Na olympiádu jet neměl. Teď je z útočníka české překvapení

/Od zpravodaje přímo z Itálie/

Zprávy kolem hokejové reprezentace se po základní skupině převážily spíš do temnějšího tónu. „Všichni cítíme, že to není úplně ono,“ přiznal i kouč Radim Rulík před osmifinále.

Ale jestli něco vypadá jako trefa za všechny peníze, tak sázka na Filipa Chlapíka.

Kapitán Sparty se do olympijské nominace nevešel, ale trenér si ho napsal na seznam náhradníků. Tedy pardon, připravených hráčů. „Náhradníky“ Rulík zakázal. Na Chlapíka přišla řada ve chvíli, když se zranil Pavel Zacha. Do letadla v Prahy tak sedl jeden z nejlepších hráčů extraligy den po startu olympiády.

Připravený zasáhnout do hry rozhodně byl.

Působí uvolněně, jako by mu pomohlo vědomí, že letenka do Milána je hlavně příjemný bonus. Když končilo rozbruslení před zápasem se Švýcarskem, uháněl do kabiny. Mávaly na něj z tribuny natažené ruce, s každou si plácnul.

Teď to podstatnější – jeho přítomnost je hodně znát i v zápasech. Začínal jako nehrající útočník, ale ne úplně optimální výkony týmu ho posouvají hierarchií výš. Na střídačku, na led, do pozice mezi klíčové hráče.

Dal gól Francii, dal gól Švýcarům a další zařídil svým důrazem. Chlapík má formu. „Je to tak. Proto tady je,“ přikývl na dotaz Seznam Zpráv kouč Radim Rulík. „Je vidět jeho ohromná chuť, nechá na ledě úplně všechno, takže na to reagujeme.“

Chlapíka umístil vedle Davida Kämpfa s Martinem Nečasem, tedy k hráčům z NHL. Když proti Švýcarsku trenér stahoval sestavu na devět útočníků, pořád mezi nimi dodatečně nominovaný borec byl.

Přitom historicky se jeho kariéra s reprezentací zrovna neprotíná. Poslední olympiáda v roce 2022 se hrála bez něj a následně vypadl i z nominace před bronzovým MS. Tam ho škrt potkal na poslední chvíli, těsně před odletem.

Na tehdejší trenéry Filipa Pešána ani Kariho Jalonena neudělalo dojem, že Chlapík byl dominantním hráčem extraligy. Nakonec nasbíral 70 bodů. Na výjimečnou metu se od spuštění soutěže v roce 1993 dostalo jen šest hokejistů.

O rok později na šampionát vyrazil, ale ve čtvrtém zápase ho trefil slovenský obránce Patrik Koch a turnaj mu ukončil. Od té doby vždycky slyšel, že zůstal pod čarou.

Je až teď na olympiádě.

Vyloženě si vychutnává, že dostal dodatečnou pozvánku na hry. „Všechny ty neúspěchy mě vedly k tomu, kým jsem dnes. Buď se urazíte na všechny na celém světě, když vás někam nevezmou. Nebo to vezmete jako motivaci ještě víc makat,“ užil si satisfakci, že je na stejném turnaji jako Connor McDavid nebo Sidney Crosby.

Rulík si už v létě chválil Chlapíkovu proměnu. Bodů ubylo, ale všiml si, že ve Spartě přidává víc práce. Přestal se koncentrovat na góly za každou cenu, hokejově hodně vyspěl. „Tohle je moc hezké slyšet. Pořád byste se měli chtít zlepšovat, já se hodně zaměřil na osobní rozvoj,“ řekl útočník Seznam Zprávám.

Někdy to chvíli trvá, než se ze skvělého hokejisty stane osobnost, kterou ostatní následují. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je kanadská legenda Steve Yzerman. S Detroitem získal třikrát Stanley Cup. Šestkrát v NHL nasbíral přes 100 bodů, ale ligu s týmem začal vyhrávat, až když mu čísla spadla a začal hrát víc pro tým.

„Za týmový úspěch bych obětoval všechna čísla. Moje práce je dávat góly, být ofenzivním hráčem. Ale ve finále je nejdůležitější, jak hraje tým,“ říká Chlapík věty, které by klidně šly tisknout do příruček.

Na olympiádě hraje úplně stejně jako ve Spartě. Proti Švýcarsku působil, jako kdyby nastupoval v Karlových Varech. Nepodcenil jediný souboj, snažil se dostat každý puk na bránu, a když ten se někde toulal, hned se o něj vyrazil prát. Nedělá obloučky, nebojí se s někým srazit. Tady Rulík vytáhl dobrou kartu.

„Zapadl do sestavy dobře, dal gól, dělal super práci,“ chválil ho i spoluhráč David Kämpf.

Dobré zprávy se po porážce od Švýcarska hledají těžko. Ovšem formaci, v níž Kämpf dovede vybojovat puk, Martin Nečas se snaží o rychlé průlety s pukem a Chlapík zkouší každou akci tlačit do brány, si Rulík může pro osmifinále zamknout. Tady to funguje, není co řešit.

„Všichni máme nějakou roli a plnili jsme si ji dobře,“ trochu opatrně přikývl i Kämpf. Přeci jen, nebylo co slavit. „Osobně se cítím skvěle, chci přispět, jak nejlépe dovedu. Pro mě je čest s těmi kluky hrát,“ odpaluje Chlapík komplimenty ke kumpánům.

Dřív NHL hrál také, do roku 2020 se snažil prosadit na soupisku Ottawy. V 57 zápasech nasbíral pět gólů. Nejdřív se celá anabáze i jevila jako solidní začátek. Jenže postupně ho v klubu začali vidět jako hráče, který se má hlavně srážet. Puk? Není potřeba, hlavně, ať hraje hodně tělem.

Jednou seděl takhle smutně na tribuně v Denveru v novinářském sektoru. Díval se, jak se hraje bez něj. Cítil, že se s ním úplně nepočítá. Jít se zeptat trenéra, jaké s ním má tedy vlastně plány? „Táta mi odmalička říkal, že mám být větší svině, jenže… Osobnost měníte těžko. Spíš poslechnu, co se po mně chce,“ odvětil tehdy při utkání NHL.

V dalším ročníku se přesunul do Sparty a kariéru začal ladit zase trochu jiným směrem. Teď sledujeme nejlepší verzi Filipa Chlapíka, která se kdy ukázala.