Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Až do 20. února mají uchazeči o střední školy čas podat si přihlášky. Je to ale trochu loterie. Počty uchazečů se z roku na rok mění, s tím taky hranice pro přijetí. Nicméně existuje způsob, jak si co nejlépe obory škol vybrat a seřadit.
„Lepší je dávat riskantnější volbu na první místo,“ radí Tomáš Protivínský z think tanku IDEA při CERGE-EI.
Právě on se zasadil při reformě systému přihlášek o to, že se žáci na školy rozdělují spravedlivým způsobem. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak je správně o výběru tří středních škol (nebo až pěti v případě škol s talentovou zkouškou) přemýšlet.
Jak nutné je, aby děti a rodiče s přihláškami na střední školy taktizovali?
Nedávná reforma přijímaček část taktizování sice odstranila, ale zdaleka ne všechno. Když si chcete podat přihlášky, musíte udělat dva kroky. Prvním je rozhodnutí o třech školách, na které se budete hlásit, pokud tedy neuvažujeme školy s talentovou zkouškou.
Druhým krokem je pak seřazení těchto škol na přihlášku, což je teoreticky jednoduché. Seřadíte je od té, na kterou chcete nejvíce, po tu, kam chcete nejméně. Vzhledem k tomu, jak funguje párování žáků a škol, tak takové řazení je optimální.
Proč je důležité seřadit vybrané školy právě takto?
Protože algoritmus, kterým jsou výsledky vyhodnoceny, se snaží vyhovět přáním žáků. Jde o takzvaný mechanismus odloženého přijetí. V okamžiku, kdy má žák šanci se dostat na nějakou školu, to znamená, že je nad bodovou hranicí pro přijetí, algoritmus ho umisťuje na první ze škol zapsanou na přihlášce.
Kdyby tedy někdo taktizoval a dal si riskantnější školu na druhé místo a bezpečnější variantu na první, a přitom se dostal na obě dvě, algoritmus ho umístí na bezpečnější školu, protože respektuje zvolené pořadí žákem.
Jak algoritmus funguje, se můžete podívat níže na videu:
Pokud tedy už chci riskovat s nějakou výběrovější školou, tak ji vždy mám umístit na první místo?
Ano, lepší je dávat riskantnější volbu na první místo. Všechny školy sice nepoužívají čistě jednotnou přijímací zkoušku, některé mají i vlastní přijímací řízení. Pokud si ale dáte těžší školu na druhé místo, s největší pravděpodobností taková varianta stejně propadne.
U pořadí přihlášek tedy taktizování nedává smysl. Jakou ale strategii zvolit při výběru škol?
To je velmi komplikovaný krok a je těžké všem dobře poradit, protože ke správnému rozhodnutí je potřeba sesbírat dostatek informací. Nejen o kvalitě konkrétních škol, ale také o tom, jak obtížné je se tam dostat. Můžete se samozřejmě podívat na výsledky z předchozích ročníků přijímacích zkoušek. Problém je ale, že hranice pro přijetí může kolísat.
Podobně jako vy se pak na výsledky z předchozího ročníku nejspíše podívá více rodičů a žáků. A když zjistí, že nějaká škola byla předchozí rok velice náročná na přijetí, tak ji spíš vynechají, a naopak, pokud nějaká škola byla z tohoto pohledu snazší, tak se na ni spíše letos přihlásí.
Když si tedy řeknu jako uchazeč, že vím, který obor by mě bavil, jak byste mi doporučil, abych se rozhodoval mezi školami vzhledem k počtu žáků, kteří se tam mohou přihlásit?
Určitě bych se podíval na hranice pro přijetí minimálně za dva předchozí roky, které díky digitalizaci přihlašovacího systému máme už k dispozici. Díky tomu se dá vzít v úvahu i případné kolísání počtu přihlášek z roku na rok.
Žáci ale mají často také velmi mlhavou představu o své vlastní úrovni. Důležité je si proto vyzkoušet například přijímací zkoušky nanečisto, a tak lépe odhadnout, jak na tom jsem. Bohužel je ale zase třeba brát v úvahu, že obtížnost testů může mezi jednotlivými lety kolísat.
Pokud si ale teď otevřu Digitální přihlašovací systém (DiPSy) a začnu si vybírat školy, tak musím říct, že jako rodič bych z toho příliš moudrý nebyl. Kdybych se do toho chtěl opravdu ponořit a zvážit šanci na přijetí svého dítěte na několika školách, tak bych musel být skoro datovým analytikem, stáhnout si statistiky o školách, podívat se na kapacity, počty přihlášek, priority, přijaté…
Nejprve bych řekl, že pořád můžeme být rádi za to, že DiPSy máme. Reforma přihlašovacího systému totiž přeci jen odstranila obrovskou část chaosu, který kolem přihlášek předtím vznikal. Na druhou stranu je potřeba dodat, že mezer k zacelení zůstává opravdu stále dost.
To, co jste popsal, velmi dobře odráží situaci mnoha rodin. Někteří žáci mají to štěstí, že mají rodiče, kteří jsou schopní se do těch dat ponořit, najít si všechny podstatné informace a lépe dětem poradit. V nevýhodě jsou pak žáci, jejichž rodiče na tohle schopnosti nebo čas nemají. Současný systém tedy prohlubuje některé nerovnosti, které ve vzdělávání máme a o kterých dlouhodobě víme. Tedy že šance dosáhnout na dobré vzdělávání závisí na rodinném zázemí, ze kterého dítě pochází.
Pomohlo by tuhle závislost snížit navýšení počtu přihlášek? Přeci jen čím více možnosti mám, tím menší vliv hraje taktizování.
Máte naprostou pravdu. Jde o krok, který je nutné udělat. Už v naší studii, kterou jsme publikovali ještě před reformou dva roky zpátky, jsme doporučovali, aby žáci mohli vybírat z pěti škol. Některé evropské státy, které využívají stejný mechanismus pro vyhodnocení přijímacího řízení, mají i větší výběr, například mezi deseti školami.
Nemuselo by se ale přijímací řízení nejprve zjednodušit, než by se přikročilo k navýšení počtu přihlášek? Protože dnes má řada škol i svou vlastní část zkoušek a s větším počtem uchazečů by se jim mohly přijímačky dost zkomplikovat.
To je právě důvod, proč se nakonec při reformě navýšil počet přihlášek jen na tři. Zároveň je ale možné předřadit přijímací zkoušky před podávání přihlášek. Tak by žáci nejen dokázali lépe posoudit, na které školy mají šanci se dostat, zároveň by ale školy mohly stanovit, nad jakým percentilem budou žáky brát. Nemusel by se jim tak tolik navýšit počet uchazečů, které by si pak zvali na školní část zkoušek.
Kdyby se tedy nejprve skládaly jednotné přijímací zkoušky a až poté se žáci hlásili na střední školy, mohli bychom dále rozšířit počet přihlášek bez nutnosti měnit celou strukturu přijímacího řízení, tedy například rušit školní část?
Ano a zároveň by se žáci nemuseli rozhodovat mezi školami prakticky se zavázanýma očima, jako je tomu dnes. Měli by naopak dobrou představu o svých schopnostech, protože to jim dnes známky na základních školách bohužel neposkytují. A žádné srovnávací testy také nemáme.
