Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejvyšší soud Spojených států zrušil v pátek platnost cel uvalených prezidentem USA na základě zákona o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích (IEEPA). Rozhodnutím podlomilo šest z devíti nejvyšších soudců základní pilíř zahraniční ekonomické politiky Donalda Trumpa. Prezident od začátku svého druhého mandátu tyto daně ze zboží dováženého do Spojených států uvaloval bez souhlasu Kongresu. Americká administrativa vybrala díky clům stovky miliard dolarů.
Soud ale nyní prohlásil tarify uvalené podle IEEPA za nezákonné. Podle Mila Poplara z kalifornské advokátní kanceláře Fellow, zaměřené na obchodní právo, nyní budou následovat stovky případů, kde firmy budou složitě prokazovat, jestli mají nárok na odškodnění od americké administrativy kvůli škodám způsobeným cly. Trump a další bijí na poplach, že Ameriku bude rozhodnutí soudu stát stovky miliard dolarů.
Ve stejný okamžik přichází podle Poplara nejmocnější politik planety o právní oporu u klíčového prostředku, kterým nutil svět, aby – lidově řečeno – skákal, jak Amerika píská.
Co rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená pro budoucí výkon prezidentské moci u nejmocnějšího politika planety?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu má širší právní dopady, než bylo nezbytně nutné. Předseda soudu John Roberts neřekl pouze, že konkrétní cla byla přehnaná. Řekl, že IEEPA nelze použít k zavádění cel vůbec. Soud odmítl všechny navrhované výjimky – pro mimořádné situace, pro zahraniční politiku i pro národní bezpečnost. Tím potvrdil základní ústavní princip. Pravomoc ukládat daně a cla náleží Kongresu, nikoli prezidentovi. Do budoucna to znamená, že prezidenti se budou muset opírat o konkrétní obchodní zákony, které Kongres přijal, a nikoli o široce pojaté krizové pravomoci.
Jaký tím Nejvyšší soud vyslal současné administrativě USA vzkaz?
Z hlediska dopadů je rozhodnutí spíše razantní než minimalistické. Soud řekl, že cestou, kterou prezident Trump zvolil, nelze jít vůbec. Odmítl i argumenty založené na mimořádných situacích a zahraniční politice. To má širší důsledky, protože administrativa opakovaně využívala krizové pravomoci jako nástroj vládnutí. Soud tím vyslal jasný vzkaz, že mimořádné zákony nejsou bianko šekem.
Firmy již oznamují, že budou usilovat o vrácení zaplacených cel. Hrozí podle vás placení miliardových náhrad škod?
Této otázce se věnoval zejména soudce Brett Kavanaugh. Varoval, že vláda může být nucena vrátit miliardy dolarů dovozcům a že celý proces bude chaotický. Tyto obavy nelze bagatelizovat. Realita je ale složitější.
Nároky na vrácení cel bude řešit Soud pro mezinárodní obchod, který má výlučnou pravomoc v těchto věcech. Dovozci musí prokázat, že své nároky včas zachovali – například podáním protestu u celních orgánů. Ti, kdo to neudělali, mohou mít s vymáháním potíže. To samo o sobě výrazně omezuje okruh úspěšných žalobců.
Kalifornský právník Milo Poplar se zaměřuje na obchodní právo amerických firem. V San Franciscu vede advokátní kancelář Fellow.
Jak těžké je prokázat nárok firmy na finanční odškodnění kvůli škodám způsobeným cly?
Velkou otázkou bude takzvané „přenesení nákladů“. Pokud dovozce clo zaplatil, ale promítl ho do vyšších cen pro zákazníky, nenesl ekonomickou zátěž sám. Zda má v takovém případě nárok na plnou refundaci, bude předmětem dalších soudních sporů. To může konečnou částku výrazně snížit. Ano, objem vybraných cel byl obrovský. Ale ne každé zaplacené clo se automaticky promění v úspěšný nárok. Navíc celý proces potrvá roky, nikoli týdny. Dopad na ekonomiku tedy bude postupný a rozložený v čase. Nevidím to jako okamžitou katastrofu, spíše jako vážný, ale zvládnutelný fiskální problém.
Znamená verdikt konec představy, že prezident může využívat cla jako politicko-ekonomickou páku pod záminkou národní bezpečnosti?
Pokud jde konkrétně o IEEPA, pak ano. Tato právní otázka je nyní definitivně uzavřena. Nejvyšší soud jasně řekl, že tento zákon cla neumožňuje, a to bez ohledu na to, jak vážná je deklarovaná krize. Zároveň odmítl myšlenku, že by v oblasti zahraniční politiky platila slabší pravidla pro delegaci pravomocí.
To ale neznamená, že prezident přišel o veškerou celní pravomoc. Stále existují jiné zákony, například § 232 zákona o rozšíření obchodu nebo § 301 zákona o obchodu z roku 1974. Ty však obsahují procedurální požadavky, časová omezení a věcná kritéria. Prezident už nemůže jednat rychle, plošně a bez kontroly tak, jak tomu bylo u cel zavedených pod IEEPA.
Co tedy můžeme očekávat v následujících týdnech a měsících?
V první fázi se cla přestanou vybírat – jejich právní základ zmizel. V krátkodobém horizontu se administrativa pokusí přesunout k jiným zákonným nástrojům, ale ty vyžadují vyšetřování, zprávy a čas. Nelze jimi okamžitě nahradit plošná a neomezená cla. Ve střednědobém horizontu nás čeká vlna soudních sporů o vrácení cel. Tyto případy budou soudy řešit měsíce či roky. Paralelně může dojít k diplomatickým důsledkům, protože některé obchodní dohody byly vyjednány pod tlakem nyní zrušených cel.
Může Trumpova administrativa ještě získat srovnatelně široké pravomoci v celní oblasti, jako měla doposud?
Pokud by Trumpova administrativa chtěla znovu získat velmi širokou celní pravomoc, musela by ji získat od Kongresu novým zákonem. Nejvyšší soud dal jasně najevo, že bez výslovného zmocnění to nepůjde. To je politická otázka, na kterou právo samo o sobě odpověď nedává.
