Článek
Přehlídku nazvanou Šla jsem do masny umístila kutnohorská instituce do svého prostoru Café Fatal, potrvá do 31. května. Zahrnuje nejnovější tvorbu, a to jak velkoformátové malby, tak intimnější kresby na papíře.
Osmapadesátiletá Vichrová pochází z Prácheňska. Její rodinné kořeny sahají do šumavského Podlesí, s nímž má spojené vzpomínky na dětství. Vystudovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru monumentální malby u Pavla Nešlehy. Významnou část života pracovala se sbírkou umění v pražské Národní galerii. Dnes učí na základní umělecké škole v pražských Čakovicích.
Ve své výtvarné tvorbě se zaměřuje především na krajinu. Maluje to, co ji bezprostředně obklopuje nebo co se jí dotýká. Inspiraci čerpá z každodenního života, rodinných scén, z běžných setkání a situací, ale také například z lístku s lakonickým vzkazem Šla jsem do masny.
Svou práci dlouhodobě vztahuje k lidovému umění i duchovní a výtvarné tradici původních kultur Austrálie, Afriky či Ameriky, které ji zajímaly už za studií. Blízký je jí také neškolený projev a spontánnost.
Díky tomu se Vichrová občas objevuje i mezi představiteli takzvaného art brut, tedy syrového umění. Například roku 2019 její dílo v tomto kontextu představila pražská Galerie kritiků.
Vichrové malby jako by vycházely z obrysů vesnic, kopců, lesů, vlnících se cest či potoků.
„Základním a dominantním prvkem obrazu je pro autorku barevná linie. V rytmickém střídání jasných barev se křivky opakují, navazují na sebe a vracejí se, a vytvářejí tak struktury připomínající výšivky, křemenné vrstvy v achátu, grafické matrice nebo mapy,“ popisuje kurátorka Vanda Skálová.
Samostatnou kapitolu práce Vichrové tvoří ilustrace. Barevnost v nich obvykle ustupuje do pozadí, dominantní linie však zůstává. Kromě pohádek a příběhů Josefa Křešničky, jehož tvorba je spjata s Podlesím, výtvarnice ilustrovala například povídky Leonida Nikolajeviče Andrejeva nebo prózu Vratislava Brabence.
