Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Koaliční vládní většina splnila jednu ze svých hlavních programových priorit a ochránila poslaneckou imunitu premiéra Andreje Babiše (a také Tomia Okamury). Kauza Čapí hnízdo, která některým koaličním poslancům připadala už teď neúnosně dlouhá, se vlivem jejich hlasování prodlouží o další čtyři roky. Tedy v případě Andreje Babiše.
V případě druhé obviněné, europoslankyně Jany Nagyové, bude patrně přece jen hotovo dříve. Její kolegové v Evropském parlamentu neměli pro pláč nad „politickým procesem“ zdaleka tolik pochopení a imunity ji už před časem zbavili.
V obsáhlé debatě před hlasováním českých poslanců mnoho nového nezaznělo, zvláště ne v případě Andreje Babiše, o jehož vydání Sněmovna rozhodovala už počtvrté. Z Babišova pohledu je kauza Čapí hnízdo „politickým procesem“ a také důkazem, že v Česku je možné prostřednictvím korupce dosáhnout účelového trestního stíhání, obvinění, a dokonce i odsouzení. Což je tedy smutná vizitka práce ministrů spravedlnosti, jichž se během vyšetřování kauzy Čapí hnízdo vystřídalo ve funkci osm, přičemž šest z nich bylo z hnutí ANO.
Trochu nové je to, že tentokrát má Babiš v zádech sněmovní většinu a k soudu se mu opravdu nechce. Pročež premiérovu argumentaci spočívající ve zpochybňování důvěryhodnosti konkrétních lidí v justici, ale i justice jako celku ovládaného „polistopadovým kartelem“ poslušně převzali i jeho podřízení poslanci a koaliční partneři.
Velký kus práce odvedla šéfka sněmovního Mandátového a imunitního výboru Helena Válková. Její argumentační finesy dospěly až k tvrzení, že politik vyzbrojený imunitou a obvykle i elitními právníky je vůči justici v horším postavení než běžný občan: „Trestní stíhání, které by bylo třeba zahájeno z důvodu nějakých pochybností o tom, zda ta dotace nebyla čerpána neoprávněně, by bylo zastaveno, kdyby důkazy, které v tom trestním spise jsou, byly vyhodnoceny tak, jako by před tím soudem stál pan Vopička, běžný občan, který není politikem,“ řekla Válková v rozhovoru pro Český rozhlas.
Tato argumentace, zpochybňující práci a nezávislost justičních orgánů a vnucující myšlenku „politického procesu“ tentokrát ve Sněmovně zvítězila. Všechny výhrady, které Babiš ke svému trestnímu řízení má, a mohou být i oprávněné, samozřejmě mohl uplatnit v rámci své obhajoby před soudem. Nástrojů na to má česká justice dost, stejně jako na to má Babiš dost právníků. A našly by se jistě i dobré argumenty. Několik jich ohledně verdiktu Vrchního soudu v Praze přinesl v rozhovoru pro Info.cz expert na trestní právo Vladimír Pelc.
Babiš se ale místo právní bitvy – pro jistotu – rozhodl přikrčit za institut, jejž drtivá většina lidí, kteří se také cítí poškozeni českým systémem spravedlnosti, nemá k dispozici. Tolik asi k té rovnosti a k tomu, jak to mají politici tváří v tvář trestnímu řízení těžké.
Babišovy útoky na českou spravedlnost a tvrzení, že si lze „objednat“ justiční likvidaci libovolné osoby, mohly posloužit jako argument pro uchování imunity. Jindy ale vládě moc dobře neposlouží.
Jestliže jsou čeští policisté a státní zástupci – včetně těch nejvyšších – tak náchylní ke ztrátě nezávislosti a jednání na objednávku a jestliže něco podobného platí i pro soudce různých instancí, pak je s podivem, jakou důvěru do justice vláda vkládá, když se jedná o něco jiného než o Babišovu imunitu.
Vláda se kupříkladu chystá prosadit zákon o odčerpání majetku protiprávního původu. Ten zavádí dost neuvěřitelný institut „majetkově podezřelé osoby“, které může soud zabavit „podezřelý majetek“ bez nutnosti prokázání viny. Bude stačit domněnka o nelegálním původu majetku, a už to pojede.
Ve svém programu vláda také slibovala honem honem zrušit nový trestný čin nelegální činnosti pro cizí moc. Což je skutečně zvláštní paragraf, který by při „gumovém“ výkladu bylo možné použít mnoha roztodivnými způsoby. Nicméně nedávno jej svým verdiktem podržel Ústavní soud a od vlády jsme se dozvěděli, že jeho rušení není na stole, protože kabinet má důležitější věci na práci.
Oba tyto příklady by svědčily spíše o tom, že důvěra vládní většiny v českou spravedlnost a její nezávislé vymáhání, stejně jako v integritu orgánů, které mají toto vymáhání na starost, je skutečně vysoká. Jinak by jim snad podobně mocné nástroje nedávala do rukou. Co kdyby si likvidaci „majetkově podezřelé osoby“ někdo objednal?
Toho se vládní poslanci nebojí. To jenom tváří v tvář procesu s Babišem se bezmezná důvěra v justici náhle otřásá v základech. Je to legitimní, ale trochu trapné. Dobrá zpráva je, že to máme za sebou. Zase do dalších sněmovních voleb.
