Zavařování je český fenomén. Úspěch tuzemské autorky, kniha vyšla ve 150 zemích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Původně měla kniha s názvem God is a Pickle vyjít na českém trhu. Vznikla v době, kdy Šárka Otevřel Camrdová pracovala pro jeden gastronomický lifestylový pořad na České televizi, kde se podílela i na tvorbě souvisejících kuchařek.

„Režisér toho pořadu tehdy navrhl, jestli bych nechtěla napsat i svou vlastní knížku. Společně jsme přišli také na téma zavařování. Existuje totiž spousta zavařovacích příruček, ale všechny jsou uniformně pojaté. Jsou to jen fotky sklenic,“ říká Camrdová s tím, že právě to chtěla změnit.

Došlo jí, že zavařování je nejvíc spojené s lidmi a příběhy. Na tento kontext se tedy zaměřila a k řadě receptů ve své knize přiřadila konkrétní tváře. Od babiček, které mají své recepty vyladěné k dokonalosti - například paní Marie, která svou perfektní jahodovou marmeládu připravuje z přesného poměru lesních a zahradních jahod -, až po profesionální kuchaře a nadšence, kteří se nakládáním živí.

Celkem nasbírala dvacet respondentů a nechybí mezi nimi například Jan Klimeš, který se zabývá fermentací březové mízy, Eva Laurinová z ciderárny Utopia nebo šéfkuchař Petr Židek z Bibem oceněné restaurace Alma.

„Nejvíc mě překvapilo, jak ti lidé - ať už babičky a dědečkové, nebo ti šéfkuchaři - jsou do toho hrozně zapálení. Jak respektují suroviny a vlastně to berou jako samozřejmost, dělají to s hroznou láskou a šíleným zápalem,“ říká Camrdová.

Kniha ale není jen o medailoncích, je i kompletním návodem, jak vůbec se zavařováním začít. Rozdělena je do čtyř hlavních kapitol podle ročních období, aby ji čtenáři mohli používat celoročně. A obsahuje recepty na české klasiky i zajímavé zavařeniny, jako zelené jahody nasladko, bezové kapari či mladé šišky.

V knize jsou i recepty na plnohodnotná jídla, do kterých se dají různé druhy zavařenin zužitkovat. Čtenáři tu najdou polévky, dezerty i hlavní chody, jako například svíčkovou na smetaně s nakládanými brusinkami.

Když však téměř po roce a půl měla knihu sepsanou, recepty ozkoušené i nafocené fotografem Markem Bartošem, který svým stylem dokázal navodit nostalgii na chatě a dětská léta strávená u prarodičů, její vydání nakonec zhatila ztráta zájmu od původního vydavatele. Zpracovaná kuchařka, tehdy ještě bez názvu, zůstala Šárce Camrdové ležet v šuplíku.

A zůstala tam do loňského prosince. Tehdy už autorka třetím rokem žila v New Yorku. Právě život v zahraničí ji ale přivedl k úvaze, že by kniha mohla najít místo na světovém trhu.

„Bylo mi hrozně líto, že si s Českem lidé v zahraničí spojí jen pivo. Přitom toho umíme mnohem víc, jen to nedokážeme prodat. V zavařování jsme úplně skvělí, to know-how máme zmáknuté. A přitom je to teď ve světě velký trend - zavařovat a fermentovat,“ říká.

Rozhodla se sama oslovit čtyři zahraniční nakladatele, kterým poslala propracovanou prezentaci o knížce spolu s fotografiemi Marka Bartoše. A uspěla u velkého a prestižního berlínského nakladatelství Gestalten. „V zahraničí je běžná praxe, že máte literárního agenta. My jsme se to zkusili bez něj, knížku jsme v té době ještě neměli přeloženou. Ale ta vizuální stránka tomu podle mě extrémně pomohla, že si to dokázali v nakladatelství představit,“ dodává Camrdová.

Kniha vyšla v angličtině a němčině v celkem 150 zemích světa a Camrdová jejím prostřednictvím nechce předávat jen recepty, ale i povědomí o české gastronomii. „Dělala jsem si důkladnou rešerši, jaké existují české kuchařky v angličtině. Je jich málo a všechny mají na titulní straně vepřové koleno. My jsme do ní dali víc kulturní rozměr. Její pomocí seznamujeme čtenáře s českou kulturou a nabízíme i trochu vhled do naší mentality,“ říká.

Kuchařku o zavařování totiž zarámovala čtyřstránkovou esejí, kde s nadsázkou vykresluje zásoby sklenic se zavařeninami jako českou formu víry - i proto název God is a Pickle. V úvodním textu se dotýká toho, že zavařování bylo pro Čechy dlouho nutností, i vzhledem ke čtyřem dekádám vlády komunistického režimu. Tehdy bylo příslibem, že ve spíži bude v zimě a v době nedostatku vždy čekat něco sladkého, kyselého nebo slaného.

„U nás dvě třetiny lidí nevěří v Boha, nepraktikují oficiální náboženství, ale zároveň mají silnou víru v rukodělné koníčky, jako je právě zavařování nebo péče o chatu. A mají to jako takový svůj rituál, že nechodí do kostela, ale každý víkend na tu chatu okopávat záhony,“ říká s tím, že v ironickém názvu chtěla odrazit typicky české chování.

Přála by si, aby kniha uspěla právě v Americe, kde aktuálně žije. Podle ní by zde potenciál mohl být i díky tomu, že z dat, která vyplynula z posledního sčítání lidu ve Spojených státech, vyplynulo, že kolem 1,7 milionu obyvatel se hlásí k českým kořenům.

„Když jsem se o to zajímala víc, tak jsem narazila na různé facebookové skupiny, kde byli lidé hladoví po českých receptech. Poptávali recepty na české kynuté koláče a hodně tam psali o spojení s domovem, i když českou linii mají několik generací zpátky. To mi přijde hrozně hezké,“ popisuje autorka.

Tradici zavařování, ale i roli, jakou jídlo a rodinné stravování v Česku má, začala mimochodem Šárka Camrdová mnohem více oceňovat právě po svém přestěhování do Ameriky. „Byla jsem zvyklá, že na snídani se sejde celá rodina, popovídá si a večer také. I pracovní oběd s kolegy je malá společenská událost. Tady není tolik sociálním lepidlem, stejně jako prostředkem vyjádření péče a lásky – to je v Česku oproti USA velmi silné,“ říká.

A tak se vlastně po vzoru své knihy sama zavařováním vždy ráda vrací v myšlenkách domů. I v New Yorku si totiž stále pro sebe i své známé připravuje domácí meruňkový a rybízový džem z ovoce, které sežene na farmářských trzích. „Když tady někomu dám skleničku domácího džemu, tak je z toho úplně v šoku, protože Američané nejsou zvyklí stát v kuchyni, všechno koupí,“ směje se.