Policii jsem varoval, že může být ozbrojený, líčí postřelený starosta Chřibské

Dveře úřadu jsou stále zavřené, černý prapor nad nimi už ale opět vystřídala modro-žlutá vlajka Chřibské. Severočeské město se i necelý měsíc poté stále vzpamatovává z útoku střelce, který si v lednu vybral jednu oběť, zaměstnance úřadu Libora Cicvárka, a dalších šest lidí bylo při střelbě a následném zásahu policie zraněno.

Mezi zraněnými byl i starosta Jan Machač. Útočník jej zasáhl dvakrát, do zad a do nohy. „Pustili mě z nemocnice minulý čtvrtek. Zaplať pánbůh za to. Rány se hojí dobře, za to jsem rád,“ říká nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Fyzicky už se zotavujete, důležité je ale i psychické zdraví. Působíte poměrně v dobrém rozmaru, ale počítám, že tak jednoduché to není, že?

Já jsem se vždycky snažil dívat na věci pokud možno pozitivně. My, co jsme byli zranění, se z toho postupně dostáváme. Máme největší dar v tom, že žijeme dál. Ale samozřejmě mi není příjemné, co se stalo. Byla to tragická událost, je to hrozné neštěstí. I vzhledem k našemu Liborovi, který tady už s námi bohužel není.

Vrací se vám události toho dne?

I několikrát denně. Hlavně v noci, všechno si to promítám, jak to mohlo být, kdybych jednal jinak. Člověk se potom musí rychle zaměstnat nějakou prací, aby to vytěsnil. Nemůžeme se v tom pořád hrabat, i když je to někdy obtížné.

Vzpomínáte si, jak ten den začal?

Každé ráno absolvuji projížďku po Chřibské. Je potřeba zjistit, kde co je, co je potřeba opravit. Vždycky se stavuji na našich stavbách, kde opravujeme bytový fond.

Na úřad většinou přicházím mezi osmou a devátou hodinou. V ten den jsme byli s Liborem nahoře v patře a vyjasňovali jsme si nějaké věci ohledně úpravy fasády. Nahoře máme dřevěnou tabulku na provizorní informace pro občany, dole máme rozbitou schránku, tak jsme to chtěli uvést do nějakého kloudného stavu.

Asi v 9:55 jsme vyšli ven. Na desátou jsem měl pak domluvenou schůzku s redaktorkou z Českého rozhlasu Sever. Akorát se mi omluvila, že má malé zpoždění. Zaplať pánbůh, že to nestihla.

Stáli jsme s Liborem venku u fasády a tam jsem dostal první střelu do zadní lopatky. Nejdřív jsem si myslel, že něco spadlo ze střechy, tak jsem ještě říkal Liborovi, že něco asi spadlo z okapu, že mě to bolí. Otočil jsem se a hledal, kde co mohlo spadnout. A pak jsem se otočil k tomu oknu a vidím ho tam, jak stojí (střelce, pozn. red.)…

A pak jsem dostal druhou ránu do stehna. Byl to průstřel, zároveň byl prostřelený do nohy i Libor. Říkali jsme si, co se to děje, samozřejmě všude byla krev.

Co se dělo dál?

Libor mi pomohl dovnitř do úřadu. Uvnitř jsem se opřel o stůl a snažil jsem se zaškrtit tu ránu, protože se mi krev řinula ven. Pode mnou už byla kaluž, měl jsem hned všechno promáčené, kalhoty, všechno. Libor zaběhl nahoru pro holky, aby mi přinesly něco na stažení té nohy. Pak přiběhla kolegyně a přinesla takový řemínek nebo pásek, kterým jsem si to stáhl. Holkám jsem řekl, že vím, že po mně vystřelil R. C. z okna (redakce celé jméno vraha nezveřejňuje, pozn. red.).

To už byl útočník dole na náměstí?

