Česká cesta k medaili vede přes Dostála. Emoce hokeji dodá i Trump

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Reálně se s Českem do TOP 4 nepočítá. To je zkrátka fakt, ne urážka. Má na olympiádě dva hvězdné hráče z NHL Davida Pastrňáka s Martinem Nečasem, ale podobně výraznými personami disponují i Kanada, USA, Švédsko. Na jejich soupiskách jich najdete dokonce víc. Finsku sice vypadl už před sezonou nejdůležitější hráč Aleksandr Barkov, ale mezi favority rovněž patří.

První pod semifinálovou čarou se objevuje ve většině odhadů Česko.

Výhodou krátkého turnaje ale je, že stačí, když vyjde jeden velký zápas. Tohle není liga, kdy všichni hrají spolu čtyřikrát a pak vznikne spravedlivé pořadí.

Šance někoho jednou zaskočit existuje vždycky a tohle by i měla být hlavní linie týmu Radima Rulíka: nepočítá se s námi, ale můžeme.

Jistotu přímého postupu do čtvrtfinále přinesou tři výhry ve skupině. Jestli Česko prohraje s Kanadou, tak ať je to ideálně o gól až dva. Potom je důležité velkým rozdílem porazit Francii a pokud možno i Švýcary. Pravděpodobně by se pak rozhodovalo mezi Českem a poraženým ze zápasu Švédsko-Finsko, kdo si zajistí druhé přímé postupové místo. Berou ho totiž vítězové skupin a nejlepší celek z druhých míst.

Ani předkolo neznamená tragédii, jen zápas navíc s puncem „musí se vyhrát“. Dál by mohla největší šance k medailovým zápasům vést přes Finy. Na ně český tým narazí jen s povedenou základní skupinou. Právě ta je důležitá, aby pro čtvrtfinále dostal USA, Kanadu a Švédy někdo úplně jiný.

Česko se přiblíží k medailím, když se z Lukáše Dostála stane nejlepší brankář turnaje. Dobrá zpráva? Tahle možnost úplně nereálná není, protože on dovede být mužem velkých zápasů a v jedné klíčové bitvě nepustit nic.

Pastrňák s Nečasem jsou hlavní esa, tady není co řešit. Dostanou hodně minut a měli by být i produktivní, aby turnaj mířil k zázračnému výsledku. Ještě by bylo třeba, aby většina týmu odehrála své životní zápasy právě v Itálii. V tu chvíli se Česko může stát aspirantem na bronz.

Asi každý řekne, že za silnou čtyřkou následují Češi a Švýcaři. Kdyby jeden z nich prošel do semifinále, vezme se to jako překvapení, protože se podařilo vyřadit favorita.

Ale šokem by bylo, kdyby tak daleko došel někdo další. Takže? Největší potenciál ze zbytku pole mají Němci.

„Leon Draisaitl je teď největším německým sportovcem,“ řekl v Miláně tradiční kapitán Moritz Müller.

Odvážná slova na zemi, kde vládne hlavně fotbal.

Jenže hokejistu typu Draisaitla ještě nikdy Německo nemělo. Jednou se mu bude klanět podobně, jak Česko uctívá sportovní přínos Jaromíra Jágra. V NHL je parťákem Connora McDavida, ale dovede hrát i bez něj. Není produktem slavného Kanaďana. V posledních šesti sezonách ze sedmi se Draisaitl dostal nad 100 bodů. A jediný případ, kdy to nevyšlo, byl ovlivněn zraněním.

Kdybyste hledali srovnání, tak David Pastrňák se stal stobodovým hráčem třikrát.

Síla Německa spočívá ale v tom, že nemají jen „Draisaitl team“. První formace v NHL hrají i obránce Moritz Seider, útočníci J. J. Peterka a Tim Stützle. Přidanou hodnotou je, že brankář Philipp Grubauer má nejlepší sezonu v NHL za posledních pět let.

„Lední hokej v Německu zažívá boom. Stadiony jsou plné. Možná nastal ten správný čas, abychom ho tady dostali trochu více do centra pozornosti,“ říká trenér Harold Kreis.

Videa, jak Connor McDavid sebere puk a dovede v NHL projet celým hřištěm, viděl asi už každý. U toho se pak nabízí logická otázka. Jak rychle vlastně Kanaďan jezdí? Jeho nejrychlejší sprint sezony má hodnotu 39,61 km/h. A ano, je to nejrychlejší pohyb, který se v sezoně NHL změřil.

Fascinující je, že ještě u toho zvládá vést puk. Mezi nejrychlejší hráče planety patří i Martin Nečas, jen v aktuální sezoně na McDavida ztrácí. Své maximum vytáhl na 38,6 km/h.

