„Přijela zlomená troska.“ Ženy popisují šikanu a ponižování profesora

„Když jsem přijela domů, rodina říkala, že odjela silná krásná holka a přijela zlomená troska,“ líčí jedna z žen čtyřměsíční pochod, který před téměř deseti lety organizoval kunsthistorik Ivan Foletti. Někteří z účastníků dnes mluví o psychickém nátlaku, ponižování a šikaně, kterým během cesty čelili.

Profesor obvinění odmítá jako křivá. Podle vedení Masarykovy univerzity však dlouhodobě a hrubě porušoval etický kodex. Nejprve byl v říjnu 2025 postaven mimo výuku, letos v únoru následně dostal výpověď. Děkanka Filozofické fakulty Irena Radová rozhodla na základě šetření univerzitní ochránkyně práv.

Ombudsmanka vyslechla téměř sto lidí, některé opakovaně, a shromáždila přes sto výpovědí. Podle ní se ukázal dlouhodobý vzorec manipulace a zneužívání moci, což vedlo k vyloučení profesora. Část zpovídaných to však odmítá a způsob i závěry vyšetřování kritizuje.

Problematické chování profesora Seznam Zprávy popsaly před několika dny, o suspendaci i následném odchodu informoval jako první Deník N. Redakce nyní mluvila s dalšími svědky napříč ročníky i skupinami. Někteří kvůli potížím vyhledali psychiatrickou či psychologickou pomoc, většina vyjadřovala obavy z možných dopadů. Jejich jména proto redakce nezveřejňuje, i když je zná.

V roce 2017 vyrazila dvanáctičlenná skupina v čele s Ivanem Folettim na čtyřměsíční putování napříč Francií. Ušli přes 1500 kilometrů po poutních cestách a studovali středověké památky, mnozí na cestě psali své závěrečné práce. Za experimentální projekt s názvem Migrating Art Historians (Stěhovaví historici umění) profesor následně dostal medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 2. stupně.

Jenže podle části svědků se právě tehdy měly odehrávat nejzávažnější události. Ve výpovědích se objevují tvrzení, že profesor už dříve opakovaně negativně komentoval například oblečení studentů, jejich vztahy či koníčky. Někteří popisují, že se postupně začali jeho představám přizpůsobovat. Mnoho svědectví se týká také údajných urážek, pomluv nebo manipulací ze strany Ivana Folettiho. Ženy, které se pochodu účastnily, tvrdí, že během cesty tlak ještě zesílil.

„To, že bude pochod fyzicky náročný, jsme předem věděly a počítaly jsme s tím. Psychicky byl neúnosný kvůli tomu, jaké prostředí profesor vytvářel, a tlaku, který zesiloval,“ popisuje jedna z nich, říkejme jí Lucie.

„Jednou z nejtvrdších věcí bylo, když ukázal na konkrétního člověka a začal zpochybňovat, proč se s ním bavíte. Postupně vás od něj izoloval. Lidé se pak ze strachu přestali bavit s ,nežádoucím‘ člověkem, aby sami neměli problémy,“ dodává.

Terčem se prý stala i ona. „Lidé, se kterými jsem měla blízké vztahy, se se mnou přestali bavit na základě očerňování a brojení proti mně. Já o tom ani nevěděla. Nic jsem neudělala, nic se objektivně nezměnilo. Nikdy předtím jsem nezažila pocit, kdy vás skupina, na které jste existenčně závislí, úplně vyčlení. Chovali se ke mně, jako bych byla neviditelná.“

Situaci podle ní zhoršovaly takzvané „hodiny ticha“, které profesor vyhlašoval. Prezentoval je jako prostor k přemýšlení, ženy ale tvrdí, že jejich načasování bylo ke konci pochodu zcela svévolné - a že tímto způsobem chtěl kontrolovat, kdo se s kým baví.

