Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Gamble se vyplatil. Sanae Takaičiová si v předčasných volbách zajistila nejen většinu, ale dokonce dvoutřetinovou většinu v dolní komoře parlamentu. Na tu její Liberálnědemokratická strana (LDP) dosáhne dokonce i bez křesel získaných koaličním partnerem, což se v Japonsku od roku 1947 nikomu jinému nepovedlo.
Takaičiová tak významně posiluje mandát a její LDP bude mít nově možnost přehlasovat i horní komoru, v níž většinu nemá.
Pro svět to znamená hlavně jednu věc – Japonsko má nakročeno k dalšímu a významnému posunu k asertivnější postuře v zahraniční politice a vlastní obraně.
Soumrak japonského pacifismu
Takaičiová od svého nástupu do úřadu loni na podzim hovořila o potřebě dalšího zvyšování obranného rozpočtu a reevaluaci některých zbývajících pacifistických zásad. Svým výrokem o Tchaj-wanu také rozdmýchala krizi ve vztazích s Čínou, která se od té doby jen prohlubuje. A výsledek voleb nyní ukázal, že japonská společnost s tímto směřováním přinejmenším nemá problém.
Co dalšího ale od Takaičiové můžeme čekat?
Hned na úvod je potřeba zdůraznit, že půjde spíš o navázání na dlouhodobější směřování než o nový trend. Opravdovost japonského pacifismu totiž byla diskutabilní už v minulém století. V posledních dekádách navíc přibyla řada nových úprav, které „polovičatost“ pacifismu dál prohloubily.
Tokio má podle indexu GFP pro rok 2026 sedmou nejsilnější armádu na světě a v top desítce žebříčku se země vycházejícího slunce objevila už v roce 2007. Oficiálně nicméně nejde o armádu, ale o Japonské síly sebeobrany, kterým ústava stanovuje ve srovnání s ostatními zeměmi poměrně významná omezení.
Jejich zásadní rozvolňování probíhalo ale už za vlády premiéra Šinzóa Abeho mezi lety 2012 až 2020 a po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se proces ještě zintenzivnil. Tokio v tomto roce schválilo zvýšení obranného rozpočtu na dvě procenta do roku 2028, přestože dříve platil zákonem daný limit jednoho procenta.
Vznikl také nový strategický obranný plán, který poprvé počítal s pořízením zbraní schopných zasahovat cíle druhých států na jejich vlastním území. Tokio posléze například nakoupilo americké střely Tomahawk a souběžně spustilo i vývoj vlastní mezikontinentální balistické rakety.
V roce 2023 Japonsko také schválilo výjimku povolující vývoz zbraní, které se v zemi vyrábí na zahraniční licenci, přičemž změna umožnila vývoz raket do protivzdušného systému Patriot Spojeným státům, které jimi zásobovaly Ukrajinu. Následovala i dohoda na společném vývoji stíhačky s Velkou Británií a Itálií a s ní související další svolení k budoucímu exportu. Loni se přidal také historický kontrakt s Austrálií, pro kterou Mitsubishi Heavy Industries vyrobí moderní fregaty třídy Mogami.
Všechny tyto kroky přitom šly přímo proti dřívějším pacifistickým omezením a bez změny japonské ústavy prošly jen díky právním kličkám. Minimálně nákup raket a vlastní balistický program navíc očividně odporují i celému širšímu principu používání síly jen na sebeobranu.
„Z japonského pacifismu se stal prázdný termín. I v akademické literatuře se už dneska dočtete, že Japonsko pacifistické vůbec není,“ říká vedoucí Katedry asijských studií na Metropolitní univerzitě Praha Michal Kolmaš.
Takaičiová nicméně může přinést ještě další posun.
Po čem touží premiérka?
Už na konci loňského roku vláda Takaičiové schválila rekordně vysoký obranný rozpočet s cílem dostat se na dvě procenta HDP už v roce 2026. Jednou z jeho hlavních priorit přitom má být i posílení schopností zpětného úderu, což se neobejde bez již zmiňovaných zbraní s dlouhým dostřelem.
