Článek
Po týdnu, kdy ceny u pump kvůli zprávám z Íránu vyskočily o pětikorunu, vytasil stát osvědčenou hrozbu. Spouští povinný monitoring marží u pohonných hmot podle zákona o cenách. A hrozí i přímou regulací, pokud dojde k závěru, že pumpaři začínají zdražování přehánět.
Je to čisté déjà vu jako v roce 2022 po vpádu Ruska na Ukrajinu. Rychlý růst cen, logické brblání veřejnosti a politická snaha vykázat, že se „něco děje“.
Stát už má nynější postup vyzkoušený. Jde hlavně o psychologický nátlak, kterému rozumí každý: S cenami to nepřehánějte, jinak začne režim, který nikdo z nás nechce. Ve svobodné ekonomice státu do marží nic není, místo úředníků má fungovat konkurence. Podle paragrafu 13 zákona o cenách má však stát právo zakročit, pokud hrozí selhání trhu a zásah je ve veřejném zájmu.
V praxi to teď znamená, že pumpaři budou muset od 16. března denně hlásit prodejní i nákupní ceny, a to i měsíc zpětně. Stát zatím ceny nediktuje, jen firmám kouká pod ruce.
Zároveň ale hrozí „těžším kalibrem“ – věcným usměrňováním cen neboli fixní marží. To už by byl velký zásah do podnikání, který by stát musel v případě stížností obhájit před soudy. Do takového rizika se nikdo nechce pouštět.
Zkušenost z Maďarska 2022 varuje: příliš nízký strop na marže může vést až ke kolapsu zásobování. Fixní marže navíc zabíjí motivaci soutěžit nižší cenou – prodejci ji prostě přijmou jako „státem posvěcené“ minimum. Stát tak balancuje na hraně mezi politickým gestem a rizikem rozbití trhu.
Petrolejářské firmy si o zásah tak trochu koledují. Na krize, jako je ta současná, reagují vždy s neobyčejnou hbitostí. Ačkoliv jsou tankery teprve na moři, u pump se okamžitě zdražuje i palivo uskladněné dávno před nálety.
Pokud preventivní monitoring tyto tendence utlumí, budiž. Ale protože jde spíše o strategické blafování, skutečnou ochranou zákazníka zůstává konkurence, nikoliv ministerský dohled.