V tu chvíli jsem nevěděl, že sešel na náměstí. Napadlo mě se vrátit zpátky k hlavnímu vchodu, zavřít ty dveře a zamknout, ale jak jsem se snažil vyjít, tak mě tam viděl a začal střílet. Takže to už jsem nestihl zavřít.

Před úřadem stálo rozstřílené auto, to bylo vaše?

Bylo to auto úřadu.

Kromě zbraní, byl útočník nějak speciálně vybavený?

Vím, že měl něco na hrudníku, pak jsem se dozvěděl, že to byla neprůstřelná vesta. Něco měl i na hlavě. Už si ale nevybavuju detaily.

Útočník pokračoval dál k úřadu, jak jste reagovali?

S kolegyní jsme se schovali do suterénu kotelny a on šel nahoru a tam začal řádit.

Zbytek zaměstnanců byl v tom vrchním patře?

Ano. Hlavní dveře se snažili zabarikádovat skříňkami, které tam máme v předsíni. Snažili se ty skříňky zatlačit a podržet to na těch dveřích. Nakonec se tam prostřílel.

A u toho pan Libor Cicvárek zemřel?

Tam byl postřelený podruhé a pak potřetí byl postřelený na místě, kde seděl a už se nemohl pohnout. Útočník pak chodil po jednotlivých kancelářích a střílel kolem sebe. Dveře kanceláří, které byly zavřené, buď rozkopl, nebo je prostřílel. A kde viděl lidi, tak střílel i po těch lidech.

Vybavujete si, jak dlouho to trvalo?

Takových patnáct dvacet minut. Samozřejmě nám to připadalo jako strašně dlouho. Já jsem si nechal mobil na tom prvním stole, kde jsem si zatahoval tu ránu, tak pak jsem se tam ještě vplížil, mobil jsem si vzal a volal jsem na tísňovou linku, ale tam už mi řekli, že o tom vědí.

Jinak jste byl schovaný celou dobu v suterénu kotelny?

Ano, přemýšlel jsem, jak pomoct těm nahoře. V první fázi mě napadlo, že bych třeba vyšel nahoru, že bych strhnul tu střelbu mimo, aby za mnou vyběhl ven, aby už tam dál neřádil. S kolegyní jsme se domlouvali, co dál, a pak už jsme slyšeli policii.

Nejdřív hlásili takové ty standardní věci, aby se vzdal a aby odhodil zbraň, což samozřejmě neuposlechl. Střílel i po policii, potom samozřejmě oni palbu opětovali, což bylo logické.

Nebyl jsem u toho, ale nakonec si stoupl před svoji matku, která na úřadě pracuje, a vpálil si kulku do hlavy.

Poté ještě měla ke zranění přijít pracovnice úřadu. Policisté pracují s tím, že k tomu došlo služební zbraní.

U toho jsem také nebyl, ale slyšel jsem, že policie měla trošku rozporuplné informace o tom, kolik je vůbec těch útočníků. Potom, co se zastřelil, kolegyně vyběhla ven a ten policista ji údajně měl postřelit do ramene, těžko ale říkat nějaké podrobnější informace.

Policisté uvedli, že útok byl mířený na konkrétní osobu. Cílem jste tedy měl být vy?

Já nevím. Tu otázku si pokládám pořád. Mě si tady mohl najít po celé Chřibské, já se tady volně pohybuju v denních i v nočních hodinách, nemusel střílet na úřadě. Takže nevím, nedokážu to vysvětlit.

Měl s vámi ten člověk nějaké spory?

Se mnou osobně žádné spory neměl. Je pravda, že jsem se od té doby, co jsem nastoupil tady na náš městský úřad, snažil zavádět pořádek, co se týká různých plateb.

Jsme vyhlášení tím, že máme jedny z nejlevnějších nájmů z celého Šluknovského výběžku. Před mým nástupem se tady nehýbaly nájmy směrem nahoru nějakých pět deset let. A já jsem viděl, že to není dobré, že potřebujeme opravovat. Tak jsme se domluvili na zastupitelstvu, že budeme nájmy postupně zvedat.

