Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vláda Andreje Babiše se podle programového prohlášení plánuje zabývat otázkou převodních cen - nástroje, skrz který ročně odcházejí miliardy korun do zahraničí. Co to ale převodní ceny jsou a jak jsou skrz ně peníze vyváděny? Jednoduše lze říct, že se jedná o ceny, za které mezi sebou obchodují kapitálově nebo jinak spojené subjekty. Typicky se může jednat o firmy ze stejné skupiny.
„Představme si, že česká dcera nadnárodní skupiny vyrábí produkt a prodává ho mateřské firmě v Německu. Za kolik jí ho prodá? To je právě převodní cena,“ vysvětluje Petr Tomeš, daňový poradce a partner poradenské společnosti RÖDL.
Problém nastává ve chvíli, kdy je tato cena nastavena jinak, než by si ji mezi sebou nastavily dvě nezávislé firmy. Pokud je totiž cena příliš nízká, může se zisk od českého dodavatele převést do zahraničí. Pokud je naopak příliš vysoká, může nadbytečný zisk naopak přenášet do Česka. A právě od tohoto převodu zisku vzniká název převodní ceny.
Daňová optimalizace spočívá v tom, že skupina nastaví převodní ceny tak, aby více zisku skončilo v zemi s nižší daní, vysvětluje Tomeš. Typickým příkladem může být Kypr. „Nejde přitom o samotnou existenci převodních cen – ty jsou běžnou součástí podnikání. Klíčové je, zda odpovídají takzvanému principu tržního odstupu, tedy zda by stejnou cenu, za stejných podmínek transakci sjednaly i nezávislé firmy,“ dodává.
Proč jsou tedy převodní ceny jedním z hlavních nástrojů, jak mohou nadnárodní firmy přesouvat zisky z České republiky do zahraničí? Podle Tomeše především z toho důvodu, že většina velkých firem dnes funguje jako skupina propojených společností. A právě mezi těmito provázanými firmami probíhá obrovské množství transakcí – prodej zboží, poskytování služeb, úvěry, licenční poplatky za značku nebo software a podobně. „Zisk firmy vzniká jako rozdíl mezi výnosy a náklady. A právě převodní ceny přímo ovlivňují výši výnosů i nákladů české společnosti. Typickým příkladem nákladových transakcí jsou licenční poplatky, úroky z vnitroskupinových úvěrů či poplatky za manažerské služby ze zahraničí,“ vysvětluje.
Dodává, že pokud jsou ceny v těchto nákladových transakcích nastaveny vysoko, snižují zisk české firmy, a tím i daň odvedenou v Česku. U výrobních společností může analogicky docházet k prodeji výrobků do zahraničí za nižší ceny, čímž dojde ke snížení zdanitelných výnosů v Česku a odvedení zisku do zahraničí.
Upozorňuje zároveň, že převodní ceny nejsou pouze přeshraničním tématem. Pravidla dodržování cen obvyklých na trhu platí pro veškeré transakce spojených osob, tedy i transakce dvou českých spřízněných firem.
„V poslední době se velmi často setkáváme s daňovými kontrolami zaměřenými i na tuzemské spojené transakce, i když zde nemůže docházet k přeshraničnímu převodu zisku. Jedná se i o transakce s personálně spojenými osobami či o transakce mezi takzvaně uměle spojenými osobami, tedy transakce formálně nespojených osob, jejichž ceny se zjevně odchylují od ceny obvyklé na trhu a tyto odchylky nemají racionální ekonomické vysvětlení,“ říká.
Nová vláda chystá bič
Na problematiku převodních cen u nadnárodních skupin se podle programového prohlášení chce zaměřit také nová vláda. Podnikatelské skupiny by měly povinně předkládat dokumentaci k převodním cenám předem, a to s cílem omezit přesun zisků do zahraničí.
„V rámci kontroly vyvádění zisků z ČR se zaměříme na problematiku cen obvyklých. U nadnárodních firem zavedeme povinnost mít předem deklarovanou dokumentaci ke způsobu stanovení ceny obvyklé, čímž omezíme možnost provádět účelové manipulace,“ píše se v programovém prohlášení.
Zatím není jasné, jakou konkrétní podobu by dokumentace měla mít. Podle Martina Koldinského, znalce a partnera poradenské společnosti RÖDL, může větší důraz na tuto problematiku znamenat také více specializovaných kontrol, především u firem významně zapojených do skupinových transakcí, které vykazují ztráty a vykazují vysoké náklady na skupinové služby, nebo tlak na lepší výměnu informací mezi státy.
„Zároveň si pod tím můžeme představit i osvětu a obecný tlak na firmy, aby měly své převodní ceny nastaveny správně, tedy určitou formu prevence,“ dodává.
