I českým dětem možná zakážou sociální sítě. Experti se obávají, co to způsobí

Vláda by mohla ještě letos navrhnout v Česku zákaz přístupu na sociální sítě pro děti mladší 15 let. „Já jsem pro, protože odborníci, které já znám, říkají, že je to strašně škodlivé pro děti. My musíme ochránit naše děti,“ řekl v neděli premiér Andrej Babiš (ANO) ve videu na svém facebooku.

Podobně mluvil i vicepremiér a místopředseda ANO Karel Havlíček. V neděli uvedl, že vláda zákaz sítí pro děti vážně zvažuje, koalice nyní vyjednává s odborníky, ale třeba i s operátory. Sociální sítě podle jeho slov ničí život dětem.

Zatímco politici mluví o zákazu, odborníci varují před zjednodušením. Upozorňují, že samotný zákaz nemusí být účinný, pokud nebude doprovázený dalšími opatřeními. Shodují se, že je nutné řešit nejen věkovou hranici, ale také fungování samotných platforem, roli rodiny a školy i otázku vymahatelnosti pravidel.

Podle odborníků z Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti (IRTIS) Masarykovy univerzity jsou navíc nepromyšlené zákazy málo efektivní a potenciálně i škodlivé.

„Mozky našich dětí a nezletilých nejsou na prodej. Jejich emoce nejsou na prodej a ani by neměly být manipulovány, ať už od amerických platforem, nebo čínských algoritmů,“ řekl francouzský prezident Emmanuel Macron v obhajobě nového zákona, který má dětem do 15 let zakázat sociální sítě. Aby zákon mohl vstoupit v platnost už v září, požádal prezident vládu o jeho prosazení ve zrychleném legislativním režimu. Text tedy musí ještě v polovině února projít Senátem.

Francouzský návrh zapadá do širší mezinárodní debaty o tom, jak chránit děti před dopady digitálních platforem. Jednou z prvních zemí, která k podobnému kroku přistoupila, byla Austrálie. Tamní vláda loni v prosinci schválila zákon, který ukládá provozovatelům sociálních sítí povinnost aktivně ověřovat věk uživatelů a blokovat účty dětí mladších 15 let. Odpovědnost za dodržování pravidel přitom nese samotná platforma, nikoli rodiče nebo děti.

Také v Evropě otázka věkových limitů stále častěji zaznívá v politické diskuzi. Podobná omezení zvažují, nebo je už připravují také Dánsko, Slovinsko, Turecko, Řecko či Británie. Některé státy volají po jednotné věkové hranici napříč Evropskou unií, jiné upozorňují na právní a technické komplikace.

Odborníci se shodují, že by se debata neměla soustředit primárně na děti a rodiče, ale na samotné technologické firmy. Upozorňují, že evropské státy by měly důsledně využívat existující regulace, jako je Nařízení o digitálních službách (DSA), a trvat na skutečných, nikoli jen formálních změnách ze strany platforem.

„V tomto ohledu se může zdát, že plošný zákaz je nejjednodušší řešení. V současné době ale neexistuje dostatek odborných závěrů, které by jednoznačně podporovaly pozitivní dopady celoplošných zákazů. Hrozí, že zavedeme opatření, která mohou napáchat nejasné škody, a vlastně tak psychickému zdraví dospívajících spíše uškodit,“ upozorňuje Michaela Šaradín Lebedíková, jedna z členek týmu IRTIS.

„Tlak by měl směřovat především ke korporacím, ne k dětem a rodičům, a jeho cílem by mělo být vytváření bezpečnějšího prostředí na internetu,“ uvedla Adéla Švestková z IRTIS. Podle ní by mělo dojít například k větší kontrole a změnám algoritmů, které sociální sítě používají. „Zákazy sociálních sítí do 16, případně do 15 let problém nevyřeší. V nejlepším případě se jen posune do vyššího věku,“ dodala.

Rovněž Dětský fond OSN (UNICEF) loni v prosinci upozornil, že jen zákazy přístupu na sociální sítě děti neochrání a mohou být naopak kontraproduktivní. „Pro mnoho dětí, zejména těch, které jsou izolované nebo marginalizované, jsou sociální sítě zdrojem učení, navazování kontaktů a sebevyjádření,“ uvedla organizace.

V Česku už částečně omezení pro děti na sociálních sítích platí – hlavně kvůli ochraně osobních údajů. Podle GDPR mohou děti u online platforem a aplikací samy souhlasit se zpracováním svých osobních údajů (v souvislosti s nabídkou těchto služeb) až od 16 let. Členské státy však mohou snížit hranici až na 13 let, Česko ji stanovilo na 15 let.

