Jak si vybrat film na Netflixu? Zkuste tajné kódy

Zažil to asi každý, sednete si večer k televizi s úmyslem odpočinout si a vypustit starosti celého dne z hlavy a ve výsledku skončíte ještě mrzutější, unavenější a otrávenější, protože nenajdete nic, co by vás zaujalo. Možná se ještě lehce pohádáte s rodinou, protože názor má každý jiný.

Problém ale není v tom, že se napříč všemi streamovacími platformami nenachází nic, co by si pozornost zasloužilo, naopak – je tam toho moc. Vzpomínáte si na bajku o oslíkovi, který mezi dvěma kupkami sena zemřel hlady? Tak tady je to vlastně podobné, akorát nejde o kopy sena, ale mediálních titulů, a kvůli nerozhodnosti nezemřete, jen si zabijete večer.

Proč je tedy tak těžké si vybrat, na co naladit svou pozornost? Je to mnohými zklamáními ze seriálů, které rozhodně nebyly tak dobré, jak trailer sliboval? Nebo tím, že už jste všechno viděli? To je mimochodem docela nemožné, protože například jen Netflix sám o sobě nabízí okolo 7 500 titulů – to je jeden titul denně tak na dvacet let, přičemž zhlédnout celý seriál za den je zhola nemožné. Také je otázka, zda se taková kvantita obsahu neodráží na jeho kvalitě a jaká platforma čemu dává přednost.

Pocit nekonečného vybírání má i své odborné jméno. „Jedná se o běžný fenomén známý jako ‚zahlcení volbou‘ (choice overload),“ říká Markéta Homolková, pracovní psycholožka a spoluzakladatelka společnosti Onfine, která se věnuje digitálnímu wellbeingu.

Mozek má podle ní potíže vybírat mezi mnoha možnostmi, zvláště pokud jsou si navzájem podobné nebo je obtížné je objektivně porovnat. „Paralýza volby se nejvíce projevuje v situacích, kdy nemáme jasnou preferenci, hledáme konkrétní obsah v nepřehledné nabídce, jsme unavení nebo jsme již vyčerpali svůj ‚rozhodovací kapitál‘ během dne,“ popisuje.

Tento problém se výrazně zhoršuje při únavě nebo po dni, kdy jste museli udělat mnoho rozhodnutí. V takové chvíli totiž dochází k oslabování kognitivních schopností. Neúspěch při výběru také může být tím, že vlastně ani nevíte, co hledáte.

Streamovací platformy nabízejí téměř vše. Chcete se smát? Brečet? Nadávat? Vypnout mozek? Nebo ho naopak zapnout a zavařit obvody? Ale i v přehledných kategoriích s poutáky, obrázky a trailery je z toho Sofiina volba. Dobře, to je možná trochu dramatické, ale čas strávený u výběru mediálního obohacení ukončený neúspěchem může dost pokazit náladu.

Možná si nakonec sentimentálně vzpomínáte, jak jste se ještě ne tak dávno těšili, až budou v televizi dávat váš oblíbený seriál. Zhlédli jste díl a další vysílali až zítra nebo dokonce až za týden. A i když jste se třeba na nic konkrétního netěšili, před vzestupem streamovacích platforem stačilo zapnout televizi, projet pár programů a rozhodnout se, jestli vás jeden z titulů zaujal. Z takových deseti pořadů se ještě dá vybrat snadno, na rozdíl od tisíců. Teď si na jedno sezení, pokud máte čas, můžete pustit klidně celou sérii.

Dřívější bezcílné sledování televize, kde se vybíralo maximálně z několika programů, mělo svoji výhodu. „Pevně daný televizní program, zejména s oblíbenými či známými pořady, může snížit kognitivní zátěž a podporovat odpočinek,“ říká Markéta Homolková. K televiznímu programu tak někdy má docela smysl se vrátit.

Kromě přehlcení volbou mají ale streamovací platformy další riziko. Těžko se od nich odchází a stává se z nich zlatá klec, ze které se člověku uniká opravdu těžko, i když jsou dvířka stále otevřená.

Do toho vstupuje i to, jak jsou platformy navržené. „Doporučovací algoritmy cíleně nabízejí obsah, který odpovídá našim zájmům, což nás často uzavírá do ‚obsahové bubliny‘. To může omezit naši schopnost porozumět odlišným perspektivám a zároveň prodlužuje dobu strávenou online, protože nabízený obsah bývá stále atraktivnější či extrémnější než předchozí,“ vysvětluje Homolková.

Nabídka se pak může stávat stále lákavější a člověk na streamu tráví více času, než původně chtěl. Dlouhodobě to podle ní vede i k pocitu znudění a ztěžuje přepnutí z online do offline režimu.

Tohle většina z nás moc dobře zná, otázkou ale je, co s tím? Jak si tedy usnadnit výběr na streamovacích platformách?

Podle Homolkové pomáhá začít ještě před tím, než aplikaci otevřete. Důležité je podle ní vědět, co chcete. A pokud cílem večera má být odpočinek, někdy paradoxně funguje i sázka na jistotu: „Opakovaná konzumace stejného obsahu, třeba stejného seriálu nebo filmu, může vést k tomu, že si náš mozek u dané aktivity odpočine. Dobře ji už zná,“ říká. Určitě máte ve svém okolí nejméně jednoho člověka, který viděl pětkrát všechny série seriálu Přátelé.

Udělejte si v hlavě jasno o tom, co chcete. Pokud máte čas do půl hodiny, chuť na komedii a na něco nového, možnosti se už výrazně zúží. Můžete pak využít kategorií, které pro vás streamovací platformy vytvořily, a pátrat v nich.

Co ještě vám při výběru může pomoci? Dejte si limit doby výběru. Řekněte si třeba: „Dám tomu deset minut a když nenarazím na nic zajímavého, zabalím to.“ Pak se podívejte na to, co je v televizním programu, a když vás ani tam nic nezaujme, odpočiňte si jiným způsobem. Začtěte se do knížky, běžte na procházku, zahrajte si deskovku, věnujte se svým koníčkům. Delší výběr by pravděpodobně stejně vedl ke zklamání. Když nenajdete nic, co by stálo za váš čas do deseti minut, pravděpodobně to nenajdete ani za půl hodiny.

Když vám někdo něco doporučí, zapište si to. Zvlášť pokud má podobný vkus jako vy. Nemyslete si, že si to zapamatujete, ve chvíli, kdy půjde do tuhého, si na tip určitě nevzpomenete. Ale pokud budete mít v mobilu v poznámkách pár tipů, opravdu vám to usnadní výběr.

Přizpůsobujte si výběr na streamovacích platformách. Každá funguje trochu jinak, ale dejte aplikaci vědět, co se vám líbilo a co byste raději neviděli. Přidávejte si do seznamu, na co byste se chtěli podívat později. Ale zase to nepřežeňte – pokud toho na seznamu budete mít moc, s výběrem si tolik nepomůžete.

Markéta Homolková zároveň upozorňuje, že scrollovat při sledování pořadu na mobilu odpočinku moc nepřidá: „Současné zvyky, jako je průběžné scrollování během sledování obsahu, podporují fragmentaci pozornosti a zkracují dobu soustředění. To může vést k nižší schopnosti hlubokého zpracování informací, snížené relaxaci a pocitu frustrace, protože mozek nestihne plně ‚odpočívat‘ ani při pasivním sledování.“