Na ledě soupeři, v posteli milenci. Na HBO dorazila kanadská seriálová senzace

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladý kanadský hokejista nedokáže po náročném dni usnout, a tak se jde unavit do hotelové posilovny. Narazí tam na svého ruského soka. Nejdřív si převahu dokazují na běžeckých pásech. Ani jeden nechce zpomalit jako první. Napjatá lýtka, propocené oblečení a přerývaný dech naplňují místnost napětím. Když po doběhnutí sedí na zemi a rozebírají poslední zápas, jeden z nich podává druhému lahev s vodou. Jejich prsty se na okamžik dotknou. Nic víc zatím neproběhne. Přesto jde o jednu z nejerotičtějších scén seriálu Spalující rivalita, který lze od pátku vidět na českém HBO Max.

Touha v něm o sobě zřídka dává vědět otevřeným vyznáním. V maskulinním světě profesionálního sportu, formovaném soutěživostí a sebekontrolou, by to porušovalo nepsaná pravidla. Právě nemožnost ústředních aktérů být spolu jinak než potají představuje jádro série. Drama pramení z nesouladu mezi tím, co hrdinové prožívají, a tím, co smějí vyslovit. To podstatné se odehrává ve skrytu – za zdmi neosobních hotelových pokojů.

Seriál, který vytvořil Jacob Tierney podle bestsellerových romancí současné spisovatelky Rachel Reid, se odehrává v letech 2008 až 2017. Sleduje Shanea Hollandera, hrajícího za fiktivní tým Montreal Metros, a ruského hokejistu Ilju Rozanova z manšaftu Boston Raiders. Na ledě jsou vnímáni jako úhlavní nepřátelé. Mimo něj, kdykoliv se ocitnou ve stejném městě, spolu končí v posteli. Z nezávazného sexu postupně vyklíčí dlouhodobý, vášnivý, ale pořád utajovaný vztah. V jejich lize není žádný otevřeně gay hráč, a tak protagonisté hraní Hudsonem Williamsem a Connorem Storriem nemají odvahu ke coming outu.

Navzdory obehranému schématu „z nepřátel milenci“ se Spalující rivalita stala obrovským hitem. Jde o nejsledovanější seriál kanadské streamovací služby Crave i nejlépe hodnocenou akvizici videotéky HBO Max.

Sportovní podcasteři rozebírají, jak věrně novinka zachycuje dění v hokejových šatnách, bary ve Spojených státech pořádají vyprodané projekce a fanoušci sdílejí videa z první návštěvy zápasu NHL. Seriál veřejně pochválil kanadský ministr kultury a hlavní představitelé byli vybráni jako oficiální nosiči olympijské pochodně. Není divu, že už vzniká druhá řada, která by měla mít premiéru v roce 2027.

Úspěch ale nespadl z nebe. Gay romance ze sportovního prostředí patří k nejpopulárnějším literárním podžánrům posledních let. Autorka předlohy, celoživotní hokejová fanynka Rachel Reid, začala sérii psát v reakci na misogynii, homofobii a násilí spojované s hokejovou kulturou. Od roku 2018 vydala osm knih a vybudovala si loajální fanouškovskou základnu, z velké části tvořenou ženami. Ty oceňují romantiku, která místo moci a dominance pracuje s rovností, vzájemností a bezpečím – tedy hodnotami, jaké v tradičních sportovních dramatech zpravidla chybí.

Fanoušky také česky vydané předlohy adaptace dlouho nenapíná. První žhavá scéna přichází po necelých 20 minutách a od této chvíle se sex stává motorem vyprávění. Shane a Ilja sice excelují s pukem a hokejkou, ale když mají mluvit o citech, jsou nemožní. Slova proto nahrazují fyzickou intimitou.

Nejde přitom jen o vzrušení z pohledu na dvě propletená těla. Každé jejich setkání signalizuje posun ve vztahu. Zprvu opatrnost, postupně stále víc lehkosti a hravosti.

Podobně jako jiný populární vztahový seriál Normální lidi také Spalující rivalita sleduje ústřední aktéry s velkými časovými rozestupy. Jednotlivé hotelové schůzky od sebe dělí někdy tři týdny, jindy půl roku. Deset let vztahu tak může být zhuštěno do méně než pěti hodin celkové stopáže.

