Honosná zlínská vila Baťovy pravé ruky se otevírá. Po obnově za 200 milionů

Místo zvané Burešov si Zlíňané obvykle spojí s domovem důchodců a dětským domovem. Právě dětský domov desítky let sídlil ve vile někdejší šedé eminence baťovského impéria. Dominik Čipera se jako geniální ekonom stal pobočníkem Tomáše Bati a po jeho smrti i jedním z jeho hlavních nástupců. Měl velký podíl na úspěchu firmy i rozvoji města, za druhé republiky a za protektorátu byl také tři roky ministrem.

Jeho honosná vila od architekta Vladimíra Karfíka, největší mezi domy baťovských ředitelů, se dnes po rekonstrukci za 202 milionů korun otevírá veřejnosti. Patří k perlám města, přitom ji ani mnozí místní moc neznají. Je skrytá mezi stromy na pozemku, který byl dlouho uzavřený pro veřejnost.

Zlínský kraj, který je vlastníkem, ji rekonstruoval dle návrhu architekta Pavla Mudříka. Vybudoval v ní expozici pro veřejnost a prostory ke společenským, vzdělávacím a sociálním aktivitám, hlavně v souvislosti s uměním a kreativním průmyslem.

Bylo rok po první světové válce, když se u Tomáše Bati ohlásil na návštěvu mladý bankovní úředník Dominik Čipera. Pocházel z Prahy a vypracoval se na vyšší funkci v pobočce Pražské úvěrové banky ve Lvově. Přišel žádat o souhlas k sňatku s Baťovou nevlastní neteří Boženou Klausovou, jíž byl továrník poručníkem.

Baťa souhlasil, a když se s ním dal do řeči, objevil v něm bystrého ekonoma s dobrým rozhledem a kontakty. Neváhal a nabídl mu práci. Čipera přijal a nastoupil ve Zlíně jako vedoucí účtárny.

Díky svým znalostem a schopnostem se brzy stal Baťovou pravou rukou. V roce 1925 ho šéf jmenoval jediným prokuristou firmy – svým zástupcem. Čipera se však skromně držel v továrníkově stínu. „Byl taková šedá eminence, o které se moc nemluvilo. A my ho teď chceme zviditelnit,“ říká Ladislava Horňáková, kurátorka sbírky architektury Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a spoluautorka expozice.

Čipera pomohl Baťovi vymyslet decentralizovaný systém řízení firmy s podílem zaměstnanců na zisku. Stál u rozhodnutí stavět domky pro pracovníky i u založení firemní banky či filmového studia.

Z jeho podnětu vznikl i Baťův podpůrný fond, hlavní součást sociálního systému jeho firmy. Firma v něm měla stále hotovost, odváděly se sem i nájmy z domků pro zaměstnance.

„Vymysleli ho, aby se nemusely, když to řeknu laicky, odvádět prostředky do pražského centra. Zůstávaly ve Zlíně a financovaly se z nich školy, Baťova nemocnice nebo péče o přestárlé. Fond tak jako nezávislá instituce propojil zájem města a továrny,“ popisuje Horňáková.

Když v roce 1932 Tomáš Baťa tragicky zahynul, vedení firmy převzal jeho nevlastní bratr Jan Antonín spolu s řediteli Hugem Vavrečkou, Josefem Hlavničkou a Dominikem Čiperou. Čipera dál z velké části firmu řídil a stal se i zlínským starostou.

Své schopnosti uplatnil i v celostátní politice. Jako ministr veřejných prací ve vládách Rudolfa Berana a Aloise Eliáše zahájil stavbu dálnice z Prahy na Moravu, prosadil splavnění části Labe a Vltavy či vybudování Vodní nádrže Štěchovice a Brněnské přehrady.

Po válce však byl obviněn z kolaborace s Němci a krátce uvězněn. A i když bylo obvinění vyvráceno a naopak se ukázalo, že aktivně podporoval odboj, zůstával dál v hledáčku sílící komunistické moci.

I s rodinou byl donucen se v roce 1945 odstěhovat z vily, v níž bydleli jen tři roky. Museli ji dát k dispozici podpůrnému fondu, spadajícímu už pod národní podnik, k sociálním účelům. V době velkého množství poválečných sirotků se z ní stal dětský domov. O dva roky později byli manželé Čiperovi donuceni vilu fondu darovat. V předávacím dokumentu si ovšem vymínili, že má sloužit právě oněm sociálním účelům.

Nakonec rodina emigrovala do Anglie a poté odešla do Kanady. Tam Čipera pomáhal dál rozvíjet firmu Tomáši Baťovi juniorovi – až do roku 1963, kdy zemřel. Těsně přitom unikl komunistické justici, která ho v nepřítomnosti znovu odsoudila za kolaboraci. Rehabilitován byl až v roce 1993.

Zlín je proslulý funkcionalismem, vily čtyř předních baťovských ředitelů Čipery, Vavrečky, Hlavničky a Maloty se tomu však vymykají. Hlavní architekt firmy Baťa, Vladimír Karfík, který je navrhl, u nich nebyl svázaný finančními úsporami jako jindy. Ředitelé si je nechali postavit v nejisté době začátku druhé světové války, aby do nich uložili peníze.