Věk se často kontroluje jen zadáním data narození, nebo zaškrtnutím políčka, takže děti hranici obcházejí. A pravidlo tak ztrácí smysl. Přitom GDPR výslovně počítá s tím, že správce má vyvinout přiměřené úsilí ověřit, že souhlas u mladších dětí skutečně dal či autorizoval rodič – s ohledem na dostupné technologie.

„Pokud má mít regulace reálný efekt, platformy budou muset používat některé z nástrojů pro ověření věku: například ověření přes digitální nebo bankovní identitu, případně odhad věku – například AI analýzou obličeje nebo pomocí odhadu pravděpodobně nezletilého uživatele podle jeho chování. Zde ale narážíme na citlivá témata biometriky a chybovosti,“ shrnuje odborník na rizikové chování dětí na internetu Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci.

„V praxi to nejspíš bude kombinace více mechanismů – a zároveň je nutné hlídat, aby se z ověřování věku nestal systém masového sběru citlivých dat,“ dodává.

S tím souhlasí i Petr Lupač, výzkumník v oblasti sociologie internetu z Univerzity Karlovy. „Pokud celá věc zůstane jen u zákazu sociálních médií do 15 let a nic jiného se pro to dělat nebude, pak by to bylo jen potvrzení toho, že jde fakticky o krok, jehož cílem je zvýšit popularitu, nebo odvést veřejnou diskuzi od jiného tématu,“ míní.

Odborníci upozorňují, že vliv sociálních sítí na děti není jednoznačný a nelze ho vnímat pouze negativně. „Jak ukazuje jeden z našich výzkumů, adolescenti na sociálních sítích tráví až několik hodin denně, přičemž naše i zahraniční výzkumy poukazují na množství negativních, ale i pozitivních dopadů na jejich well-being a duševní zdraví,“ vysvětluje Šaradín Lebedíková.

„Dospívající na internetu i sociálních sítích vyhledávají obsahy, které souvisí s jejich potřebami. To ale může být pozitivní i negativní. Pokud má například dospívající psychické problémy a na sociálních sítích je dále vystavený zraňujícím obsahům, je nanejvýš pravděpodobné, že přes zákaz tyto obsahy najde jinde na internetu. Navíc samotný zákaz psychické problémy adolescenta nijak nevyřeší. Je potřeba pátrat po příčině, ne řešit důsledek,“ říká David Šmahel z Fakulty sociálních věd MU, který téma používání internetu adolescenty dlouhodobě zkoumá.

Z odborného pohledu se tak debata nevede o tom, zda sociální sítě dětem škodí, ale o tom, jakým způsobem a v jakém kontextu. „Ve veřejném prostoru se pozornost často zaměřuje hlavně na negativa – zejména v návaznosti na principy, na kterých platformy fungují, jako je udržení pozornosti, engagement, doporučovací algoritmy, nekonečný feed, ovlivňování, návykové prvky a podobně. A je bez debat, že právě tohle je nutné regulovat a řešit,“ říká Kopecký.

K pozitivům sociálních sítí podle Kopeckého patří například budování „sociálního kapitálu“ - sítě kontaktů a virtuálních přátel, které mohou přispívat k psychické pohodě.

Vědci varují, že úplná abstinence od sociálních médií, například v podobě takzvaných digitálních detoxů, se dlouhodobě neukazuje jako udržitelné řešení. Zahraniční studie naznačují, že snaha o omezení času stráveného na sociálních sítích může být pro well-being dospívajících přínosnější než úplný zákaz - mimo jiné proto, že zachovává sociální kontakty, které jsou v tomto věku klíčové.

Lupač zdůrazňuje, že digitální prostředí vstupuje do života dětí v mimořádně citlivém období. „Jde o fázi, kdy se vyvíjí seberegulační schopnosti, sebepojetí a identita,“ vysvětluje s připomínkou, že sociální média nejsou navržena primárně s ohledem na blaho uživatelů, ale fungují na principu ekonomiky pozornosti, kdy je cílem udržet uživatele co nejdéle a maximalizovat zisk z jejich aktivity.

Zásadní roli v tom, jaký dopad mají sociální sítě na děti, hraje rodinné prostředí. Nadužívání sociálních sítí u části dětí mladších 15 let tak může být spíš projevem problémů v rodinném zázemí než samotným důsledkem existence sociálních médií. „Ta sice nejsou nevinná a jsou navržená tak, aby podporovala problémové užívání, avšak u dětí, které mají stabilní rodinné zázemí, se nadměrné používání tak často neobjevuje,“ popisuje Lupač.