Podobné chování popisuje další z žen, pro účely textu Ludmila. I ona uvádí, že s ní lidé postupně přestávali mluvit, aniž by věděla proč. Až později jí jedna z kamarádek přiznala, že profesor ji v její nepřítomnosti kritizoval a očerňoval. Stejně jako ostatní, aby ve skupině „společensky nepoklesla“, začala se spolužačce raději vyhýbat.

Dopady popisuje jako velmi závažné. Na čtyřměsíčním putování v malé skupině se cítila izolovaná, atmosféru popisuje jako velmi dusnou. „Začala jsem pochybovat o tom, že moje existence má cenu. Pak to přerůstalo v těžké deprese, které mohly skončit fatálně, a jejichž následky mě provází dodnes.“

První konflikty se podle Ludmily začaly objevovat ještě před začátkem cesty, například když profesor určil váhu batohů, kterou nikdo nesměl překročit.

„Neakceptoval žádné argumenty a chtěl po každém, aby z batohu odstranil vše, co bylo dle jeho soudu navíc, včetně nejrůznějších osobních věcí nebo náhradního teplého oblečení. Pamatuji si, že se tam s ním kvůli tomu minimálně jeden nebo dva členové výpravy dost přeli. Pár věcí si proto někteří zabalili do batohů tajně, protože věděli, že se bez nich na cestě neobejdou,“ vypráví.

Další oblastí sporů mělo být společné hospodaření s penězi a nákupy potravin. Profesor podle některých svědectví trval na tom, aby veškeré prostředky byly sdílené. „Prosazoval, abychom jedli výhradně společně a o vše se dělili. Takže bylo běžné, že jsme byli bez jídla velké časti dne, a pak jsme ještě dlouho čekali, než se všichni sejdou a připraví se jídlo. Bylo to nezvladatelné. Někteří si tajně kupovali jídlo a přehlíželo se to, jiní za to dostali vynadáno. Každý den byly konflikty, působilo to na mě depresivně,“ uvádí Ludmila.

Podobný pohled má i Lucie. „Ptali jsme se, jestli by nešlo kupovat méně vína a více chleba, ale vždy to bylo obráceno proti nám. Nebylo možné spolurozhodovat. Bylo nám vytýkáno, že máme vlastní peníze a že si něco kupujeme sami, přestože jsme měli odevzdat vše, co jsme měli.“

Cesta byla náročná - účastníci putovali s batohy, každý den překonávali dlouhé vzdálenosti. Poznámky profesora se podle žen týkaly často i choulostivých témat. Popisují, že nebral ohled na to, když některá z „neoblíbených“ studentek měla menstruaci a bylo jí fyzicky špatně.

„Trpím menstruačními křečemi, dělal z toho divadlo. Když jsem v tom stavu nechtěla jíst, zesměšňoval to. Tyto věci opakovaně shazoval,“ říká Lucie.

Jako ponižující účastnice popisují i časté komentáře, když některá z nich potřebovala na toaletu. „Pokud se znelíbené ženy ozvaly, že potřebují pauzu, začal to rozebírat a následně vyčítat,“ říká další z žen, říkejme jí Barbora.

„Byla jsem svědkem toho, jak ji v cizím jazyce pomlouvali, že kvůli ní museli tolikrát zastavovat. Bylo to velmi nepříjemné,“ doplňuje Lucie.

Sbalit se a odejít však nebylo jednoduché. Na projekt byly navázané všechny předměty, studenti na cestě navíc psali své závěrečné práce. Jeho dokončení tak mohlo rozhodovat o tom, jestli postoupí do dalšího semestru nebo jestli dokončí studium.

Profesor ale pochybení odmítá. Popírá také to, že by nebylo možné odejít nebo že by studující neměli k dispozici vlastní peníze. „O záměru odejít se během cesty navíc nikdo nezmínil, pochopitelně by nikomu v odchodu nebylo bráněno a případný odchod by studium neohrozil. Několikrát se stalo, že účastník, který potřeboval odpočinek, pochod na několik dní přerušil a následně se připojil,“ uvedl.

