Článek
Zatímco většina lidí mířila ze sobotní Letné do okolních či vzdálenějších podniků nebo domů, Mikuláš Minář se u pódia fotil s podporovateli spolku Milion chvilek pro demokracii.
Po několika hodinách postávání a řečnění venku mu byla očividně zima, novinářům přiznal únavu. Zároveň z něj byla cítit i úleva, jistá dávka naděje a mírné rozčarování. „Podařilo se to a ukázalo se, že je opravdu důležité se postavit na obranu demokratických principů,“ zhodnotil akci, na kterou dorazilo podle odhadů čtvrt milionu lidí z různých koutů Česka.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, co spolek vedlo ke svolání shromáždění po pár měsících vládnutí Andreje Babiše a proč Chvilky nedemonstrovaly během éry Petra Fialy.
Ještě před shromážděním na Letné jste mluvil o tom, že očekáváte podobnou účast jako před sedmi lety. A zřejmě to vyšlo. Co je podle vás důvodem, že jste přilákali přes dvě stě tisíc lidí?
Myslím, že jsme je nepřilákali my nebo já, ale vláda. Je to totiž o celkové situaci v zemi, lidé pozorují, kam se to ubírá. A to je to, co lidi ve skutečnosti žene do ulic. Alespoň tak to vidím já. Zároveň to číslo je neuvěřitelně nadějné, protože ukazuje, že ti lidé tady pořád jsou a mají ochotu a vůli něco dělat. Proto i doufám, že někteří se třeba posunou nad občanský rámec a zváží třeba i angažmá v politických stranách. Protože když budeme jenom nadávat na to, co je špatně, a nebudeme sami pro to něco dělat, tak se to nezlepší.
Ještě hodinu před začátkem ale nebylo jisté, jestli se pláň zaplní. Byl jste nervózní?
Jo. Nevěděl jsem, jak to dopadne, ještě v noci jsem nad tím přemýšlel. A ještě pár hodin před začátkem jsem si nebyl jistý, jestli lidé přijdou, nebo nepřijdou. Přemýšlel jsem, jestli tu situaci vidí jako závažnou. Ale podařilo se to a ukázalo se, že je opravdu důležité se postavit na obranu demokratických principů a proti směřování na východ, směr Slovensko a Maďarsko.
A teď já nevím přesně, kolik lidí tu bylo (rozhovor vznikl bezprostředně po konci shromáždění, kdy organizátoři neznali podrobnější odhady, pozn. red.), ale byl to podobný počet jako minule. I když mi i přišlo, že třeba v parku postává víc lidí, ale teď vážně nevím.
Mikuláš Minář na pódiu apeloval na opoziční strany, aby se otevřely mladým a novým lidem. Veřejnost také vyzval k větší politické angažovanosti, například skrze členství v politických stranách.
Současná vláda nicméně není u moci ani půl roku. Nebylo by lepší nechat jí ještě pár měsíců – první rok – než hned svolávat demonstrace?
To závisí na tom, co daná vláda dělá. Kdyby se drželi nějakých mantinelů a nezneužívali moc, nezačali destruovat demokratické instituce a dělat bezprecedentní kroky, tak by nikdo demonstrovat nemusel.
My jsme říkali mnohokrát, že nemusí být ani jedna demonstrace, po celé čtyři roky. Stačilo by skutečně řešit ekonomiku, sociální otázky a tak dále a nesnažit se vlastně tu moc uchvátit. Ale v momentě, kdy se země oligarchizuje a ovlivňuje se státní správa, nebo ten, kdo má peníze, moc a vliv, si dosadí svoje lidi všude tam, kde je mít potřebuje, není divu, že lidé říkají: „Ne, dost, tohle my prostě nechceme, protože je to strašně nebezpečné.“
Zároveň se ale už od února, především od podporovatelů i zástupců vládního tábora, ozývá, že protestující „nerespektují volby“. Ministr Macinka to po vašem shromáždění opět zopakoval. Jak to vnímáte vy?
Tohle není o nerespektování voleb, ale právě o zmíněných mantinelech. Je přeci ústavní právo se shromažďovat. To je jeden z pilířů demokracie, dávat najevo svůj názor. Protože demokracie není o tom být zvolen a společnost pak musí být další čtyři roky zticha a držet krok. Nechť vládnou, ale ve chvíli, kdy začnou moc zneužívat a demontovat pilíře demokracie, je to problém.