Jak je kanadský hokejista v bruslení dominantní, ukazuje statistika jeho sprintů. NHL si vede statistiku, kolikrát hráč vyrazil vyšší rychlostí než 35,4 km/h.

McDavid měl takových průletů kluzištěm od startu sezony 106. Druhý je Owen Tippett s pouhými 36 sprinty. „Faktem je, že i když se Connor klouže, je rychlejší, než když mnozí z nás bruslí,“ říká o něm hvězda Winnipegu Mark Scheifele.

Dominantní je McDavid tím, jak při bruslení umí kombinovat víc pohybů – tedy kličkovat a nahrávat. Když sečteme posledních pět sezon, je i nejproduktivnějším hráčem NHL, nasbíral 604 bodů. Mimochodem, Kanada má na soupisce i druhého muže v pořadí – Nathana MacKinnona s 548 body.

Pokud přemýšlíte, proč McDavid jezdí tak rychle, tak důvodem je, že dělá krátké kroky, do kterých dává ale velkou sílu. Je skvělý atlet a dovede velmi dobře pracovat s hranami bruslí. Výsledkem je, že třeba neztratí rychlost v oblouku, ale při zatáčce dovede ještě přidat.

Brady Tkachuk se snaží sestřelit každého, kdo se pohne. Matthew Tkachuk umí hrát tvrdě taky, jen je spíš zákeřnější než přímočaře tvrdý jako bratr. Hodně mluví, snaží se soupeři zavrtat do hlavy. Rád provokuje největší hvězdy soupeře, dohrává souboje po odpískání.

Jak vypadá, když nastupují za USA spolu, ukázal loňský turnaj Four Nations, když hráli proti Kanadě. Hned po prvním buly se porval Matthew. Po dalších třech sekundách Brady. Chtěli prý ukázat, že je čas a jsou připraveni rivala porazit. Amerika vyhrála 3:1.

Na druhou stranu olympijská pravidla by měla vypadat trochu jinak a za bitku hrozí trest do konce zápasu. Každopádně s bratry na ledě budou emoce, vždycky. Tkachukové jsou výjimeční útočníci, ale tak trochu i šílenci.

Hokejisté v Miláně většinou odpovídají, že prostor si užít olympiádu moc nemají. Matthew Tkachuk je jiný živel: „Na vysokou jsem nikdy nechodil. Ale tohle je zážitek! Všichni jsme na jednom patře. Mužský a ženský tým v jedné budově. Chci tady potkat všechny naše sportovce.“

Právě Matthew Tkachuk je i velkým fanouškem prezidenta Donalda Trumpa. Hodně se mluvilo o jeho projevu v Bílém domě, kde prezident tradičně přijímá americké vítěze NHL.

Formální projevy plné díků jsou běžné. Tkachuk, když mluvil za tým, šel ještě trochu dál a pronesl: „Dvakrát vyhrát Stanley Cup bylo fajn. Ale všechno možná překonala procházka s vámi po Bílém domě.“

Fanoušky tím pochopitelně rozdělil. Jedni Tkachuka adorovali, druzí psali po sociálních sítích nenávistné komentáře.

Silné výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, jak nejdřív potřebuje Grónsko, pak ho koupí a nakonec zemi vezme klidně silou, ustaly. Emoce o něco spadly a problém se řeší víc diplomaticky. Ovšem napětí trvá, Trump si přeje získat autonomní území dánského království.

Hokejový turnaj má v programu bonbónek, kterým je zápas Dánska s USA. Navíc je tam i nádech ironie, protože se hraje 14. února, tedy na Valentýna. Ani jeden z aktérů bitvy neovlivní politickou situaci. Ale náboj? Hodně specifický.

Je to znát i z mediálních výstupů. Dánští hokejisté dostali patrně dopředu instrukce, aby nikdo neeskaloval atmosféru. „My jsme tady, abychom hráli hokej a vyhráli zápas. Kvůli ničemu jinému,“ říká přímo v Miláně útočník Alexander True.

Kapitán českého týmu hokejistů Roman Červenka: Jsem moc rád, že toho můžu být součástí

Ale postupně se začnou objevovat titulky typu „Derby o Grónsko“. Obyčejný zápas zkrátka bude výjimečný.

V hokeji i samotný výsledek často slouží jako symbol. Bylo to tak na zimní olympiádě v Lake Placid 1980, kde USA v době studené války nečekaně porazily Sovětský svaz a došly si pro zlato. Nebo když v březnu 1969 hrálo Československo na světovém šampionátu proti Sovětskému svazu a dvakrát zvítězilo, doma se výhry slavily jako pomsta za okupaci.

Takhle vyhrocený zápas na Valentýna nebude. Ale vytvoří se kolem něj hodně příběhů.