„Projekt byl psychicky náročný a přirozeně ho doprovázel i fyzický diskomfort způsobený okolnostmi – například počasím, náročností trasy či nedostupností otevřeného obchodu,“ dodal Foletti s tím, že tyto podmínky byly od počátku avizovány a účastníci s nimi byli seznámeni.

Profesora se zastávají i někteří z účastníků. Čtyři z nich - tři blízcí spolupracovníci a jeden rodinný příslušník - adresovali redakci krátké prohlášení.

„Projekt byl ambiciózní, v mnoha ohledech obohacující, ale také fyzicky a psychicky obtížný,“ píší v něm. „Údajná pochybení profesora Folettiho během projektu MAH, na něž jsme byli ochránkyní práv podrobně dotazováni, považujeme za dezinterpretaci událostí vytržených z kontextu za účelem poškození profesora Folettiho,“ stojí v dokumentu.

Seznam Zprávy všechny signatáře oslovily s žádostí o telefonický rozhovor nebo osobní setkání za účelem reakce na konkrétní otázky, rovněž s nabídkou anonymity. Tuto možnost však odmítli, nebo vůbec neodpověděli.

„Rozebírání událostí, které se odehrály před téměř devíti lety a které jsou dle mého názoru bývalými studujícími dekontextualizovány a dezinterpretovány s účelem poškodit profesora Folettiho, by dalo prostor dalším spekulacím a urážkám na sociálních sítích a vedlo by k dalšímu veřejnému poškozování profesora Folettiho a jeho spolupracovníků,“ napsala jedna z oslovených žen jako vysvětlení.

Ivan Foletti opakovaně zdůrazňuje, že si není vědom jakéhokoli porušení pracovních povinností nebo etického kodexu univerzity. Svědectví, která proti němu zazněla, označuje za závažné pomluvy. Závěry šetření proto odmítá, nesouhlasí ani s rozhodnutím děkanky ukončit s ním pracovní poměr. „Vnímám jej jako důsledek osobní antipatie vůči mé osobě a jako nebezpečný precedens jednání s cílem umlčení kritického hlasu v rámci vnitrofakultní politiky,“ sdělil už dříve Seznam Zprávám s tím, že se hodlá bránit soudně.

Na svých stránkách označil vyšetřování za netransparentní a procesně vadné. Univerzitě vytýká především to, že mu neposkytla všechna konkrétní obvinění v plném rozsahu, a neměl tak možnost na ně adekvátně reagovat.

Kritika zaznívá i z řad některých studentů a zaměstnanců. Krátce po profesorově suspendaci vznikla petice na jeho podporu, kterou podepsalo více než 200 lidí.

Seznam Zprávy byly v kontaktu se čtyřmi jeho spolupracovnicemi, které působí v Semináři dějin umění a Centru pro studium a popularizaci středověké vizuální kultury (RE:CENT), které Foletti vede. Přímý rozhovor s redaktorkou ale odmítly, veškerá komunikace byla písemná.

Shodují se na tom, že i pro ně je situace velmi náročná a že ztratily důvěru v Masarykovu univerzitu, kde se podle svých slov už necítí bezpečně. Mnohá ze zveřejněných svědectví, která nyní zaznívají ve veřejném prostoru, označují za jednostranná nebo lživá.

Vyvracejí například tvrzení, že by profesor trval na uvádění svého jména na publikacích, aniž by se na nich podílel, nebo že by bylo možné se mstít u státnic. „Představa, že by jeden člen komise mohl z osobních důvodů systematicky ,vyhazovat‘ studenty, a ostatní členové by takové jednání bez výhrad akceptovali či se jím nechali manipulovat, je nejen krajně nepravděpodobná, ale i institucionálně neudržitelná,“ napsala odborná asistentka na Semináři dějin umění Zuzana Faktorová Frantová, která jako jediná netrvala na zachování anonymity.