Upozorňuje ovšem, že kontroly převodních cen v Česku už dnes probíhají velmi aktivně a úspěšně a Finanční správa toto téma dlouhodobě vnímá jako prioritu. Například v roce 2023 provedla správa 570 kontrolních úkonů, jejichž výsledkem bylo zvýšení daňového základu u prověřovaných firem o 5,8 miliardy korun a snížení daňové ztráty o 1,2 miliardy korun. To vedlo k doměření daně u kontrolovaných subjektů ve výši 724 milionů korun. Novější data nejsou k dispozici.
„Zároveň je to téma, které politicky dobře rezonuje. Boj proti odlivu zisků zní veřejnosti srozumitelně. Reálný posun by znamenal například uzákoněnou povinnost dokumentace převodních cen nebo širší využívání předběžných cenových dohod (závazných posouzení), které by sporům předcházely,“ vysvětluje Koldinský.
Jinde již povinnost platí
Česko je přitom jednou z mála zemí Evropské unie, kde dosud povinná dokumentace převodních cen neexistuje. „Ve většině zemí EU je dokumentace převodních cen dlouhodobě povinná ze zákona. Nenapadá mne jediné logické vysvětlení, proč to u nás musí být jinak,“ myslí si Koldinský.
Přesné podmínky, co se týče okruhu povinných osob a rozsahu dokumentace ve vazbě na velikost společnosti či rozsah spojených transakcí, se liší zemi od země. V některých zemích je povinné samotné zpracování, zatímco jinde jsou stanoveny i lhůty pro povinné podání dokumentace správci daně. „Česká legislativa by se nejen mohla, ale měla tímto inspirovat,“ dodává s tím, že jako vzor by mohlo posloužit například Německo.
„Tam je dokumentace povinná pro společnosti, u kterých transakce se spojenými osobami dosahují přesně daných hranic – pět milionů eur pro zbožové transakce a 500 tisíc eur pro službové transakce. Dokumentace musí být předložena při daňové kontrole nebo po vyžádání správcem daně, a to do 30 dní,“ vysvětluje.
Společnosti tak podle něj nejsou povinny dokumentaci správci daně plošně podávat například společně s daňovým přiznáním, jako je tomu v některých jiných evropských zemích.
„Tento přístup mi přijde jako rozumný kompromis, který poskytuje transparentní očekávání ze strany státu, ale zároveň nepůsobí jako snaha sbírat nadměrné množství informací a nepřiměřeně zatěžovat daňové subjekty,“ dodává.
Ročně se doměří až miliarda
Právě vysoké částky, které Finanční správa firmám každoročně doměřuje - průměrně asi 750 milionů až miliardu korun -, podle Koldinského vypovídají o tom, jak je téma z hlediska globální ekonomiky i daní významné.
„Pro českou Finanční správu je to dlouhodobě nevýznamnější oblast daňových kontrol a také oblast nejvýnosnější pro státní rozpočet. Z vlastní zkušenosti musím říci, že tam vnímám stále jisté rezervy, především z hlediska výběru subjektů ke kontrole,“ vysvětluje. Je podle něj ale potřeba vnímat i nepřímý dopad této kontrolní aktivity Finanční správy. Velké množství firem díky této známé aktivitě podle něj totiž v posledních letech systematicky přehodnocuje nastavení převodních cen a zlepšuje i úroveň dokumentace, což má také pozitivní dopad na státní rozpočet.
Finanční úřady se podle něj nejčastěji zaměřují na firmy, které jsou součástí nadnárodní skupiny, realizují významné transakce v rámci této skupiny, případně transakce mimo skupinu, ale nasmlouvané ze strany kohokoliv ze skupiny, a dosahují ztráty. Dále se zaměřují na společnosti, které realizují významné skupinové transakce na straně nákladů, například manažerské služby, kde zkoumají nejen samotnou převodní cenu, ale také to, zda transakce skutečně proběhla v deklarovaném rozsahu a zda z ní měl příjemce skutečný prospěch odpovídající její hodnotě.
Co tedy hrozí společnostem v případě, že poruší pravidla? Podle Tomeše může správce daně zpochybnit deklarovanou cenu spojené transakce nebo zisk společnosti, stanoví jejich vlastní hodnotu a o daný rozdíl zvýší základ daně. Ze zvýšeného základu daně doměří dodatečnou daň a dále penále a úrok z prodlení.
„Zvláště sankce ve formě úroku může být velmi citelná, pokud ke kontrole dojde s větším časovým odstupem a trvá delší období, úrok se totiž kalkuluje podle počtu dnů zpoždění platby daně oproti zákonnému termínu daného období,“ popisuje. „V praxi se stává, že doměrky daně mohou z titulu kontroly převodních cen představovat stovky milionů Kč, hodnota sankcí může být v případě kontrol ztrátových společností, kdy je delší lhůta pro otevření kontroly, ještě vyšší než samotná daň,“ dodává.
