Donutil i Geislerová bez Lva. Ceny ovládla nastupující generace

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nastupující generaci tvůrců vzdal hold 33. ročník cen Český lev, které byly uděleny v sobotu večer. Pořadatelé ocenili šestnáctiletou herečku Kateřinu Falbrovou či devětadvacetiletou debutující režisérku Katarínu Gramatovou. Bez sošky naopak z Kongresového centra, kam se ceremoniál přesunul po letech v Rudolfinu, zůstali Miroslav Donutil či Anna Geislerová.

Franz, snímek s největším počtem nominací v režii zkušené Agnieszky Hollandové, nakonec proměnil pouze čtyři. Jedna z nich putovala k mladému německému představiteli hlavní role Idanu Weissovi.

Ceremoniál se nesl v mezinárodním duchu. Moderovala jej v USA dlouhodobě žijící stand-up komička Bianca Cristovao a pro sošky si na pódium kromě Čechů přišli také Vietnamci či Slováci. Ti opakovaně upozorňovali na kritický stav kultury ve své zemi. „Kultura na Slovensku je v katastrofálním stavu,“ řekl například kameraman Dušan Husár.

Nejlepším filmem roku 2025 se stal Karavan, příběh o mateřství, dospívání i cestě za osvobozením. Snímek, který měl premiéru na prestižním festivalu ve francouzském Cannes, obstál v konkurenci Franze od Agnieszky Hollandové nebo Sbormistra Ondřeje Provazníka.

První jmenovaný se co do počtu sošek sice stal nejúspěšnějším dílem večera, ale statisticky zvítězil také v nejvíce neproměněných nominacích. Sbormistr, volně inspirovaný kauzou Bohumila Kulínského, nakonec vynesl Lvy představitelce hlavní ženské role Kateřině Falbrové, autorům hudby Ondřeji Mikulovi neboli Aidovi Kidovi s Jonatánem Pastirčákem alias Pjonim a dvojici Juraj Mravec a Petr Čechák za nejlepší zvuk.

Nejlepším dokumentem se stalo Raději zešílet v divočině, mapující osudy dvojčat Klišíkových. Film byl oceněn už na loňském karlovarském festivalu. Radost z vítězství ale den poté přerušila tragická zpráva o smrti jednoho z protagonistů, Františka Klišíka. Na pódiu Kongresového centra ho tvůrci v sobotu připomněli. Dokument o lidech „na okraji okraje“, jak hrdiny Raději zešílet v divočině popisuje tvůrce knižní předlohy Aleš Palán, nakonec získal tři ceny, stejně jako minisérie Studna platformy Oneplay.

Mezi největší překvapení večera patřila cena za režii pro Katarínu Gramatovou debutující s intimním filmem Nahoře nebe, v dolině já, nebo vůbec první Český lev pro herce vietnamského původu. Ceremoniál, jenž vzdal hold mladým, nabídl i politicky laděné proslovy. Řešila se v nich Palestina, změna světového řádu, kultura i podpora nových talentů.

„Jsem si téměř jistá, že film svět nezmění, ale má velkou moc nám pomoct si v tom světě vzájemně rozumět,“ řekla na závěr své děkovné řeči producentka snímku Karavan Dagmar Sedláčková. „Kultura a svobodná média nejsou luxus, ale je to prostor, ve kterém si jako společnost tříbíme svědomí. Tak ho prosím braňme,“ vyzvala.

Nebyl to zdaleka jediný apel večera. „Protože aktuálně prožíváme změnu světového řádu, což už jsme si všichni všimli, prosím vás, vezměte si něco na psaní a pište si seznam,“ vybídla dlouholetá ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková, která vloni skončila ve funkci a tuto sobotu byla oceněna za mimořádný přínos.

Film je podle ní dobrý způsob, jak si nacvičit chování v komplikovaných situacích. Seznam snímků, jež doporučila, zahrnoval příběhy o útlaku totalitní moci. „Krajina ve stínu, Musíme si pomáhat, Zahradnictví, Toman, Pouta, Protektor, Vlny. Určitě jsem na něco zapomněla, ale víte asi, co chci říct. Bylo by super vědět, že kultura je páteř národa, takže se všichni snažte,“ vzkázala.

O nejbouřlivější proslov večera se postarali Aid Kid s Pjonim, ocenění za hudbu ke Sbormistrovi. „Když spolu muzikanti spolupracují, je to nejlepší. Bohužel jeden se rozhodl, že z pozice moci bude pracovat spíše proti nám, tak mě to trochu mrzí,“ řekl Mikula zřejmě v narážce na ministra kultury a rappera Oto Klempíře ze strany Motoristé sobě.

Pastirčák byl ve svém projevu explicitnější. „Velmi vám ze Slovenska držíme palce, abyste to s obranou veřejnoprávních médií zvládli lépe než my na Slovensku. Odchod Václava Moravce by měl být prvním signálem k mobilizaci. Braňte nezávislé instituce, sláva Ukrajině, svobodu Palestině a smrt fašismu,“ vykřikl na závěr svého projevu slovenský hudebník.