Podobně odmítají i tvrzení o popíjení alkoholu během zkoušek, častém přespávání studentů u profesora či manipulaci. Takové chování ale Seznam Zprávám popsala řada svědků napříč ročníky, většina uváděla své osobní zkušenosti. „(Profesor) své názory sděluje dospělým inteligentním lidem. Pokud někdo ,mění své chování pod jeho vlivem‘, domnívám se, že to nevypovídá vůbec nic o profesoru Folettim,“ dodala Faktorová Frantová.

„V akademickém prostředí je naprosto běžné, že kolem výzkumných projektů, doktorského vedení, ale i užšího studijního zaměření vznikají užší pracovní a studijní skupiny (…) Stejně tak je běžné, že se v takovém prostředí mohou vyvinout i přátelství nebo lidská solidarita, například nabídka přespání v situaci, kdy to někdo potřebuje nebo o to projeví zájem,“ doplnila další z žen.

Oba „tábory“ na fakultě se shodují alespoň v jednom: Případ je složitý a fakultu silně rozdělil. Některé kolegyně Ivana Folettiho zároveň popisují, že i ony kvůli spolupráci s profesorem údajně čelily tlaku a urážkám. „Opakovaně jsem se setkávala s označeními ,zmanipulovaná ovce‘, ,apoštolka‘ či ,členka sekty‘, která jsou, věřím, stejně zraňující, jako může být pro opačnou stranu zlehčování jejich traumat,“ říká další z žen, která prý nikdy s profesorem neměla špatnou zkušenost.

Podobně jako někteří její kolegové rozhodnutí dát profesorovi výpověď Zuzana Faktorová Frantová označuje za „nebezpečný precedent, na jehož základě bude možné poškodit osobnost i kariéru kohokoliv na MU“.

Část kritiků zároveň zpochybňuje, že děkanka sáhla k razantnímu kroku – suspendaci – ještě před uzavřením šetření ombudsmanky. Univerzita to hájí jako běžný postup. „Takzvané překážky na straně zaměstnavatele jsou v takových situacích preventivním nástrojem a standardním krokem, jehož cílem je zajistit bezpečné prostředí pro všechny osoby a uchránit všechny aktéry do řádného prošetření celého případu,“ vysvětlil mluvčí univerzity Radim Sajbot.

Postup děkanky i ombudsmanky napadlo několik lidí oficiálními stížnostmi. Případy řeší Kontrolní odbor Rektorátu Masarykovy univerzity. Ten obdržel dva podněty od advokátky Ivana Folettiho - oba zamítl, protože je vyhodnotil jako nedůvodné. Dalších osm stížností dál prověřuje, na každou má zákonnou lhůtu 60 dní.

Ombudsmanka Eva Janovičová, která měla šetření na starosti, se proti kritice ohrazuje. Podle ní byl případ posuzován v širších souvislostech. „Systematicky jsme mapovali vztahy na pracovišti Semináře dějin umění a jejich vývoj v čase, nikoli jen jednotlivá tvrzení vztahovaná k profesoru Folettimu,“ uvedla.

Svědci podle dostupných informací dokládali svá tvrzení konkrétními materiály, například e-maily z dob studia. „Řadu těchto dokumentů bylo nutné prostudovat, ověřit a vyhodnotit. Pokud pracoviště dospělo k závěru, že došlo k neprofesionálnímu či neetickému jednání, vyzvalo nás k vysvětlení, případně k omluvě poškozeným,“ stojí v prohlášení části z nich, které má redakce k dispozici.

Autoři dokumentu zároveň zdůrazňují, že ombudsmanka během jednání zachovávala odstup. „V rozhovorech s námi se nikdy neuchýlila k hodnotícím soudům ani náznakem nesdílela svůj osobní názor na projednávané okolnosti,“ uvádějí.

Svědkyně, se kterými mluvily Seznam Zprávy, také zdůrazňují, že cílem oznámení nebylo poškodit profesora. „Máme již vlastní životy a kariéry, nemáme důvod se zpětně mstít. Cílem bylo upozornit na nebezpečné chování profesora Folettiho, aby neubližoval dalším studujícím a aby se podobným pochybením předcházelo,“ uvedly.