Každá je proto svébytná a mísí se v nich vlivy tradiční anglosaské architektury s modernismem Franka Lloyda Wrighta, u kterého Karfík asi rok v USA pracoval. „Čiperova vila je z nich největší a nejzachovalejší, proto i nejvýznamnější. Je to opravdu unikát a perla mezi nimi,“ hodnotí kurátorka.

U Čiperovy vily, stavěné v letech 1939-42, se Karfík inspiroval anglickými venkovskými sídly. Typické jsou pro ně vysoké komíny a symetrie. S baťovským funkcionalismem má dům společné cihlové fasády. Jsou však zdobnější, světlé cihly se mísí s tmavšími, což tvoří jemný dekor.

Anglický styl se promítl i do interiéru – velkého schodiště, krbu a dřevěných obkladů. Zároveň se tu projevil vliv amerického modernisty Wrighta. „Třeba otevřeným plynulým průchozím prostorem. Tři reprezentační místnosti jsou oddělené posuvnými příčkami a jejich otevřením se propojily jednotlivé části domu,“ poukazuje kurátorka.

Zatímco ze strany od vstupu je fasáda plochá, do zahrady se otvírá obloukovitou terasou se schodištěm, která připomíná barokní saly terreny. K domu ještě přibylo boční křídlo s garážemi a bydlením pro personál. Dům tak dostal dispozici tvaru písmene L a ze dvou stran uzavřel oválný dvůr s trávníkem uprostřed.

Zahrada, jež původně zabírala osm hektarů, má parkovou úpravu s lesními stromy. Stojí zde altán a domek pro správce a zahradníka, rovněž Karfíkovo dílo. Bazén se nedochoval, naopak teď přibylo parkoviště pro návštěvníky.

Od roku 1945 se vila stala na dlouho sídlem dětského domova, později přeměněného na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Prošla menšími stavebními úpravami, které ji však nepoškodily natrvalo. Řada prvků, jako schodiště, dřevěné obklady, parkety či okna, zůstala zachována – zčásti díky zakrytí levnějšími materiály.

Movité vybavení však zmizelo. „Původní nábytek se nezachoval. Zřejmě si ho z velké části rozebrali tehdy vysoce postavení soudruzi a ti to samozřejmě nepřiznají,“ podotýká kurátorka. Také umělecká díla se většinou poděla neznámo kam. Jen malá část věcí skončila u příbuzných Čiperových.

V roce 1985 dostala zahrada velký zásah. Část pozemku tehdejší politici využili na stavbu domova důchodců. Zahrada se zmenšila na 4,5 hektaru a vilu cíleně zastínila vysoká budova.

Dřív tu žilo 40 až 50 dětí. Ale po roce 2002, kdy zařízení získal od státu Zlínský kraj, jejich počet rychle klesal. Dle mluvčí Ličkové byl kraj průkopníkem trendu, aby osiřelé děti byly co nejvíce umisťovány do rodin namísto do ústavů. Nakonec tu zůstaly jen čtyři a vila už pro ně byla moc velká. Dětské centrum proto bylo sloučeno s manželskou poradnou a odstěhovalo se jinam.

Půlku nákladů na nynější rekonstrukci na Kulturní a kreativní centrum pokryla dotace z Národního fondu obnovy. Rodina původních majitelů obnovu přivítala. „Věříme, že kdyby dnes žili naši předci, byli by z plánů a budoucího využití areálu nadšeni,“ uvedla dříve Michaela Čipera, vnučka majitelů. Žije v Kanadě, ale o obnovu se živě zajímá a přijala pozvání i na slavnostní otevření.

Část interiéru zabrala expozice věnovaná zlínské architektuře, Dominiku Čiperovi a osudům vily. Z dalších místností se staly společenské sály a prostory pro vzdělávání a tvořivé aktivity. Přibyl výtah a podkroví zabrala vestavba se zázemím pro zaměstnance.

„Budou se zde setkávat umělci a ve spolupráci s partnery zde budeme nabízet workshopy pro děti ze středních a základních škol,“ přibližuje Lucie Pluhařová, ředitelka 14|15 Baťova institutu, který vilu spravuje.

Další využívání se ještě řeší, ve hře je spolupráce se zlínskou univerzitou, nabídka psychologických služeb pro dospívající či konání festivalů. „I Zlínský kraj sem chce přesunout řadu aktivit, které se odehrávají třeba na krajském úřadě. Třeba různá oceňování nebo setkání pečujících osob,“ dává příklady mluvčí kraje Soňa Ličková.

Zahrada bude sloužit pro veřejnost, přes den sem bude volný vstup. „A zároveň v ní plánujeme během letních měsíců organizovat různé společenské akce i setkávání kreativců,“ říká vedoucí vily Štěpánka Pokorníková. Altán si bude možné pronajmout na krátké obřady. A domek zahradníka poslouží pro krátkodobé ubytování významných návštěv hejtmana nebo pro Michaelu Čipera, když do Zlína přijede.