Článek
Spropitné představuje pro číšníky a servírky nezanedbatelnou část příjmů, podle pražského restauratéra Luboše Kastnera tvoří 20 až 50 procent „výplaty“. „Zaměstnanci by spropitné měli teoreticky na konci roku vzít a zahrnout do daňového přiznání jako dodatečný příjem. To se ale neděje,“ říká Kastner.
Tento příjem tedy oficiálně nikde nefiguruje, což zaměstnancům v gastru působí problémy například v žádostech o půjčku či při výpočtu důchodu. Ministerstvo financí navrhuje takzvaná dýška do určitého limitu osvobodit od daně i odvodů a uznat je jako oficiální příjem. „Jaké odvody? Spropitné je můj dobrovolný dar. Co je komu do toho?“ ptá se čtenář Ivo Květoň.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod rozhovorem s Lubošem Kastnerem.
Přečtěte si původní článek:
Antonín Výborný: Nebylo by jednodušší spropitné prostě zrušit? Nechť zaměstnavatel své zaměstnance platí a je po problému. Dává někdo z vás spropitné řidiči autobusu, když vás hezky odveze? Ne…
Radim Ondriaš: Celé to je systém postavený na hlavu. My dáváme dýška, zaměstnanci s tím počítají, majitel s tím počítá taky, a proto zaměstnancům nedává dostatečný příjem. Počítá s tím, že to dorovnají zaměstnancům zákazníci. V podstatě dotujeme podnikatelům ztrátový byznys… No a teď vymyslíme systém, který to legalizuje.
Milan Novák: Spropitné dávám hotově. Stejně to nikdo danit nebude. Stát je nejhorší hospodář bez špetky zodpovědnosti. Navíc zdaněné spropitné státní rozpočet stejně nevytrhne.
Marie Kuřilová: Do hospody moc nechodím, ale když mi přivezou balíček, pár kaček kluci dostanou, i když je zboží již uhrazené. V žádném případě nechci, aby na ty peníze stát hrabal.
Milan Somr: Já v restauraci nebo v hospodě nikdy nic nedal a nedám… Nevím, proč by měl někdo něco dostávat, od toho je zaměstnavatel, aby je zaplatil.
Petr Babák: Jaká šedá ekonomika? Jednou už ty peníze byly zdaněny, a jestliže jsem spokojen s jídlem a servisem, tak může být každému jedno, komu dám své již jednou zdaněné peníze.
Zdeněk Novotný: Co bránilo doposud uvést příjem ze spropitného do daňového přiznání? Zaměstnanec gastra by pak nebyl nikterak diskvalifikován v bankách. Pravděpodobně jim stávající praxe vyhovuje.
Martin Nota: Naprosto zbytečné, nákladné a neefektivní. Hospodské nikdy nikdo nedonutí přiznávat dýška, když sami nebudou chtít. To by se musela zrušit hotovost.
Pavel Pečený: Nerozumím, proč spropitné? Každý podnikatel musí vědět, co si může účtovat. Pokud to neví, tak tam nepatří. Spropitné je, že když budu spokojený, tak se vrátím. Někdy je paní v supermarketu příjemnější než obsluha v restauraci, a nikdo jí nic nedá.
Bohumil Drápela: Spropitné bylo, je a bude. Na tom žádné EET nic nezmění. Jeho část bude evidována a část bude dále předávána v hotovosti po zaplacení útraty. Jeho výši to ale nijak neovlivní.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jan Novotný: Je potřeba si uvědomit, že výplatu dává zaměstnavatel a dýška dává zákazník. Nikdo nedostává jednu výplatu od dvou různých subjektů současně v jedné výplatě… Sám občanský zákoník říká, že spropitné patří pinglovi, nikoliv zaměstnavateli. Nová vláda chce danit už zdaněné peníze. Když si obyčejní lidé nemohou odepsat z daní dýška, neměla by se tedy dýška ani danit.