Emoce v sále nevyvolávaly pouze proslovy, ale už volba výherců. Například režisérka Gramatová ocenění za režii přebírala viditelně v šoku. „I když myslím, že mám dobrou fantazii, tohle jsem si vůbec neuměla představit,“ přiznala filmařka, která obstála v konkurenci Agnieszky Hollandové, Zuzany Kirchnerové i Ondřeje Provazníka. Její snímek Nahoře nebe, v dolině já vypráví o dospívání v zapadlé slovenské vesnici. Aby mu dodala autenticitu, navazovala vztahy s místními obyvateli, infiltrovala se do jejich životů a neváhala je obsadit do titulních rolí.

Nejlepší scénář podle akademie napsali Dužan Duong, Jan Smutný a Lukáš Kokeš. Cenu, kterou získali za snímek Letní škola, 2001, přebrali druzí dva jmenovaní v mladicky neformálním stylu – s telefonem v ruce. „Kámo, ty vole, vyhráli jsme nejlepší scénář,“ hlásili Kokeš se Smutným kolegovi Duongovi, připojenému na videohovoru z New Yorku. „Ah, yes!“ znělo z telefonu v odpovědi.

„Je to poprvé, kdy se o slovo mohla přihlásit vietnamská komunita, a jsem strašně rád, že jsme tomu pomohli otevřít dveře,“ řekli poté Smutný s Kokešem. „Pojďme si rozumět víc,“ vyzvali na závěr.

Letní škola, 2001, první celovečerní hraný snímek mapující zkušenosti Vietnamců v Česku, připravila hostům v sále Kongresového centra překvapení i zkraje večera. Cenu za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli převzal debutující Dũng Nguyễn. Ten ve své kategorii porazil například Ivana Trojana i jeho syna Františka, přičemž první jmenovaný byl v dané kategorii nominovaný hned dvakrát, jednou za film Franz, podruhé za Neporazitelné. „Děkuju vám všem za tu krásnou cenu. To je pro mě fakt sen. Asi jsem první Vietnamec, který dostal takovou cenu v Čechách,“ děkoval Nguyen, vtipkující o tom, že takové příjmení má každý druhý a že pro Čechy jsou si všichni Vietnamci podobní.

Z mladých tvůrců zaujala cena pro šestnáctiletou Kateřinu Falbrovou, která excelovala ve Sbormistrovi a jejíž výkon akademie ocenila v konkurenci Elizavety Maximové nebo Anny Geislerové. „Bez vás bych tu nebyla,“ poděkovala Falbrová porotcům, ale také své rodině, která ji prý podporovala i ve chvílích, kdy to neměla jednoduché.

V době natáčení Sbormistra bylo Falbrové třináct let. K roli se dostala díky castingu. Tíhu příběhu si podle vlastních slov příliš neuvědomovala. „Když jsme to pak konzultovali s rodiči, říkali: Kačko, bude to hodně náročný film. Četli jsme scénář a bojíme se, že to nezvládneš,“ vzpomínala vloni Falbrová.

Snímek producenta Jiřího Konečného a režiséra Ondřeje Provazníka nedlouho po uvedení vzbudil kontroverze. Necitlivou volbou jména protagonistky prý vedl k takzvané retraumatizaci neboli opakovánému prožití fyzické nebo psychické újmy. Upozornil na to producent a režisér Radovan Síbrt, bratr jedné z obětí a hlavních svědkyň v kauze sexuálního zneužívání ve slavném dětském sboru Bambini di Praga.

Tvůrci snímku oponovali, že se skutečným případem pouze volně inspirovali. Před nedávnem se rozhodli hrdinku přejmenovat. Spor přesto míří k soudnímu přelíčení.

Na kontroverze kolem Sbormistra narážela i moderátorka sobotního večera Bianca Cristovao. „Snad to mají tvůrci pořádně podchycený,“ vtipkovala v úvodní znělce ceremoniálu stand-up komička, která se mimo jiné objevila ve slavné americké show Stephena Colberta.

„Dnešní večer bude především o hledání nových cest, zkoušení nových věcí a dávání šancí novým nápadům,“ avizovala v úvodním proslovu. „I proto se slavnostní večer přesunul z budovy, která je téměř sto padesát let stará, do budovy, která je téměř padesát let stará,“ dodala.

Dobře načasované vtipy trochu trpěly drmolivým přednesem, ale Bianca Cristovao se nebála mířit na citlivá místa. „Češi jsou černí, ve vládě máme Japonce nebo Turka a vede to Slovák,“ rozesmála Kongresový sál mladá komička.

Večer ukázal, že vliv různých národnostních komunit je v tuzemském filmu silnější, než se může zdát na první pohled. K budoucnosti české kinematografie mají co říct Slováci i Vietnamci. A čím dál významněji, jak ukazují statistiky vítězných snímků, do něj promlouvají ženy i tvůrci mladé generace.