Sousední země mluví o vlastní atomovce: Co může rozpoutat návrh prezidenta

Náměstek amerického ministra obrany Elbridge Colby sice v Mnichově ujišťoval, že Spojené státy udrží nad Evropou svůj jaderný deštník, ale na kontinentu roste nervozita z toho, jak spolehlivá tahle garance do budoucna bude.

Na víkendové bezpečnostní konferenci v Mnichově proto Německo a Francie potvrdily, že vedou rozhovory o zapojení Berlína do francouzského programu jaderného odstrašení. Německý kancléř Friedrich Merz zároveň podotkl, že nechce, aby Německo uvažovalo o vlastní jaderné výzbroji.

A výroků o tom, že by Evropa měla přemýšlet o alternativě k americkým jaderným zbraním, je víc. O podobných úvahách směrem k Francii a Británii mluvil nedávno i švédský premiér a také lotyšská premiérka Evika Siliňová a estonská ministryně obrany Tuuli Dunetonová.

Polský prezident Karol Nawrocki v nedělním rozhovoru pro Polsat News na dotaz moderátora Bogdana Rymanowského řekl, že by podporoval budování polské bezpečnosti i s oporou o jaderný potenciál.

Potvrdil přitom, že nemluví o programu sdílení jaderných zbraní v NATO (nuclear sharing), ale o vlastním polském programu, bez konkrétního plánu či časového rámce.

Prezidentova slova rychle rezonovala v ruských médiích. Propagandisté Kremlu výrok alarmisticky prezentovali jako „plán Polska na vlastní atomovou bombu“ a „agresivní krok proti Rusku“. Vynechali přitom Nawrockého dodatek o „respektu k mezinárodním regulacím“.

Varšava, v ruské propagandě „vazal USA“, prý provokuje, eskaluje situaci a otevírá cestu k třetí světové válce.

Reakce polské vlády na prezidentova slova byla zdrženlivá. Právě kabinet je přitom v obranných a zahraničněpolitických otázkách tím, kdo rozhoduje. To zdůraznil i mluvčí Tuskovy vlády Adam Szłapka.

„V podobných otázkách má základní pravomoci vláda a veškerá veřejná vyjádření tohoto typu by měla být velmi opatrná,“ podotkl a dodal, že téma nebylo předmětem žádných konzultací mezi vládnou a prezidentským palácem.

Opatrní jsou i ministři.

Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz řekl, že je „pro rozvoj polského výzkumu a vývoje“. Zároveň dodal, že v otázce jaderného potenciálu je „lepší víc pracovat, než komunikovat a mluvit o plánech a záměrech“.

Podobně reagoval i ministr zahraničí Radosław Sikorski. „Polsko je a bude signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Jsou to věci, o kterých je lepší veřejně nemluvit,“ řekl na tiskové konferenci se svým českým protějškem Petrem Macinkou, jenž byl v pondělí ve Varšavě na návštěvě.

„Co se týče jaderných zbraní, byl bych velmi vážný a opatrný. Našim společným zájmem je spíš jaderná energetika než jaderná válka,“ dodal k tématu Macinka z Motoristů sobě.

Nawrockého slova tak spíš než plán působí jako momentální reakce na novinářský dotaz. Připomeňme, že země dosud nemá v provozu žádné jaderné zařízení.

Jadernou elektrárnu Polsko stavělo v 80. letech, ale projekt skončil nezdarem. První jaderná elektrárna se teď staví u Baltského moře, realizace však nabrala několikaleté zpoždění.

Zatímco do éry civilního využívání jádra Polsko teprve vstoupí, atomové zbraně by byly běh na dlouhou trať. Mnohem pravděpodobnější než vývoj vlastní jaderné hlavice je polská snaha o zapojení do možného evropského sdílení – zaspekulovat si však můžeme.

Prvním krokem by bylo odstoupení země od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968. Jedinými státy, které smlouvu nepodepsaly, jsou Indie, Izrael a Pákistán. Státem, který smlouvu vypověděl, byla pouze Severní Korea.

„Museli bychom buď od smlouvy odstoupit, nebo ji porušit,“ uvedl k tématu Artur Kacprzyk, expert na jaderné odstraňování z Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM). „To by nejspíš bylo odhaleno, mimo jiné proto, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii monitoruje civilní jaderné programy, včetně inspekcí,“ dodává.

Start polského jaderného programu by se neobešel bez souhlasu Spojených států. Ty přitom Polsko v současnosti nezahrnují do programu sdílení jaderných zbraní. Desítky amerických, francouzských a britských jaderných zbraní v současnosti „hostí“ Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Turecko.

Bez souhlasu Washingtonu a spojenců by mohlo Polsko skončit na seznamu zemí jako KLDR nebo Írán. Souhlas Ameriky má navíc háček: i kdyby s programem na krásně souhlasil Donald Trump, jeho délka by dlouze přesáhla jedno funkční období a u dalšího amerického prezidenta by mohl narazit.

Pokud by se Polsko názorem spojenců neřídilo, mohlo by to pro něj mít dalekosáhlé dopady.

