České firmy přechází na euro, i když většina lidí to odmítá

Za poslední dekádu prochází česká ekonomika spontánním přerodem. Firmy si stále častěji na svůj provoz i investice půjčují v eurech. A také přibývá těch, které se místo bank obracejí na zahraniční mateřské společnosti nebo investiční fondy. Vyplývá to z nejnovější analýzy České národní banky (ČNB), která detailně zmapovala zadluženost tuzemských firem.

Celkový dluh tuzemských firem (čili nefinančních podniků) dosáhl ke třetímu čtvrtletí roku 2025 přes sedm bilionů korun. Z toho čtyři biliony korun tvoří klasické úvěry od bank, dalších 2,6 bilionu je dluh z obchodního styku, tedy hlavně nezaplacené faktury, a zbytek připadá na dluhopisy.

Nejviditelnější změnou je za poslední dekádu masivní přechod podnikového financování na společnou evropskou měnu. U bankovních úvěrů vzrostl od roku 2015 podíl půjček v cizích měnách ze 22 procent na téměř 50 procent v minulém roce, z toho drtivá většina je v eurech. Ještě výrazněji roste euroizace u úvěrů, které dávají zahraniční mateřské společnosti svým tuzemským dceřiným firmám. U nich podíl eurových úvěrů od roku 2019 vzrostl z 24 procent na 56 procent v roce 2025.

V eurech si půjčují především velké firmy, průmyslové podniky exportující do zahraničí, obchodní firmy nebo třeba developerské společnosti, které pronajímají kanceláře či obchodní plochy za eura.

Firmy si půjčují v eurech, protože úvěry byly a dosud jsou levnější. Úrokový diferenciál mezi korunou a eurem, tedy rozdíl v základních sazbách ČNB a Evropské centrální banky (ECB), prošel od vypuknutí pandemie dramatickým vývojem. V období „inflačního šoku“ v letech 2022 až 2024 začala ČNB zvyšovat sazby mnohem dříve a agresivněji než ECB. Rozdíl se tehdy vyhoupl až na extrémních sedm procentních bodů. Pro firmy bylo levnější si půjčovat v eurech. I nyní jsou sazby ČNB vyšší o 1,5 procentního bodu.

Euroizace ale přináší i rizika. Pokud ekonomika v zahraničí zpomalí, firmám „vypadnou“ příjmy z exportu, eurové úvěry se jim prodraží. Současně přitom velmi často oslabí i koruna. Banky si toto riziko snaží pojistit tím, že v eurech půjčují jen firmám, které mají v eurech i příjmy. „Cizoměnové úvěry byly poskytovány zejména podnikům, které jsou přirozeně zajištěné vůči kurzovému riziku. Z hlediska velikosti se sem řadí spíše velké a střední podniky,“ konstatuje v analýze ekonom Martin Kotlář z České národní banky.

Druhá změna za poslední dekádu se týká toho, odkud si firmy půjčují. Klesá role bank v ekonomice. Podíl bankovních úvěrů na celkovém finančním dluhu firem klesl od roku 2015 ze 36 % na 34 % v loňském roce.

Od koho si tedy firmy půjčují? Pro úvěry si jdou hlavně k vlastním mateřským společnostem v zahraničí, dále například k leasingovým firmám či k investičním fondům.

Význam úvěrů od mateřských společností vzrostl hlavně v postcovidovém období rychlého růstu cen, kdy bankovní domy z opatrnosti zpřísnily podmínky úvěrování. Mateřská společnost půjčí dceřiné firmě v Česku mnohem ochotněji, protože nechce ohrozit svůj byznys. Rychle rostly úvěry také od ostatních finančních zprostředkovatelů, například leasingových společností.

Pokles významu bank může mít dvojí dopad. Na jednu stranu diverzifikace zdrojů financování snižuje závislost firem na domácím bankovním sektoru. Pokud by české banky omezily úvěrování, firmy mají alternativy.

Pro banky to znamená, že ztrácejí podíl na lukrativním korporátním byznysu. Současně se zvyšuje koncentrace úvěrů, které poskytují těm největším investičním holdingům a firmám, a s tím roste i jejich riziko. Podíl sta podniků s nejvyšším objemem bankovních úvěrů na celkovém objemu ke třetímu čtvrtletí 2025 převyšoval 25 procent. Pokud by jeden velký holding selhal, ztráty bank by byly podstatně vyšší než dřív.

Tuzemské firmy jsou však známé tím, že své dluhy poctivě splácejí. Takzvaná míra selhání bankovních úvěrů nefinančním podnikům dosáhla v třetím čtvrtletí roku 2025 historicky nejnižších hodnot. Zadlužení firem je relativně nízké a nedávno dokonce úspory firem poprvé překročily výši úvěrů. Obecně jsou české firmy velmi opatrné.

Vysoké zisky vytvářely tuzemské firmy hlavně během inflační vlny v letech 2022 a 2023. Růst provozního přebytku v těchto letech významně přispěl k poklesu míry zadluženosti a předčil růst dluhu. Mnoho podniků část zisků nechalo ve firmě, místo aby je vyplatilo majitelům, a posílilo tak vlastní kapitál.

Problém pro budoucnost české ekonomiky je však v tom, že firmy v minulých letech příliš neinvestovaly. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 tvorba hrubého fixního kapitálu nefinančních podniků rostla meziročně pouze o jedno procento. Investice přitom mohou do budoucna přinášet vyšší zisky a také podpořit růst ekonomiky.