A to, že máme demokratické volby, ještě neznamená, že z nich nevzejde stav, kdy jsme na nakloněné rovině. V demokratické zemi totiž lze demokracii zlomit, a proto je třeba tomu čelit včas a říct – jako tady – politikům: „K tomuhle mandát nemáte.“
Část Čechů si myslí, že přispíváte k polarizaci společnosti. Vím, že jste v jednom rozhovoru mluvil o tom, že byste chtěl „rozbíjet“ názorové bubliny. Jak toho chcete dosáhnout? Protože s vašimi akcemi sympatizuje zřejmě jasně definovaná skupina lidí.
Nevím, jestli se nám podaří přímo oslovit vládní voliče ve chvíli, kdy se proti hnutí ANO, Motoristům a SPD aktivně vymezujeme. Na druhou stranu vím, že ve chvíli, kdy ta masovost překročí určitý práh, což se právě na těch Letných děje, začne to zasahovat extrémně široké společenské vrstvy. Má to vliv na spoustu lidí, kteří třeba ani nevolí, jsou zklamaní nebo váhají.
Zároveň je tu ještě další důležitá věc, která zazněla na pódiu, a to je kritika směrem k opozici. Oni totiž také nedělali všechno dobře. A nemohou to všechno lakovat na růžovo, protože lidé jim to nezbaští.
V tomto kontextu někdy zaznívá, že jste byli na bývalou vládu „až příliš hodní“ a protesty jste nesvolávali. Nebyla to – zpětně viděno, a když se bavíme o té polarizaci – chyba?
Když se třeba řešila bitcoinová aféra, u Chvilek jsem nebyl. To je podle mě důležité říct. A také si myslím, že se skutečně děly závažné kauzy, ale nebylo to na úrovni systémového ohrožení demokracie. Nedělo se, že by někdo zpochybňoval justici nebo ji chtěl uchvátit, nikdo nemluvil o zestátnění veřejnoprávních médií. O extrémní oligarchizaci významné strany nemluvě.
Ano, děly se špatné věci, korupce se děje a bohužel i dít bude. Když lidé mluví o Dozimetru, stojí ale za připomínku, že ti lidé v politice skončili, a také tam byli politici z vícero stran. To stejné ten bitcoin. Milion chvilek vyzval Blažka k rezignaci a on také rezignoval. Jak chcete potom lidi hnát do ulic? Kdyby tam zůstal a zatvrdil se, to by Česko vidělo demonstrace. Ale některé věci jsou také o soudnosti politiků.
V návaznosti na to se nabízí otázka, jestli jste někdy uvažoval o jiném formátu. Sám jste zmínil, že se vám asi demonstrací nepodaří oslovit voliče koalice. Nepřemýšlel jste tak třeba o akci, kde by se mohlo vyjádřit více stran názorového spektra?
Rozhodně o tom přemýšlím, polarizace je totiž obecně velký problém. Musíme – a to si myslím, že je úkol nás všech včetně opozičních stran – brát velmi vážně pocity a potřeby lidí, kteří volí Andreje Babiše, snažit se je pochopit, snažit se jim porozumět. Ale to neznamená všechno schvalovat nebo nikdy neříct „tohle je už za čárou“.
Já pořád věřím v dobro v lidech a také věřím, že nikdo nevolí nějakou osobu nebo stranu proto, že by byl zlý. Všichni se snaží dělat v zásadě dobro, takže má smysl se s každým bavit a každému se snažit naslouchat. Takže přemýšlím, ale zatím nevím. Musel by to být úplně jiný formát než demonstrace, protože bohužel na demonstraci vám vždycky přijde velká část názorových sympatizantů. A bál bych se vyhrocení. Nejspíše by to chtělo nějaké „kruhové uspořádání“, kde se lidé pobaví, proč se nějak cítí. Ale to není na náměstí.
V únoru jste pořádali na Staroměstském náměstí akci na podporu prezidenta. V případě Letné jste už mluvili o širších politických souvislostech – obrana, média, neziskovky. Podlehli jste názorům, že s opíráním se o prezidenta děláte chybu a škodíte mu tím?
Útok na prezidenta byl na začátku bezprostřední impulz, protože ty zprávy skutečně zvedly lidi ze židle. Ale ve skutečnosti ani demonstrace za prezidenta by nebyly tak silné, kdyby lidé nevnímali celkové ohrožení v mnoha oblastech. A zase, lidé podporují prezidenta, protože se staví za nějaké hodnoty a staví se proti destrukci nastavených demokratických pravidel.
Naopak si ale myslím, že teď už šlo o jasnější vyjádření toho, co je problém. Ano, to co udělal Petr Macinka, bylo otřesné. Ale reálný problém je mocenské rozebírání této země, odvolávání nepohodlných lidí z důležitých funkcí, destrukce státní správy ve formě rušení služebního zákona, oligarchizace. Tohle je potřeba pojmenovávat a je nutné tomu čelit. A to také lidé, kteří na Letnou přišli, dělají.
