Článek
Konflikt na Blízkém východě je nepřehledný, zato matematika u benzínových pump je jasná: jakmile je ve válce významný producent ropy a plynu, musíme si připlatit. Bylo to tak po začátku invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022, bude tomu tak i nyní. A shodné je i to, že nikdo netuší, jak se konflikt bude dál vyvíjet, takže všichni v dodavatelském řetězci naceňují nejistotu, tedy v překladu zdražují.
Cena nafty od konce února vyrostla o více než pět korun, benzín o více než dvě koruny. Prolomení hranice 40 korun za litr je velmi pravděpodobné.
Uvědomují si to i politici. Nejsilnější opoziční strana ODS již navrhla dočasně snížit spotřební daň u nafty, tím by se řidičům ulevilo. Vláda Andreje Babiše na to však zatím nepřistoupila a chce hlavně kontrolovat marže pumpařů. A je to správné rozhodnutí.
Je jasné, že nikdo nechce tankovat za horentní sumy, ale tady platí klasikovo: nechci slevu zadarmo. Kvůli válce s Íránem zdražuje nejen benzín a nafta, ale i peníze. Takže ony miliardy, které by se kvůli nižší spotřební dani nevybraly, by si chronicky deficitní český stát musel půjčit. A to draze.
Chvíle pro státní benzínky
Ačkoliv jsme si naivně mysleli, že po sérii krizí bude chvíli klid, máme alespoň docela dobře prodebatované scénáře z energetického šoku po plné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Tehdy cena nafty vyskočila až někam na 48 korun, benzínu asi na 47 korun.
Stát bohužel nevyužil hned na počátku nástroj, který se u majitele stovky benzínových stanic nabízí – pohlídat si marže především u sebe. Státní podnik Čepro provozuje síť EuroOil a na počátku ukrajinské válečné krize měl jedny z nejvyšších cen nafty. Pak znenadání výrazně zlevnil.
Od té doby síť státních benzínek ještě posílila o velmi sporný nákup 75 pump Robin Oilu, takže je ještě silnější. Nic tedy nebrání českému státu, aby na totemech Čepra ukazoval férové ceny během nevyhnutelného zdražování pohonných hmot. Pokud by se situace zhoršila, je možné ještě uvolnit státní rezervy pro EuroOil a být nadále cenovou kotvou na trhu.
To asi nyní stát po zkušenosti z roku 2022 zvládne. Koneckonců, ministryně financí Alena Schillerová už oznámila, že zahajuje detailní monitoring cen a marží pump.
Související
Předseda ODS Martin Kupka by ale chtěl něco více: snížení spotřební daně u nafty o 1,70 koruny na litr. Lídr opozice se jistě musí předvést, ale na tento jeho návrh nepřistupujme. Za prvé je těžké docílit, aby se snížení daně plně přeneslo k zákazníkovi, a ne do marže. A za druhé: pro řidiče je to koruna dolů, pro zadlužený stát další miliardový výpadek.
A malé historické srovnání: Pokud současnou situaci považujeme za krizovou, pak těžko říct, co tu stát prováděl za armageddon v roce 2010. Že nic? Ale ano, od Nového roku tehdy začala platit z dnešního pohledu horentní spotřební daň 10,95 koruny za litr nafty v tehdejších cenách, ta se teprve později snížila na současných 9,95. Ekonom Daniel Bárta upozorňuje, že v dnešní stálých cenách je reálná výše již jen necelých šest korun za litr.
Kdybychom spotřební daň na pohonné hmoty od roku 2010 pravidelně valorizovali, mohli bychom si nyní možná dovolit slevit. Ale protože stát už ve výběru této daně doklesal na samé dno, další snižování, byť jen dočasné, by musela zdůvodnit opravdu zásadní energetická krize. A ta tu zatím není a snad ani nebude.
Hlídejme si zásobníky, ne pumpy
Stát by se zkrátka nyní neměl starat o benzínové pumpy, kde stále funguje trh a zásobování rafinérií je plynulé.
Takže už prosím žádné rychlopalné návrhy, jako když Babiš v roli lídra opozice v roce 2022 chtěl okamžitě odpouštět DPH a zastropovat ceny na 35 korunách za litr. Maďarský premiér Viktor Orbán pak v případové studii ukázal, že to končí kritickým nedostatkem paliv a frontami.
Ať se stát postará o opravdu důležité věci: tedy zda máme dostatek státních zásob ropy a jak rychle můžeme začít plnit zásobníky plynu, které jsou po dlouhé zimě ze čtyř pětin prázdné. To nejlépe sníží naši ekonomickou nejistotu z konfliktu, který se rozlézá po celém Blízkém východě.
