Článek
Vláda Andreje Babiše předloží Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu na letošní rok. Kromě divoké debaty poslanců jej bude doprovázet i zdrcující stanovisko Národní rozpočtové rady (NRR).
Když premiér ruku v ruce s náměstkem ministryně financí o víkendu v televizních debatách na tuto nezávislou instituci útočili (Babiš ji označil za zbytečnou, Petr Mach mluvil o jejím zrušení), nebylo to náhodou. Oba už tou dobou nepochybně znali vyjádření NRR, které obdrželi poslanci rozpočtového výboru. Rada následně stanovisko zveřejnila.
Podle hlídačů rozpočtových pravidel je plán státních financí se schodkem 310 miliard korun „v přímém rozporu“ se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Dětinskou kličku ministryně financí Aleny Schillerové, podle níž se tento zákon vztahuje jen na „řádně“ sestavený rozpočet a nikoli na jeho novely nebo „druhé pokusy“, rozpočtová rada odmítá hned na začátku: „Příprava návrhu státního rozpočtu musí probíhat podle platného Zákona a vláda je Zákonem vázána předložit návrh státního rozpočtu v každém okamžiku v jeho mezích a limitech.“
Což je samozřejmě logické. Pokud by se pravidlům rozpočtové odpovědnosti mohla vláda vyhnout jen tím, že normu novelizuje nebo si ji ze Sněmovny jednou vrátí k přepracování, mohli bychom veškeré mantinely státního utrácení rovnou zbourat.
Rozpočet Aleny Schillerové překračuje povolený limit schodku o 64 miliard korun. To jsou nelegální výdaje, které vláda nemá pokryté ani odpovídajícím příjmem, ani zákonem povoleným deficitem.
Předchozí odmítnutý rozpočet Zbyňka Stanjury se v základních parametrech do zákonných limitů vešel i se schodkem 286 miliard korun. Využíval možnosti započítat nad povolený schodek (1,75 procent HDP, tedy 237 miliard) ještě 18 miliard na přípravu stavby Dukovan a obranné výdaje nad hranicí dvou procent HDP. Stanjura plánoval obranné výdaje 2,35 procenta HDP, přičemž 0,35 procenta HDP odpovídá 31 miliardám.
Schillerová naproti tomu s mimořádným výdajem na Dukovany nepočítá a na obranu chce utratit 2,1 procenta HDP, takže nad limit 237 miliard by ji rozpočtová pravidla pustila ještě o devět miliard korun. Každá koruna schodku nad 246 miliard je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, hlásí nemilosrdně národní fiskální autorita.
Je to hodně nepříjemná situace. Rozpočet na letošní rok, který navrhl Zbyněk Stanjura, představoval – a nikoli poprvé – zločin proti dobrému rozpočtování. Přepálené příjmy, podstřelené výdaje, nesoulad s rozpočtem Státního fondu dopravní infrastruktury, schovávání dluhu do mimorozpočtových fondů, vydávání stavby běžných dopravních staveb za výdaje na obranu a tak dále. To všechno rozpočtová rada tvrdě – a bezvýsledně – kritizovala.
Nová vláda slíbila rozpočet „opravit“. A přestože tvrdila, že má všechno připraveno v šuplíku a bude to otázka pár hodin, nakonec kvůli tomu uvrhla zemi do rozpočtového provizoria. Což by nebylo nic hrozného, kdyby výsledkem tohoto snažení bylo něco víc než nahrazení jednoho rozpočtového zločinu jiným.
Uznejme, že tváří v tvář Stanjurovu výtvoru to Alena Schillerová jako ministryně financí neměla jednoduché. Mohla zvolit nejčistší cestu - přijmout špatný rozpočet a během roku jej za doprovodu dalších legislativních kroků na straně příjmů i výdajů novelizovat uvnitř zákonných mantinelů.
Pokud tuto cestu zamítla, měla v podstatě už jen dvě možnosti - pokusit se zásadně zkrotit výdaje, anebo se vykašlat na pravidla ukotvená v platných zákonech. Neomylně zvolila druhou možnost, vykročila mimo šachovnici, čímž dost jasně nastínila přístup Babišovy vlády k rozpočtové politice obecně. Ostatně kdo si poslechl projev Aleny Schillerové na sněmu hnutí ANO, což byl přímo manifest fiskálního alibismu, nemohl být překvapen.
Ignorování rozpočtových pravidel zcela srovnatelné s přístupem Zbyňka Stanjury (nesmyslné vykazování „obranných“ dopravních výdajů dokonce Schillerová ochotně převzala) bude mít své důsledky.
Krátkodobé budou spočívat v tom, že pod tento rozpočet skoro jistě nepřipojí svůj podpis prezident Petr Pavel, takže rozpočtové provizorium bude o nějaký ten týden delší.
Dlouhodobě pak poneseme následky toho, že Schillerová zasadila poctivému rozpočtování, zhuntovanému za Stanjurova působení, poslední smrtící úder. Česká rozpočtová politika s aktuálním návrhem plánu státních financí zemřela a bude velmi složité, ne-li nemožné ji vzkřísit. Stanjura se Schillerovou ukázali, že zákon není zeď, a když populismus zavelí, v dobré víře nastavené mantinely chování lze bez problémů a bez trestu prorazit.
Alena Schillerová razí tezi, že „rozpočet není cíl, ale nástroj“. To může být, ale i s nástrojem se má zacházet v souladu s pravidly a návodem. Jinak vzniknou škody, často i nevratné.