Moravec Ales: Spropitné není povinnost. Jde o dobrovolný „dárek“ obsluhujícímu za jeho nadstandardní výkon – obsluhu. Jsem-li s obsluhou spokojen, dám při placení tento „bonus“ konkrétní osobě. Ne celému personálu. Nějaká společná evidence a dělení po součtu tržby? Blbost. Jeden číšník je milý, usměvavý, pohotový a ochotný a druhý neruda, odsekávající na každý dotaz jednoslabičně, a pak by měl dostat stejný podíl na spropitném? To za mne určitě ne. Já osobně platím většinou kartou a dotyčnému číšníkovi či servírce dám při mé spokojenosti dýško do kapsy. Jestli se pak podělí s kolegy, je už jejich věc. (Redakčně kráceno.)
Mirek Šurgot: Samozřejmě netuším, co udělá EET se spropitným, ale moje takřka každodenní praxe je taková, že při placení útraty bankovní kartou nemá nikde personál problém připsat na displej mou částku/spropitné a vždy na mou otázku řeknou, že ta částka navíc bude jejich. Takže teoreticky spropitné projde digitální cestou, a je tedy zřejmě dohledatelné. A co dál? To se teprve uvidí…
- Jarda Richter (reaguje): V té chvíli to ale je příjem podniku, a ne zaměstnance. Zdaní se tak jako všechno a v lepším případě dostane zaměstnanec polovinu toho, co jste mu dal.
Jarmila Frgalová: Spravedlivé je mít mzdu, jakou si zasloužím, a žádné dýško. Tenhle předpotopní zvyk, kdy nějaká část obyvatelstva nedává příjem do daní, je prostě špatně. To pak může stát nadávat na šedou ekonomiku, jak chce, když je tu skupina, která bude mít posvěcenou minimální mzdu a zbytek nedaněný bokem (tedy skrze dýško).
Naďa Andik: Zdanění spropitného je úleva hlavně pro zaměstnavatele v gastru, kteří si to vybrečeli, že nemůžou a hlavně nechtějí platit větší výplaty. Za mě je to nehoráznost. Už vidím číšníka, který dostane spropitné v hotovosti, jak volá na šéfa: „Zapište mi to a tady to odevzdávám a dejte mi to u výplaty.“ Dopadne to jako obvykle, někde se spropitné v hotovosti přiznávat nebude, zinkasuje si ho personál bez vědomí šéfa… Nic se prostě nezmění i se slavným EET 2.0. Nové bude akorát to, že se začne hádat personál, kdo to bude chtít u výplaty a kdo hned, postaru… (Redakčně kráceno.)
Martin Kristof: Nějak to pořád nechápu. Proti spropitnému vůbec nic nemám, ale spropitné není žádná povinnost, tudíž se to nikdy nemůže počítat jako druhá část platu. Teoreticky spropitné nikdo dávat nemusí, je to jenom takový zvláštní zvyk. V dnešní době jsou moderní samoobslužné pokladny, takže pokladní za kasou, když mě obslouží, by taky mohla po mně chtít spropitné, a třeba to obchody budou zavádět, když zákazníci budou trvat na klasické pokladně, a ne samoobslužné…
Rostislav Kopec: Tohle jaksi nechápu, proč se řeší dýška? Co je komu po tom, že nechám někomu něco navíc? Já jsem vždycky v restauraci dával dýška podle toho, jak jsem byl spokojený, akorát ve spoustě případů jsem chtěl zajít do kuchyně a dát stovku kuchaři. Pokud se to zoficiální, tak řeknu v hospodě, že to dávám číšníkovi jako dar, a je to…
- Lucie Haluzová (reaguje): Řeší se to proto, že pak majitel jaksi s tím dýškem dopředu počítá, takže zaměstnance o to odrbe na mzdě, protože mu tu mzdu dýškem přece doplatíte vy. A zároveň ještě majitel odrbe stát (čili nás všechny), protože za tu vámi doplacenou mzdu neodvede žádné odvody a daně a ještě pak díky tomu ten jeho personál žádá o sociální dávky. Pořád vám to přijde v pohodě?
