Článek
Čtete ukázku z newsletteru Parket, ve kterém Lukáš Voženílek přináší ty nejdůležitější novinky ze zákulisí finančních trhů. Pokud vás zajímá vývoj burzovních indexů, cen komodit či měnových kurzů, přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každé pondělí dostávat do své e-mailové schránky.
Dolní komora nizozemského parlamentu nedávno schválila návrh reformy zdanění majetku, který zásadně mění způsob zdanění investic. Pokud legislativa projde i tamním Senátem a podepíše ji král Vilém-Alexandr, začne od ledna 2028 platit nový systém, v němž se mají danit nejen skutečně vyplacené výnosy, ale u řady finančních aktiv také průběžný růst jejich hodnoty.
Jinými slovy, pokud lidem vzroste hodnota akcií, fondů nebo kryptoměn, stát po nich může chtít daň už z tohoto růstu, i když nic neprodali a reálně nevydělali. Návrh přitom počítá s jednotnou sazbou 36 % z těchto výnosů. Stát by lidem nechal bez daně prvních 1800 eur ročního výdělku z investic, zdaňovalo by se až nad touto hranicí.
U části majetku, typicky nemovitostí a některých nelikvidních podílů, se má daň naopak uplatnit až při realizaci zisku, například při prodeji. Nizozemská vláda tím řeší dlouhodobý problém. Dosavadní systém zdaňoval úspory a investice podle odhadovaných výnosů, které často neodpovídaly skutečnosti, a soudy ho opakovaně označily za nespravedlivý.
Nově chce stát danit skutečný vývoj hodnoty investic a skutečné příjmy z nich. Do základu daně ovšem nemají patřit jen úroky nebo dividendy, které lidé skutečně dostanou, ale i růst hodnoty investic, které zatím neprodali.
Penzijní fondy ale mají zůstat ušetřeny. Nizozemsko má podle dat OECD jeden z největších soukromých penzijních systémů na světě a vláda se rozhodla do něj nezasahovat. Navrhované zdanění nerealizovaných zisků se těchto fondů týkat nebude. Penzijní úspory tak zůstávají oddělené a daní se až ve chvíli, kdy jsou skutečně vypláceny.
Daň i bez prodeje
Na první pohled může návrh působit logicky. Pokud hodnota akcií nebo jiných investic roste, proč by z toho stát neměl získat svůj podíl průběžně? Problém je v tom, že růst hodnoty ještě neznamená skutečný příjem. Hodnota investic se může měnit ze dne na den a existuje jen „na papíře“, dokud je investor neprodá. Teprve prodej přináší reálný zisk, ze kterého lze zaplatit daň.
Například akcie může během jednoho roku výrazně vzrůst a investor by z tohoto růstu musel zaplatit daň, i když ji neprodal. Jenže následující rok může její hodnota stejně rychle klesnout a „zisk“ zmizí. Investor by tak zaplatil daň z výnosu, na který si ve skutečnosti vůbec nesáhl.
Daňové systémy byly historicky postaveny na jednoduchém principu – daní se to, co člověk skutečně vydělá. Mzda, dividenda nebo zisk z prodeje představují reálný peněžní tok. Nerealizovaný zisk je naproti tomu pouze účetní veličina. Dnes existuje, zítra existovat nemusí.
Tím vzniká zásadní asymetrie. Pokud hodnota investice vzroste, stát může okamžitě požadovat daň. Pokud ale později klesne, investor nese plné důsledky poklesu. Návrh sice počítá se započítáváním ztrát a jejich převodem do dalších let. Jenže v praxi to často znamená, že stát inkasuje hned, zatímco kompenzace je opožděná a v čase nejistá. Riziko nese jednotlivec, stabilnější příjem získává stát.
Ještě zásadnější je problém likvidity, tedy dostupnosti skutečných peněz. Daň z nerealizovaného zisku totiž může investora donutit prodávat investice ne proto, že by to považoval za správný okamžik, ale jednoduše proto, aby měl daň z čeho zaplatit. Stát tak nepřímo vstupuje do rozhodování o tom, kdy má být investice ukončena. To představuje významnou změnu oproti systému, kde o prodeji rozhodují především tržní podmínky.
Papírový zisk není hotovost
Samotný návrh přitom připouští, že zdanění čistě „papírových“ zisků není u všech typů majetku prakticky proveditelné. U části aktiv, typicky nemovitostí nebo nelikvidních podílů, proto počítá spíše se zdaněním až při prodeji nebo jiné formě realizace zisku.
U běžných finančních investic, jako jsou akcie nebo fondy, ale představuje právě průběžné zdanění růstu hodnoty jednu z hlavních změn. V praxi to znamená posun především u aktiv, která dnes drží velké množství drobných investorů. Samotná reforma přitom vyvolává v Nizozemsku značné pochybnosti.
Na pověřeného státního tajemníka pro daně Eugena Heijnena směřovala více než stovka dotazů od poslanců, což ukazuje, že ani mezi zákonodárci nepanuje plná shoda o praktickém fungování nového systému. Přesto podle nizozemských médií převládá názor, že další odklad už není politicky ani fiskálně realistický. Každý rok odkladu by totiž dle odhadů znamenal výpadek zhruba 2,3 miliardy eur ve státním rozpočtu.
Skeptici v parlamentu
Pozornost budí i další aspekt. Nepůjde o mimořádnou nebo dočasnou daň, jakou byla například v Česku windfall tax, ale o trvalou změnu principu zdanění investic. Nejde tedy o jednorázovou reakci na mimořádnou situaci, ale o systémový posun, který má dlouhodobě změnit vztah mezi státem a investory.
Dlouhodobým důsledkem může být změna investičního chování. Pokud investoři vědí, že budou daněni z pouhého růstu hodnoty, snižuje se motivace držet aktiva dlouhodobě. Systém tak může paradoxně podporovat kratší investiční horizont a nižší ochotu nést riziko. To je opak toho, co moderní ekonomiky obvykle chtějí podporovat.
Důležité je také zdůraznit, že nejde pouze o problém nejbohatších. Investování se postupně stává běžnou součástí finančního života střední třídy. Změna principu zdanění tak dopadá nejen na velké investory, ale i na běžné lidi, kteří si dlouhodobě spoří nebo investují na budoucnost.
V plné verzi newsletteru Parket vždy najdete i souhrn nejdůležitějších zpráv z oblasti akciových trhů a makroekonomických trendů, investiční tipy odborníků nebo novinky z pražské burzy. Přihlaste se k odběru, aby vám nic důležitého neuniklo.
