Chlebíček: Havlová jako kouřící premiérka. Vítejte v Czechoslayvakii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Alena Schillerová má zastřený pohled. Za ní se klene dramatické nebe jak z romantických obrazů, ale toho si všimne málokdo. Důležitější je, že na obraze pojmenovaném Alena na vlnách populismu vidíme staronovou ministryni financí z hnutí ANO vyobrazenou jako mořskou pannu.

Nejspíš právě tohle plátno vyvolalo zájem o umělce Jakuba Polácha. Doktorand brněnské FaVU se s političkou před třemi lety osobně setkal, aby jí obraz předal. A fotografie, na níž oba pózují s malbou mořské panny, obletěla český internet.

Takových obrazů má Polách spousty. Růžovým hávem zakrytého Miroslava Topolánka unáší orel přímo ze sídla Silvia Berlusconiho jako v bájném mýtu o Ganymedovi. Osvalený Jiří Paroubek se sebevědomě usmívá v obdařených plavkách. Na dalších se objevují Václav Klaus pod ochrannou rukou andělské Margaret Thatcherové, kouřící Dagmar Havlová nebo Petr Fiala v červeném latexu se srpem a kladivem na jazyku.

Politika nasála aspekty popkultury, tvrdí Polách. Strany si najímají obří marketingové týmy a vymýšlejí, jak zaujmout na sociálních sítích. Někdo chodí Sněmovnou pozpátku, jiný se natáčí s Labubu nebo s obrazem sebe sama jako mořské panny. Voliči si politiky vybírají, jako kdyby šlo o popové hvězdy, kterým je třeba obsesivně fandit. Poláchovy koláže připomínají díla takzvaných „stans“ (složenina slov stalker a fan vystihující fanouškovskou posedlost), kteří své modly propojují v milostných příbězích (fan fiction) a všelijak je zbožšťují.

Jakub Polách jde ale ještě dál. V knize, kterou právě vydalo nakladatelství Host a na první pohled působí jako výstavní katalog či luxusní módní časopis, si vybájil celou zemi. Říká jí Czechoslayvakia. Vládne tu „plně automatizovaný queer komunismus“, v jehož čele stojí náruživá kuřačka Dagmar Havlová, ministryně vnitra Jiřussy Bohdalussy (Jiřina Bohdalová) nebo místopředsedkyně Shopaholic Adel, která má na starosti resort práce a sociálních věcí.

Ano – kromě celospolečensky známých politiků či zpěvaček se v Czechoslayvakii objevují i celebrity periferního typu. Extravagantní internetové osobnosti jako letákový král a mistr supermarketových slev Luboš Bailador, neúnavná konspirátorka Jana Peterková nebo influencerka Denisa Kouřílková alias Sugar Denny, z jejíhož neobvyklého vystupování se pokusili těžit Piráti. Zase jsme u toho, že míchání popkultury a politiky zkouší využít i marketingová oddělení politických partají – jako to udělal tým americké prezidentské kandidátky Kamaly Harris, když se zhostil sloganu Kamala IS brat popové zpěvačky Charli XCX.

Nabízí se otázka, jestli i Jakub Polách nezkouší parazitovat na pozornosti věnované lidem, jako jsou Luboš Bailador nebo Jana Yngland Hrušková. V rozhovorech umělec občas mluví o tom, kdo všechno už jej na sociálních sítích blokuje, a dokonce bývá osočován z kyberšikany. Tak jednoduché to ale s Poláchem není. Nad objekty svého zájmu se nepovyšuje, nijak je nekomentuje. Pouze zveřejňuje videoedity s fascinací sběratele motýlů.

Není to tak dávno, co knižně vyšla Národní sbírka zlozvyků umělkyně Kateřiny Šedé. Ta s kolektivem spolupracovníků zaznamenala přes 35 000 maličkostí, které rozčilují lidi v Česku – minimálně dost na to, aby o nich podali svědectví. I Jakub Polách se v novince staví do role etnografa zkoumajícího kulturní anomálie online světa. Nezachycuje nic menšího než národní identitu.

Ta je podle samotného Polácha překvapivě tekutá a tvárná. A také umí být dost zábavná. Stačí si udělat test: Kdyby se mimozemšťan z budoucnosti ptal, co podle vás vystihuje Česko, ukážete mu vlajku, nebo mu pustíte video z Ano, šéfe!, kde zaznělo „Ten řetízek jsem omylem dal do jinýho hrníčku”?

Možná zvolíte spíš hrníčky Luboše Bailadora. „Přes pět set v čoudu! No to ne teda, to teda budu reklamovat. Takový to mohlo bejt hezký,“ lamentuje muž, který tragédii rozbitých hrníčků s nápisem Pletení je moje vášeň zaznamenal na kameru. Dodnes je k vidění na YouTube, kam klip s názvem Paměť národa – Luboš Bailador – Rozbité hrníčky nahrál uživatel s přezdívkou Primitiv Pookřál. „Uchování geniálního videa pro další generace,“ stojí v popisku. Online archivářství je čím dál oblíbenější disciplína.

Jakub Polách teď na své alma mater působí jako doktorand a akademicky se zabývá hlavně internetovým fanouškovstvím. I v katalogu Czechoslayvakia se bádá: Koláže a memy doplňují eseje od antropoložky Marie Heřmanové, kulturního publicisty Petra Urama nebo internetové filozofky Petry Komárkové. Píše se v nich o tom, jak národní identitu proměňuje fenomén tradwives (pečujících žen snících o starých pořádcích), o premiérských penisech nebo o problémech mladé české pravice (spoiler alert: moc chlapských podcastů, málo bytí v člověku).

V celku pak Czechoslayvakia připomíná výstavu národního kulturního dědictví v nedaleké budoucnosti, kde se místo obrazů prezentují umělou inteligencí generované memy, bizarní koláže moderátorky Michaely Jílkové s kulometem nebo fanouškovské videoedity s Bailadorem. V doprovodných textech se uvažuje o gay komunismu nebo o tom, proč Alena Schillerová kompenzuje kolektivní potřebu národní tety.

„Za jeden dva roky si budeme říkat, jaká to byla zku*vená křeč,“ uvozuje knihu komentář, kterým jeden uživatel zhodnotil tiktokové video z Poláchovy výstavy. Ano, to se může stát. Czechoslayvakia je prudce současná, ale nikdo jí nemůže zaručit dlouhověkost. Umělci známějšímu pod instagramovým pseudonymem @fakejakubpolach, který otevřeně mluví o tom, že dnešní výtvarné umění ztratilo relevanci, to ale zjevně nevadí.

Jeho dílo je s internetem srostlé. Daleko víc ho najdete rozprostřené po účtech na sociálních sítích než po galeriích. Jepičí život k tomuto druhu tvorby prostě patří. Nebo se Poláchova Czechoslayvakia stane romantickým pohřebištěm, na které se za deset let budeme pietně vracet jako na Slavín.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.