Útočník v městském bytě bydlel. Měl tedy problém s placením?

Neměl. On platil normálně, na městském úřadu jsme neměli žádný problém, co se týká jeho platební morálky nebo dodržování odpadového hospodářství. Jestli tam bylo třeba něco imaginárního, co nám nikomu nesdělil a byl proti nám, to je možné, ale nevěděli jsme o tom.

Odehrál se třeba nějaký konflikt na úřadě s útočníkem v předchozích dnech?

On na úřad nechodil, naposled byl na úřadě snad při volbách.

Znal jste se s ním osobně? Hovořil jste s ním někdy?

Ne. Jenom jsme se zdravili. Po městě se pohyboval spíš v noci, kulturních akcí se neúčastnil.

Lidé z Chřibské vyjadřovali domněnku, že mohl být během útoku pod vlivem drog, zdál se vám tak?

Na drogách byl každopádně. Že byl jednak uživatel drog, ale zároveň i distributor, to věděl v Chřibské každý. Věděla to i policie. Sděloval jsem jim to, když vyšetřovali úmrtí jeho švagra.

Říkal jsem to kriminalistům, jednak z Rumburka, tak i z Ústí, kteří za mnou přijeli. Oni se mě vždycky zeptali, jestli máme důkazy. Já jsem jim říkal, že já jako starosta důkazy nemám, že to musí oni jako policie.

Hovoříte o události z léta, kdy útočníka policisté prověřovali kvůli smrtelnému předávkování jeho známého, ke kterému došlo v noci, kdy u něj přespával. Zákonný důvod k domovní prohlídce ale neshledali. Hovořil jste s nimi i o zbraních, které měl útočník doma?

Ano, nebo takhle, zase jsem to naznačil. Kriminalisté se mě ptali, jestli na to mám důkaz, a já jim říkám, že nemám, mám ale silné indicie od občanů z Chřibské, že může být ozbrojený, a bojím se toho, aby tady nedošlo k nějakému vážnějšímu incidentu.

Kriminalista, který vyšetřoval tu záležitost, si to nezapisoval, ale bral to na vědomí. Přišel s tím, že si odvede naši zaměstnankyni na služebnu, jestli s tím souhlasím, já jsem řekl, že s tím problém nemám. V této souvislosti jsem mu sdělil, že takové indicie mám, on se mě hned zeptal, jestli mám důkazy. Já jsem řekl, že samozřejmě nemám, že ty důkazy jsou na nich. A on mi sdělil: „No víte, ale ono to dneska není tak jednoduché získat povolení k domovní prohlídce.“ A tím to zvadlo.

Vaše indicie, že ty zbraně měl, ty vycházely z čeho?

Od místních lidí. Někomu se pochlubil, někomu údajně měl i ukázat nějaké fotky. Byl asi hrdý, že je takto vyzbrojený a že má určitou sílu. To ho asi stavělo do pozice takového silnějšího člověka, někdo by řekl svalnatce tady v Chřibské.

Když nyní víme, co se stalo, myslíte, že tehdy měla policie postupovat jinak?

To musí prověřit po nějakých svých liniích. Asi měli provést nějakou podrobnější prohlídku a od úmrtí jeho švagra měl být tento člověk pod větším drobnohledem policie. Ale já těžko mohu policii radit a navádět je, jak mají postupovat, to musí vědět nejlépe oni sami. Já jsem starosta města, vystudovaný stavař, nejsem kriminalista.

Policie zmiňovala, že útočníka v minulosti šetřila i pro další přečiny.

Měl řídit pod vlivem automobil a potom snad i řídit bez řidičského oprávnění. Měl tady popotahovačky i ohledně násilí. Údajně na své rodině. Pak měl problémy i směrem do zahraničí, do Německa, ale vím o tom víceméně z doslechu.

Podle některých místních měl také útočník dříve vyhrožovat střelbou.