Na letošní rok Takaičiová plánuje také zcela nový strategický obranný plán, který bude pravděpodobně ještě ambicióznější než jeho podoba z roku 2022. Běžně se přitom tento dokument aktualizoval jednou za dekádu.
Ve věci pacifistických zásad a zákonů se dá očekávat definitivní zformalizování některých dřívějších právních kliček. Podle Kolmaše není úplně nereálné, že se Takaičiové podaří prosadit přepsání ústavy a vymazání omezujících závazků.
„První odstavec v článku 9 říká, že Japonsko odmítá válku, a druhý dodává, že proto ani nikdy nebude mít ozbrojené síly, což se už od 50. let obchází tím, že jsou to síly sebeobrany. O revizi se diskutuje dlouhodobě, nicméně je to pořád citlivé téma a nikdo se o to ještě nikdy nepokusil. Takaičiová by to ale zkusit mohla,“ řekl Kolmaš s tím, že japonská společnost je v této otázce dlouhodobě těsně rozdělená.
Hlas veřejnosti je tady přitom klíčový, protože ke změně ústavy je potřeba dvoutřetinová většina v dolní komoře parlamentu, horní komoře (tu Takaičiová nemá) a referendum. „Myslím si, že Takaičiová by klidně mohla uspět. Má to i ten rozměr, že ústava už 70 let zůstává tak, jak ji de facto celou napsali američtí právníci po druhé světové válce,“ dodal politolog specializující se na Japonsko. Pokud by k tomu došlo, znamenalo by to, že Japonsko by mělo regulérní armádu.
Kromě toho Takaičiová v minulosti zmiňovala i potřebu znovu „přehodnotit“ základní principy v postoji k jaderným zbraním, což by mohlo signalizovat zájem o jejich sdílení s USA nebo alespoň o získání ponorek s jaderným pohonem.
Tady by premiérka podle Kolmaše sice nepotřebovala referendum, ale na druhou stranu by se mohla setkat se silným odporem veřejnosti, která je i podle nových průzkumů většinově proti.
Čína zuří
S velkou nelibostí vývoj na japonských ostrovech sleduje Čína. Tokio momentálně prochází největší krizí vztahů s Pekingem za více než dekádu, kterou odstartovala sama Takaičiová nejen výše zmiňovanými plány na zbrojení, ale hlavně výrokem naznačujícím, že silové ovládnutí Tchaj-wanu Čínou by mohlo Japonsko oprávnit k vojenské odpovědi.
Premiérka ovšem sdělení nepodala přímo jako výhrůžku ve stylu „pokud zaútočíte, my udeříme“ a posléze navíc dodala, že tím nechtěla říct, že by Tokio přestalo uznávat politiku jedné Číny. Nicméně už prohlášením, že silové ovládnutí Tchaj-wanu Čínou by bylo „situací ohrožující přežití Japonska“ (v takovém případě může Japonsko podle zákonů použít sílu), ale zašla dál než všichni její předchůdci.
Výrok proto spustil sérii ostrých čínských reakcí. Ty byly rétorické, diplomatické, obchodní a – pokud nebudeme považovat zvýšený počet přiblížení čínské vojenské techniky k japonským ostrovům za náhodný – lze tak říct, že i vojenské.
Zatím se jako potenciálně nejbolestivější čínské protiopatření zdá být nové omezení vývozu vzácných zemin, které by mohlo silně postihnout zejména japonský polovodičový průmysl, nicméně rozměry reálných dopadů změny pravidel zatím nejsou známé.
Přesvědčivé vítězství Takaičiové každopádně Číně nenabízí snadnou cestu k deeskalaci a očekává se, že krize hned tak neskončí.