Je podle něj navíc důležité vnímat i to, jak technologie používají samotní rodiče. Upozorňuje, že dospělí často tráví značnou část času u obrazovek mobilních telefonů, a to někdy neregulovaně nebo až patologicky. Čas, který by měli věnovat dětem, pak nahrazují vlastním online chováním.

„Problémové způsoby chování u dětí tento model podporuje a následně se řeší zákazem. Tento rodinný model není neobvyklý a patří k hlavním problémům,“ dodává.

Na širší společenský rozměr upozorňuje také Kopecký, který poukazuje na to, že sociální sítě mají výrazný negativní dopad nejen na děti, ale i na dospělé uživatele. „Algoritmy a personalizace obsahu jsou postavené na udržení pozornosti uživatelů, a proto často zvýhodňují emočně vyhrocený obsah. Tím posilují polarizaci a mohou přispívat i k radikalizaci, protože uživatel postupně vidí stále užší výsek reality, který potvrzuje jeho postoje,“ upozorňuje Kopecký.

Tento systém je podle něj snadno zneužitelný pro šíření manipulací a dezinformací, často s pomocí neautentických účtů, botů nebo koordinovaných sítí. Proto Kopecký zdůrazňuje, že debata by se neměla soustředit jen na věk dětí, ale také na systémové fungování platforem a jejich odpovědnost vůči celé společnosti.

Digitální svět je dnes pro děti samozřejmou součástí každodenního života, školy na něj ale reagují jen velmi pomalu. A právě v tom vidí sociolog Petr Lupač další problém. „České školství je v tomto ohledu plošně velmi slabé. Otevřená komunikace o internetu, umělé inteligenci a podobných tématech je omezená, částečně i kvůli generačním rozdílům a obtížnému vstupu do světa dětí,“ upozorňuje.

Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol, zdůrazňuje, že důsledná prevence je vždy mnohem účinnější než následné řešení problémů. „Školy se proto snaží organizovat vzdělávání pro žáky, často formou přednášek nebo workshopů, a spolupracují i s externími lektory či influencery, kteří dokážou téma dětem přiblížit srozumitelnější formou,“ říká.

Za zásadní problém Lupač považuje dlouhodobé zanedbávání vzdělávání v oblasti digitálních kompetencí. Podle něj stát v této oblasti selhal – u mladší generace je vzdělávání často dobrovolné a závislé na konkrétní škole, řediteli nebo učitelích, u starší generace pak chyběl systém dlouhodobého vzdělávání či informačních kampaní.

Ředitel Zajíc si myslí, že vzdělávání učitelů v oblasti sociálních sítí není zcela dostatečné vzhledem k rychlému vývoji technologií. Školy podle Zajíce také vnímají nárůst psychických obtíží u žáků, který souvisí s nadměrným používáním sítí, zejména v nočních hodinách. To se následně projevuje únavou, horší koncentrací a celkovým přetížením organismu.

Lupač zároveň upozorňuje na sociální tlak, který se ve školních kolektivech vytváří. U dětí se objevuje takzvaný FOMO efekt – obava, že budou vyčleněny z třídních a vrstevnických komunikačních okruhů, pokud nebudou na stejných platformách jako ostatní.

Ředitelé se snaží regulovat používání mobilů a sítí během výuky, velká část problematického chování se ale odehrává mimo školu. Právě tam podle Zajíce narážejí možnosti škol na limity a klíčovou roli přebírají rodiče.

Čas, který děti před obrazovkami tráví, dlouhodobě roste. Snižuje se zároveň věk, kdy s technologiemi začínají. Vědci také potvrdili souvislosti mezi intenzivním užíváním sociálních sítí a projevy úzkosti, depresivních symptomů či poruch spánku - tyto dopady se však týkají pouze dětí, které média užívají řádově několik hodin denně.

Dětství je také klíčové období pro rozvoj mozku. „Dítě se začíná odpoutávat od vnější definice sebe sama a hledá vlastní identitu, na které pak staví identitu dospělého člověka. V tomto kritickém období děti vstupují do digitálního prostředí, které je naprogramované určitým způsobem,“ popisuje Lupač. Sociální sítě navíc pracují se srovnáváním lidí mezi sebou, a mohou tak přispívat k problémům se sebepojetím - obzvlášť v citlivém věku.