To jsou opět jen indicie od jiných lidí, nebyl jsem u toho, ale údajně přišel do hospody, tam si měl vyměňovat názor s nějakými chlapy a měl snad potom říct: „Stejně to tady jednou ve Chřibské vystřílím.“ Nebyl jsem u toho, těžko na tom stavět důkazy, ale když se to všechno tak vezme, tak to do sebe zapadá. Stav toho člověka nebyl dobrý, byl zralý na zachycení, vyšetřování, léčení.

S ním se to táhlo už od puberty, on byl typ kluka, který se snažil povyšovat, ukazovat, že je někdo, že všichni ostatní jsou něco méně. Nechtěl se klasicky začlenit do společnosti, nechat se někde zaměstnat, mít svoji rodinu, v klidu si žít a něco budovat. To se přetavilo do pocitu, že si musí něco dokazovat. Nevím komu, jestli rodičům, nám jako vedení města, nebo občanům.

Chápu to od něj jako nějakou demonstraci síly. Ukázal to tím, že někoho postřelil, zničil auto, zničil úřad. Potřeboval se podepsat. Měl snahu se nějak zviditelnit. Nejsem ale psycholog, to musí vysvětlit odborníci.

Od střelby uběhne příští týden měsíc. Máte pocit, že už to lidé vstřebali?

Snažíme se tady rozdmýchat trošku pozitivní energii. Ale Chřibská je ponurá, smutná, je to tady cítit. Je potřeba čas, byl to zásah do života všech. Až přijde jaro a začne se zelenat tráva, možná to bude jinačí.

Lidmi určitě otřásla i smrt pana Cicvárka. Všichni, se kterými jsem se v Chřibské bavil, říkali, že to byl hodný člověk, který všem pomáhal.

On byl takový obyčejný člověk, který vás nepodrazil. Vždycky, když mohl, tak pomohl. Byl opravdu všeuměl. Teď cítíme, že jsme ztratili nejenom člověka takového charakteru, ale i velkého pomocníka.

Plánujete nějak připomenout jeho památku?

Určitě. Snažíme se pomoct rodině Libora Cicvárka finančně i jakkoliv jinak. Chtěli bychom udělat nějakou pamětní desku. I když byl zraněný, tak bojoval dál a zachránil nás ostatní.

Máte v plánu i nějaká opatření, aby se podobná situace neopakovala?

Už dlouho vím, jaká je situace tady ve Šluknovském výběžku a že s tím musíme něco udělat. Státní policie a městská policie v Krásné Lípě a Varnsdorfu nestíhá. Musíme proto založit městskou policii. Zatíží nám to sice rozpočet, ale potřebujeme ji už jenom proto, aby byl vidět v ulicích nějaký uniformovaný člověk. Lidé pocítí oporu v tom, že tady někdo ty problémové lidi trochu usměrňuje.

Chceme také zvýšit bezpečnost úřadu. Aby lidi, kteří jsou v pohodě, do úřadu mohli vstoupit, ale abychom ty, se kterými máme už špatné zkušenosti, mohli přibrzďovat. Buď přes elektrického vrátného, nebo u základní přepážky. Zatím jsme ve fázi plánování a ve fázi oceňování, ale nějaké opatření musíme udělat.

Od zítřka máme také naplánované cvičení bezpečnosti na ochranu měkkých cílů. Chceme do toho zapojit i naši školu a školku.

Trápí Chřibskou i něco jiného kromě střelby?

Řešíme i jiné záležitosti. Ve Svoru plánují rekonstrukci kruhové křižovatky a aniž by se nás někoho ptali, tak nám sdělili, že od června do října přes nás protáhnou veškerý provoz ze silnice I/9. Jestliže nám sem hodí provoz z té jedničky, tak to je pro nás další neštěstí, časovaná bomba. Tak, jak jsem řval předtím, když jsem říkal policistům, že může být ozbrojený, tak řvu i tady s tímto. Až se stane smrťák, tak se tím zas někdo bude zabývat.