Významnou třecí plochou jsou například i japonské plány na vyzbrojování ostrovů, které jsou součástí širšího řetězce (First Island Chain) v držení spojenců USA. Silnou kritiku Číny – a podle Tokia i následné přiblížení čínských dronů – vyvolala nedávná návštěva ostrova Jonaguni japonským ministrem obrany, který mimo jiné prohlásil, že Tokio na tento malý ostrůvek ležící jen asi 100 kilometrů od Tchaj-wanu umístí blíže nespecifikovaný systém protivzdušné obrany.
Takaičiová podle Kolmaše ostřejší pozici proti Číně a větší podporu Tchaj-wanu prosazuje dlouhodobě a v zásadě není daleko, když říká, že pohlcení ostrova Čínou by vzhledem k potenciálním ekonomickým dopadům bylo pro Tokio existenčním rizikem. Na druhou stranu samozřejmě její výrok ani zdaleka nelze brát jako záruku vojenské pomoci Tchaj-wanu v případě čínského útoku.
Nejspíš ještě víc než na ochotě Tokia by navíc v této otázce záleželo na reakci USA, se kterými by Japonsko jakékoliv zásahy nepochybně muselo koordinovat.
Prezident USA Donald Trump je přitom po zažehnání obchodní války s Čínou v otázce Tchaj-wanu zdrženlivý a do japonsko-čínské krize ostatně i osobně zasáhl, když nedlouho po rozhoření sporu volal Takaičiové, údajně proto, aby jí v ostřejší rétorice přibrzdil (ač ta to popřela).
Vítězství Takaičiové ve volbách i širší plán na posilování obrany nicméně Trump vítá. Premiérku podpořil v kampani a na březen ji i pozval do Bílého domu.
„Sanae-manie“
Nakonec důrazné upozornění – volby, ač to tak zvenčí může působit, nebyly vysloveně referendem Japonska o dalším směřování v zahraniční politice.
Všechna výše zmíněná témata se sice řešila a patřila k hlavním pilířům předvolební debaty, ale vedle toho se hojně skloňovaly i čistě domácí a zejména ekonomické otázky. Podle Kolmaše sice silnější protičínský postoj a vize asertivnějšího Japonska mohly Takaičiové pomoci, ale jen tím si její strana mohutnou přízeň voličů získat nemohla.
„Podařila se jí velká věc. Když před několika měsíci nastupovala, vypadalo to, že nemá šanci se udržet dlouho. Takaičiové se ale povedl absolutní obrat a získala velkou podporu zejména u mladých,“ řekl japanolog.
Média v souvislosti s tím mluví o „Sanae-manii“, kterou provázely internetové virály spojené s premiérčinou image.
„Naskočila na vlnu sociálních médií, která v japonské politice dosud prakticky nehrála roli. Nahrávala, co dělá každý den. Fotila se se svým 30 let starým sportovním autem. Černá kabelka a růžové pero, které Takaičiová nosí, se staly virálními a jsou vykoupené napříč Japonskem,“ vyjmenoval Kolmaš několik konkrétních okamžiků z kampaně a dodal, že Takaičiová má na síti X 2,6 milionu sledujících, zatímco šéf opozice Jošihiko Noda 64 tisíc.
Kromě toho ale Takaičiová slibuje také obří státní investice, škrtání daní, a dává tak Japoncům sužovaným ekonomickou krizí naději třeba na levnější potraviny, což mohlo být podle Kolmaše pro voliče možná důležitější než celá otázka zahraniční politiky.
Přivádí nás to také k úplně poslednímu bodu, který se znovu vrací k obraně a budování sebevědomějšího postoje Japonska – přestože odhodlání Takaičiové zvyšovat výdaje na obranu se zdá být neochvějné, zůstává otázkou, jak její vize obstojí ve střetu s kapacitami země.
Japonsko je nejzadluženější stát OECD a trápí ho inflace, která do značné míry „umazává“ navýšení obranného rozpočtu, protože hodně zbraní země nakupuje v zahraničí. Velký problém pro armádu představuje také stárnutí a snižování populace. Tyto problémy nikam nezmizí a k jejich vyřešení pouhé odhodlání stačit nebude.
