Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Jsme tu jen čtyři a navzájem jsme si podezřelí. Ti tři mladí muži jsou zjevně kamarádi. Já jsem bez doprovodu. „Kdo chodí do kina sám?“ říkají si asi.
Jenže i oni vědí, že musí působit divně. Nečekali, že ještě někdo přijde, a já je tak přistihl při té nejbizarnější rebelii. V úplně prázdném sále si z nepochopitelného důvodu sedli na schody. Když mě uviděli, vylekaně se rozutekli k sedačkám a dělali jakoby nic. Ale bylo hotovo. Všichni jsme teď byli za podivíny.
Hlavně ovšem kvůli tomu, co právě odstartovalo na plátně. Melania. Dvě hodiny dlouhý dokument o první dámě USA, který působí jako hypnotická reklama na bohatství i extrémní prázdnotu. Řeší se v něm šaty, sklenice nebo barva ubrusů na večírku pro nejmocnější osobnosti světa. K večeři bude zlaté vejce.
Snímek, který společnost Amazon MGM Studios miliardáře Jeffa Bezose koupila za 40 milionů dolarů a dalších 35 milionů napumpovala do marketingu, je teď k vidění ve více než 3000 kinech po celém světě. Režie se ujal Brett Ratner, autor dávné akční trilogie Křižovatka smrti, celkem povedeného dílu x-menovské série Poslední vzdor a také muž figurující ve spisech týkajících se finančníka Jeffreyho Epsteina. V novém dokumentu o první dámě se ale ukazuje jako mimořádně vzorný filmař, který nepřipustí, aby se Melania ukázala ve špatném světle.
V průběhu 20 dní, které dokument sleduje, se stane dost věcí. Nedávno proběhly prezidentské volby, ve kterých opět zvítězil Donald Trump, chystá se předávání úřadu s odcházející hlavou státu Joem Bidenem a inaugurace, Los Angeles trápí katastrofické požáry, Rusko dál okupuje Ukrajinu a Izrael válčí s Palestinci.
K zásadním událostem doma i ve světě je ovšem Melania Trump spíše netečná. V jednu chvíli sice utěšuje Avivu Siegel, Izraelku, která se snaží osvobodit svého muže ze zajetí palestinského hnutí Hamás. Je ale vidět, že mnohem hlubší emoce v Melanii vyvolávají dekorace, šaty či výtisky vlastní biografie, nenuceně položené v záběrech jako skrytá reklama.
Zmínka o zlatém vejci a ubrusech není zkratka nebo nadsázka. Sotva protagonistka v úvodu filmu vystoupí z tryskáče, eskorta černých jeepů ji převeze do luxusního apartmá v Trump Tower, kde se svým osobním stylistou a týmem nervózně působících asistentů řeší šaty, načež se přesune za architektem, s nímž plesá nad typografií pozvánky na inaugurační večírek.
O chvíli později Melania fantazíruje o tom, že by si na skleničky chtěla nechat vyrýt dekoraci, která by jí připomínala rodné Slovinsko. Konzultace ubrusů, vidliček, obálek a večírkových harmonogramů zabírá dobrou polovinu filmu a působí jako perfektní lék pro insomniaky.
„Během svého minulého období jsem obnovila růžovou zahradu, postavila tenisový pavilon a renovovala kuželkářskou dráhu,“ vyjmenovává pyšně staronová první dáma úspěchy své práce na pozemcích Bílého domu.
Všechno to zaujetí maličkostmi má vyvolat dojem, že vysoce úspěšní lidé jsou posedlí detaily. Jenže Melania Trump spíš působí, jako by sama sebe amputovala od reality. Ta do filmu proniká téměř nezáměrně. „Celá Rimmer Avenue lehla v plamenech, zbyly jen základy domů,“ zní z televizní obrazovky, zatímco přípravy na inaugurační večírek jsou v plném proudu.
Jindy jí do luxusní kanceláře v Trump Tower telefonuje manžel. „Gratuluji, pane prezidente,“ říká státnicky budoucí první dáma. „Sledovala jsi to?“ ptá se muž, který tak rád mluví o vlastních úspěších. Vypadá to, že hovoří o volbách, ve skutečnosti jde jen o ověřování hlasů v Kongresu. „Nesledovala. Podívám se v televizi,“ odpovídá nezúčastněně Melania.
Donald Trump se ve filmu objevuje sporadicky, autentické emoce v dokumentu nejsou k vidění nikdy. Při truchlení nad smrtí své matky zní protagonistka stejně chladně, jako když mluví o svých projektech na pomoc dětem.
Celým snímkem navíc diváka provází Melaniin hlas, který strojově předčítá pečlivě kontrolovaný text. Zní to, jako by nás mezi záběry s modlícím se Elonem Muskem a Jeffem Bezosem pojídajícím zlaté vejce chtěl uspat telefonní automat.
Když se člověk ke konci filmu probouzí z mlhy, musí se sám sebe ptát: proč? Dokument měl zřejmě ukázat první dámu v co nejlepším světle. Jako pečující matku a manželku, která Donaldu Trumpovi radí, jak se stát mírotvůrcem a sjednotitelem (ta slova mu ostatně sama vkládá do úst). Výsledkem je dvouhodinová „slow TV“ o dekoracích domu, za jehož okny se otřásá svět.
Deník The New York Times před pár dny přišel s teorií, že dokument Melania je vlastně masivní reklamní kampaň, která má pomoci udělat z první dámy značku. To je nakonec docela uvěřitelná teorie. Nedivil bych se, kdybychom už za chvíli mohli kupovat skleničky s vyrytým logem Melanie Trump. I tak by to byla nejlepší věc, co za poslední dobu z Bílého domu vzešla.
„Zajímalo nás, jak to bude vypadat,“ přiznávají tři mladí muži, když se přede mnou, osamělým podivínem z poslední řady, přestanou ostýchat. Dva z nich studují diplomacii. „Změnilo nám to život,“ smějí se, ale je vidět, že jsou z dvouhodinové narkoleptické show o renovaci interiérů dost unavení. Proč chtěli sedět na schodech, jsem se nedozvěděl. Zůstane to obestřené tajemstvím, stejně jako Melania.
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