„Jaderné zbraně jsou do určité míry tabuizované téma. (…) Většina států, které jaderné zbraně získaly, jsou státy na okraji, jako je Severní Korea s totalitárním režimem,“ podotkl ve vysílání rádia Tok Fm Michał Piekarski z Katedry bezpečnostních studií Vratislavské univerzity.

Státy by pak nemusely Polsku umožnit nákup jiné výzbroje nebo nových technologií.

„Může se objevit argument: ‚Polsku neprodáváme letadla, protože na ně chtějí připevnit atomovou bombu.‘ Chceme mít jaderné elektrárny, ale nemáme vlastní zdroje uranu. Dodavatelé nám mohou odmítnout prodej s tím, že není jasné, k čemu ten uran použijeme,“ vysvětlil Piekarski.

O možných sankcích mluví i expert Artur Kacprzyk. „Spojené státy by nám mohly stopnout prodej výzbroje a podporu její údržby nebo účast na stavbě naší první jaderné elektrárny,“ podotýká.

Polsko by pro výrobu vlastní atomovky muselo získat vysoce obohacený uran nebo plutonium, těmi totiž nedisponuje. Nemá k tomu ani odpovídající zařízení a jak jsme zmínili, dosud ani jediný jaderný reaktor.

Vývoji nenahrává ani nedostatek odborných kapacit. K vývoji a konstrukci hlavice patří i testy, vybudování nosičů, potřebné infrastruktury k údržbě a skladování a zabezpečení arzenálu a také vypracování doktríny odstrašení.

Varšava by se přitom snažila o vývoj za jiných geopolitických podmínek než v minulosti Francie nebo Velká Británie.

Podle Artura Kacprzyka z PISM by vývoj prvních hlavic stál desítky miliard zlotých. „Spojené státy to stálo více než 100 miliard zlotých, Francii o něco méně,“ podotýká. Sto miliard zlotých je v přepočtu 575 miliard korun.

Pro představu: celý polský obranný rozpočet byl loni 175 miliard zlotých, v přepočtu bilion korun.

Drahá je i údržba a skladování hlavic. Francii se 300 hlavicemi to ročně vyjde na v přepočtu 120 až 140 miliard korun.

Podle Onetu by jaderný program Polsku zabral minimálně dvacet let. Odborník hovoří o první náloži už v horizontu pěti až deseti let. O silnějším arzenálu pak v horizontu minimálně patnácti let.

Server Onet ve své analýze upozorňuje, že zahájení programu by mohlo Moskvu motivovat k rychlejší eskalaci situace nebo likvidaci polského programu před dokončením.

S tím souhlasí i expert Artur Kacprzyk. „Odhalení prací na polské jaderné zbrani by zvyšovalo riziko, že na nás Rusko zaútočí, aby takový program zhatilo,“ říká.

Sám prezident Nawrocki v rozhovoru zmínil, že „Rusko může agresivním způsobem reagovat na všechno“.

Proti hraje vysoká míra domácí polské politické polarizace. V Polsku sice dlouhodobě platí, že hlavní politické síly svorně považují Rusko za přímou bezpečnostní hrozbu a souhlasí s velkým zbrojením. I do obranných otázek se ovšem promítá politický souboj.

O to víc se dá politický střet očekávat v kontroverzní otázce jaderného vyzbrojení, a to i v případě zapojení Varšavy do programu jaderného sdílení.

Na to, zda by mělo mít Polsko svou jadernou bombu, se ptal aktuální průzkum serveru Onet. Podle něj je pro 42 procent lidí, proti 29 procent. Nerozhodnutých je 30 procent.

Například emeritní polský generál a bývalý šéf bezpečnostní rady Stanisław Koziej říká, že debata o jaderných možnostech má smysl, ale je potřeba ji držet v realistických mezích.

„Myslím, že všechny jaderné možnosti bychom měli mít pořád na stole, přemýšlet o nich, ale také o nich mluvit, právě tak, jak to udělal pan prezident,“ uvedl v reakci na Nawrockého slova.

Koziej zároveň zdůrazňuje, že nejrychlejší a prakticky proveditelnou cestou není vlastní bomba, ale zapojení do aliančního programu nuclear sharing: „Zapojení do amerického programu sdílení je ze všech variant první možnost, kterou lze nejrychleji a prakticky uskutečnit,“ tvrdí.

Vlastní polský jaderný arzenál označuje za vzdálenou, dnes nerealistickou variantu, kterou by bylo možné brát vážně až v extrémním scénáři kolapsu mezinárodních pravidel.

„Ta varianta dnes není realizovatelná,“ říká Koziej s tím, že by o ní Polsko mělo uvažovat, až pokud by se „úplně rozpadl světový systém založený na smlouvách“. Tedy v nejnebezpečnějším scénáři globální jaderné anarchie.

Podle experta Kacprzyka z PISM by Polsko mělo posílit odstrašování jinak: investicemi spíš do konvenčních raket s dlouhým doletem přes tisíc kilometrů a jejich soběstačné polské výroby.