Zpočátku působí tempo zbrkle, až chaoticky, jako by vyprávění ubíhalo vpřed rychleji, než se vyvíjejí emoce postav. Má to však opodstatnění. Životy Ilji a Shanea se řídí sezonami, smlouvami a cestováním. Rytmus vyprávění zrcadlí jejich netrpělivost a tlak, pod nímž žijí.

Podobnou úlohu plní vizuální stránka. Často využívá kontrastu červené a modré barvy, který vystihuje různorodou povahu milenců i jejich vztahovou dynamiku, přecházející mezi horkem a chladem, dravostí a opatrností. Proměnu postav dotvářejí kostýmy. Nejdřív je jejich oblečení funkční, téměř zaměnitelné. S postupem let se Iljův šatník stává okázalejším, stejně jako roste jeho sebevědomí.

Shane na sebe upozorňovat nechce, zakládá si spíš na kvalitě. Když si proto krátce po přijetí své sexuality vezme bílý oblek, jde o velkou změnu.

Od jiných televizních gay romancí jako Srdcerváči nebo Červená, bílá a královsky modrá odlišuje Spalující rivalitu nejen větší explicitnost, ale také fakt, že nerespektuje nepsaná pravidla příběhů o coming outu. Kanadský seriál není tragédií plnou traumat a bolesti, ale sympatickou, netoxickou „vztahovkou“ o dvou lidech, kteří zkoumají svou identitu a zjišťují, že mají právo být zamilovaní.

Jejich volby sice ovlivňuje homofobie či nátlak ze strany institucí, avšak ty nejsou hybnými silami děje – na prvním místě zůstává potěšení z přítomnosti druhého partnera, humor a vášeň.

Tuto filozofii dobře ilustruje třetí epizoda. Od Shanea a Ilji se odklání ke staršímu hokejistovi Scottu Hunterovi a jeho milenci Kipovi, které hrají François Arnaud a Robbie G. K. Zatímco Shane a Ilja svůj vztah tají, Scott se rozhoduje pro viditelnost: Po vítězství v ligovém finále přivolá Kipa na led a před všemi spoluhráči, kamerami i jásajícím publikem ho políbí. Ukazuje tak možnou budoucnost vztahu Shanea a Ilji, v níž otevřenost nevede k trestu či izolaci, ale posílení důvěry.

Mimoseriálová realita má k podobnému ideálu daleko, což je ostatně patrné na reakcích ze světa. Spalující rivalita například není a zřejmě nebude oficiálně dostupná v Rusku, kde se přesto masově šíří prostřednictvím pirátských sítí. Tamní diváci se identifikovali zejména s Iljovým komplikovaným vztahem k vlasti, kde jako bisexuál zamilovaný do jiného muže nemůže žít svobodně.

Jakákoli veřejná podpora LGBTQ+ lidí je v zemi vnímána jako extremismus a konzervativní pravoslavné skupiny vyzývají k odstranění seriálu z internetu. To ale jen zvyšuje jeho relevanci u diváků.

Spalující rivalita je především společenskou událostí vyvolávající nadšení, kontroverzi i debaty o moderní lásce, sexu a maskulinitě. Jako umělecké dílo má své limity. Mimo romantický vztah zůstávají Shane a Ilja poměrně schematičtí. Jejich bohatství, sláva a fyzická krása odpovídají ideálu typickému pro mainstreamové zobrazení queer postav a poskytují jim mnoho privilegií. Obdobně i vyprávění spoléhá na tradiční melodramatické postupy, sentimentalitu a lehkou kýčovitost. Tyto slabiny ale nezastiňují význam seriálu.

Jacob Tierney nabízí vedle vysportovaných herců v různorodých polohách i emocionálně srozumitelnou vizi světa, v němž jsou vztahy bezpečné, rovné i radostné. Kde vzájemné přijetí nebo možnost být s milovaným člověkem nepředstavují nedosažitelný luxus. Lze to vnímat jako utopický eskapismus i měřítko k posouzení toho, nakolik jsme dnes podobnému ideálu vzdáleni.