoně. V takových podmínkách se dostatečná kapacita a zejména těžební výkon zásobníků stávají jedním z klíčových faktorů fungující energetiky.
Současná situace tak jasně ukazuje, že zásobníky plynu nelze vnímat pouze jako nástroj obchodní flexibility. Stále více se potvrzuje jejich role jako strategicky důležité součásti energetického systému. V prostředí rostoucí volatility, geopolitických rizik a sezonních výkyvů spotřeby představují jeden z mála stabilizačních prvků, které dokážou tlumit cenové šoky a posilovat energetickou bezpečnost. A právě proto je dobře, že Česká republika touto kapacitou disponuje.
