Článek
Truhlík z okresního přeboru. Populista, který potřeboval proškolit. Arogantní hlupák. Trapas. Ostuda. Do českého ministra zahraničí Petra Macinky se po jeho vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci pustili kromě novinářů, politologů a influencerů i opoziční politici. Padala ostrá slova, zněly posměšky.
Co se stalo? Novopečený vládce Černínského paláce se v Bavorsku opřel do politické matadorky a bývalé americké šéfdiplomatky Hillary Clintonové. Kromě jiného jí vyčetl, že demokraté v USA dopustili „genderovou revoluci“ a „klimatický alarmismus“. Se zkušeným polským kolegou (a vicepremiérem) Radoslawem Sikorským se zkusil přít o údajný deficit demokracie v EU. Diskuzi zjevně neustál a vycouval z ní.
I jeho další příspěvky byly povrchní, chabě vyargumentované, v angličtině navíc místy nesrozumitelné. Vždy však opřené o ideje Donalda Trumpa a hnutí MAGA, jejichž slovník si vypůjčil.
Na názor má samozřejmě každý právo. I politik. Problém je, když jej prezentuje na fóru, kam tematicky nepatří. K tomu navíc jako hlas celé země, kterou zastupuje. Způsobem, kterým sebe i svou zemi zesměšňuje.
Diplomacie je řemeslo a má daná pravidla. Jistě, šéfuje jí politik, který nutně nemusí být ve vyjednavačských finesách zběhlý. Přesto se stalo zvykem, že čeští ministři zahraničí dodržovali alespoň základní zvyklosti mezinárodního provozu. A to Černínu panovaly všelijaké osobnosti - ospalé, zištné, politicky ohebné i stranicky loajální.
Je také jasné, že k diplomacii provokace patří. Popouzení, vyvolávání konfliktů, hádky, to vše ale musí mít smysl. Cíl a důvod. Jenže Petr Macinka v Mnichově rozhodně nepůsobil jako reprezentant členského státu EU a NATO, který má nějaký záměr. Představil se jako zpovykaný agitátor okresního formátu, který nadto nevládne angličtinou tak, jak se od lídra v jeho pozici očekává.
A ano, součástí diplomatického řemesla je vedle nadstandardní znalosti jazyků, rovněž elementární slušnost, byť třeba jen předstíraná. Petr Macinka rozhodně není silný ani v jedné z uvedených disciplín.
Sdělení, která český ministr považoval za nutné mnichovskému auditoriu přednést, jsou vlastně banální. Západu přijdou nejspíše ukřivděně východoevropská. Ani v Česku je už neposloucháme, protože je známe nazpaměť. I díky Václavu Klausovi, který „antibruselstvím“ úspěšně nakazil několik generací Čechů.
Současný ministr zahraničí je oddaným exprezidentovým žákem. Pracoval pro něj od roku 2008, sloužit v jeho institutu přestal až loni na podzim. Je pochopitelné, že po letech dobrovolně strávených v Klausově stínu nelze než nenávidět prosperující sdružení evropských států. Proč ovšem tyto frustrace ventilovat na konferenci, která se věnuje vztahu starého kontinentu s USA vedenými Donaldem Trumpem?
Nabízí se jediná odpověď. Petrovi Macinkovi a jeho Motoristům nejde o to, aby byla Evropa co nejjednotnější, silná a tudíž schopná vzdorovat rozpínajícímu se Rusku. Stejně jako expandující Číně, nebo dokonce nevyzpytatelným Spojeným státům. Důvod? Snad neznalost, možná zlý úmysl opřený o prokremelskou orientaci Václava Klause. Nebo prostě pouhá arogance.
Macinkovy mnichovské stesky ohledně genderové rozmanitosti a woke kultury jsou důkazem toho, že ředitel české zahraniční politiky nevěděl, kam jede. Respektive nechápe, co to bezpečnost je.
A motivace? Jedni tvrdí, že je Petr Macinka opilý náhlou mocí i možnostmi. Další soudí, že zkrátka nepřestal být lokálním influencerem, který především baví své vekslácké sponzory. Třeba je pravdivá představa, že se útoky na výše postavené cíle - prezidenta Petra Pavla, či celebrity globální moci - snaží vyrůst sám. Scénky z Mnichova stejně jako mafiánsky naléhavé SMS zaslané na Hrad každopádně ukazují, že pro funkci velitele českých diplomatů ještě nedospěl. Odborně ani lidsky. Nikdo se nebude divit a patrně ani zlobit, když si teď premiér opravdu stáhne veškerou mezinárodní agendu pod sebe.
