Článek
Zatímco někteří Íránci konec diktátora oslavují, jiní po zemřelém truchlí.
Smrt nejvyššího íránského vůdce, ajatolláha Alího Chameneího, který zemřel při americko-izraelských útocích, představuje pro režim existenční hrozbu. A to zřejmě jednu z největších za téměř 50 let jeho existence.
Otevírá se tak otázka, co bude se zemí dál.
Jak upozorňují experti, ani Chameneího smrt nemusí nutně znamenat rychlý konec diktatury. Teokratický režim je v zemi hluboce zakořeněný a ovládá řadu institucí. Přesto ale zatím neexistuje žádný zjevný nástupce, který by zemřelého ajatolláha nahradil.
Výběr komplikují útoky
Po smrti nejvyššího vůdce převzali dočasně vedení státu tři lidé - konkrétně jde o prezidenta Masúda Pezeškjána, předsedu soudní moci Gholáma Hosejna Mohseního Edžeheího a ajatolláha Aliho Rézu Arafího, který bude zastupovat Radu strážců.
Trojice by se měla poprvé sejít už během neděle, alespoň podle šéfa íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti Alího Larídžáního.
Minuta po minutě
Tito muži pak budou společně dohlížet na přechodné období po Chameneího smrti. Později by mělo být svoláno Shromáždění znalců složené z 88 mudžtehidů, tedy vysoce postavených duchovních, kteří budou mít za úkol jmenování nového vůdce.
Režim bude chtít jednat rychle, aby prokázal stabilitu. Očekává se také, že členové shromáždění se brzy sejdou, aby projednali možné kandidáty před jmenováním Chameneího nástupce.
Není ale jasné, zda je setkání v tuto chvíli vůbec reálné vzhledem k tomu, že americký prezident Donald Trump slíbil, že společná americko-izraelská bombardovací kampaň bude v nadcházejících dnech pokračovat.
Právě v rukou nejvyššího vůdce přitom spočívá skutečná moc, i když má země prezidenta. Současný režim zažil pouze jeden další mocenský posun tohoto rozsahu – po smrti zakladatele islámské republiky ajatolláha Rúholláha Chomejního v roce 1989.
Jaké otřesy způsobil americko-izraelský úder na Írán?
O smrti předních vojenských představitelů íránského režimu napsala během soboty agentura Reuters s odkazem na tři zdroje obeznámené se situací. O dalších zabitých prominentech informovala izraelská armáda.
Žádný jasný nástupce neexistuje
Novým vůdcem musí být muž, duchovní s politickými schopnostmi, morální autoritou a loajalitou k islámské republice. Shromáždění může pravidla interpretovat tak, že vyloučí reformní duchovní, kteří upřednostňují větší sociální svobody a zapojení do vnějšího světa.
To vylučuje ze hry výše zmíněného Larídžáního, který v neformální íránské hierarchii překonal i prezidenta Pezeškjána. Politik se 40 lety zkušeností je vnímán jako nacionalista, ale zároveň pragmatik, který dokáže vycházet s konzervativci i reformisty. Nepatří nicméně mezi duchovní.
Kdo je Alí Larídžání?
Po léta byl jako možný nástupce favorizován bývalý prezident Ebráhím Raísí, který ale v roce 2024 zahynul při havárii vrtulníku.
Od té doby se objevuje zejména jedno další jméno - syn zavražděného nejvyššího vůdce Modžtaba Chameneí.
Jde o spíše uzavřenou postavu se silným zákulisním vlivem, o níž je veřejně známo jen minimum informací. Věří se ovšem, že hrál důležitou roli při správě majetku svého otce.
Jak ale upozornila analytička Suzanne Maloney z Rady pro mezinárodní vztahy, tato volba by se mohla ukázat jako sporná. Důvodem je jeho nedostatek formálních administrativních zkušeností, skromná teologická kvalifikace a averze režimu k jakémukoli náznaku dědičné vlády.
Ve hře jsou ještě další jména. Chameneí měl už během loňské dvanáctidenní války vybrat tři kandidáty, kteří by mohli nastoupit po něm. O koho jde, režim nikdy nezveřejnil.
Má opozice šanci?
Nejistota ohledně nástupnictví by přitom mohla vytvořit příležitost pro odpůrce režimu. Ve videokomentářích oznamujících americké údery v Íránu v sobotu Trump vyzval Íránce, aby využili příležitosti ke svržení režimu.
„Až skončíme, převezměte svou vládu. Bude vaše, abyste si ji vzali,“ řekl. „Tohle bude pravděpodobně vaše jediná šance na celé generace.“
Íránský režim se však ukázal jako odolný vůči řadě výzev – od masivního povstání v roce 2009 kvůli obviněním z volebních podvodů až po nedávné celostátní protesty. V lednu dokonce protestující získali Trumpovu podporu a panovalo napětí kolem toho, zda Spojené státy nepodniknou vojenskou akci už tehdy.
Nakonec ale demonstrace íránská vláda rozdrtila silou.
„Pokud režim tuto válku přežije, pak je těžké si představit další příležitost ke změně v budoucnu. Pokud se však opozici podaří sjednotit kolem dohodnutého vůdce nebo skupiny vůdců, kteří se mohou prohlásit za jediné legitimní vedení, pak by Íránci mohli mít šanci na lepší budoucnost,“ popsal analytik Michael Rozenblat z think tanku The Atlantic Council.
Podle analytika Benhama Bel Talebla ale nejsou ani šance na přežití režimu nízké. „PostChameneího Írán nemusí být nutně postislámskou republikou Írán,“ řekl pro server Politico. „Islámská republika dokázala přežít značný domácí i zahraniční tlak.“
AKTUALIZACE: Doplnili jsme jméno třetího z mužů, kteří dočasně převezmou vedení Íránu.
