Článek
Legendárním symbolem československé utopie byl 350 kilometrů dlouhý železniční tunel na Jadran. V 70. letech 20. století rozpracovaný až do studie státní projektové organizace Pragoprojekt. Tak moc jsme toužili po přístupu k moři, navíc jižnímu! Snít je přece lidské… Než dojde ke srážce s realitou a k probuzení.
Z ranku takových pošetilých plánů – i když „plán“ je silné slovo – je námět, o kterém zahovořil ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé sobě). Pořádat v Česku zimní olympijské hry. Ministrovu představivost zjevně stimulují probíhající klání pod pěti kruhy v Itálii.
Šťastný si zjednal zpravodajské titulky úvahami o tom, že si u nás „dovede představit“ olympiádu v roce 2038 nebo 2042. Nemuseli bychom ji, pokračoval, pořádat sami, mohli bychom se „do toho pustit například se Slovenskem, případně i s dalšími státy, jako je Maďarsko, Polsko nebo Rakousko“.
„Myslím, že bychom neměli být skromní. Zvládli bychom to,“ domnívá se ministr, a o moc víc než domněnku nenabízí, dodávaje: „Je to jen můj soukromý postoj“, který je „prozatím jen emocionální a vlastenecký“. Ano, hezky se to poslouchá, navzdory škarohlídům, co dovedou mít jen malé cíle. Svět by měl zase jednou příležitost obdivovat, co náš národ dokáže. Pojďme se nejen zasnít, ale i vlastenecky dojmout.
Boris Šťastný přichází také s povinným ujištěním, že se nebudou stavět „žádné megalomanské projekty“ – jako kdyby snad každý politik na světě, který o konání olympiády projeví zájem, začínal větou „nic jiného než megalomanské projekty samozřejmě nechceme“.
Jak je to promyšlené a že zdroje tu jsou, ilustruje Šťastného zmínka o plánované hale v Českých Budějovicích. Která má ale sloužit míčovým sportům, kongresům a kultuře. Jihočeský kraj jednal se svazy házené, volejbalu, basketbalu, florbalu a futsalu, o sněhu a ledu zatím nebyla řeč.
„Bez větších nákladů by se daly připravit i běžecké tratě nebo závody ve sjezdovém lyžování,“ tvrdí ministr odvážně. Kopec s parametry pro olympijský sjezd a superobří slalom se na našem území dosud nenachází, tady by museli pomoci ani ne bratři Slováci, ale pro jistotu spíš bratři Rakušané. Pokud jde o náklady na klasické lyžování, můžeme nabídnout zkušenost s mistrovstvím světa v okolí Liberce, které ještě dlouho doznívalo v žalobách a soudech.
Šťastného pábení nad olympijskou vizí je svůdné. Asi jako ten tunel ČSSR–Jadran. Ale jestli chce ministr „otevřít debatu – veřejnou i politickou“, pak jako její výkop posloužilo. Začne se o tom mluvit. A pozor: nejedná se o trolling, oblíbenou komunikační metodu některých motoristických politiků. Zdá se, že je to myšleno vážně, stejně jako byla myšlena letní olympiáda v Praze v roce 2016, 2020 – a pak snad už naštěstí nikdy.
Není sporu o tom, že kdybychom chtěli, tak bychom „to zvládli“, v létě jako v zimě. Až na to, že za cenu, která se vymyká i nejdivočejším snům. A až na to, že olympiádu nepotřebujeme. Že politici lidu nabízejí chléb a hry, je přirozené – ale nemusí to být hned ty olympijské. Buďme hrdí, ale hlavně buďme soudní. Tohle, a ne olympiáda, má být náš odkaz příštím generacím. Sportu zdar!
„Česká republika se za posledních 60 let oteplila o víc než 2 °C, přičemž oteplování tu probíhá dvakrát rychleji, než je světový průměr,“ píše se ve státní Politice ochrany klimatu na webu Ministerstva životního prostředí. Sdílíme to tu, než to smažou, a také proto, aby se o tom někdo v zimní olympijské přihlášce nezapomněl zmínit. Jinak by byla kandidatura bez šance.
