Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Takové gesto je spíše ojedinělé, zejména co se týče rozsahu sbírky. Ta čítala více než dvacet děl významných autorů moderny. Vyjímají se v ní zejména surrealističtí malíři jako Toyen, Jindřich Štyrský, Josef Šíma a František Muzika, ale také Jan Zrzavý nebo František Tichý.
Všechny je propojovala jedna věc - měli vazby na Francii. K ní měla blízko i Alena Žižková-Lind. Vztah k umění si osvojila v rodině, která měla velký zájem o kulturní a umělecký život, a to jak v Praze, kde žila, tak v Paříži, kterou často navštěvovala.
O životě Aleny Žižkové-Lind se toho příliš neví. Lékařka, která se narodila v Československu a později se provdala do Švédska, totiž šíření informací o sobě nepovažovala za podstatné. Sbírku chtěla původně dokonce odkázat anonymně.
„Přátelé ji přesvědčili, aby to anonymně nedělala. Měla ale jednu podmínku: aby Národní galerie (NG) pečovala o její hrob na Levém Hradci, kde je pohřbena,“ popisuje Veronika Hulíková, ředitelka Sbírky moderního umění NG. Na jaře a na podzim tam proto kurátorka z Národní galerie Alice Němcová skutečně jezdí, aby o hrob pečovala.
Sbírka kromě obrazů obsahovala i různé grafiky. Na sbírce začali pracovat už Alenini rodiče, ona ji posléze rozšiřovala. „Součástí odkazu jsou i dva obrazy od Toyen. Při dnešních cenách, kdy se její obrazy pohybují v desítkách milionů korun, bychom si to nemohli dovolit,“ říká Veronika Hulíková.
Těmi obrazy jsou Přízraky pouště z roku 1937 a Potopa (Bramborové divadlo) z roku 1941. Druhý jmenovaný bude nyní možné vidět na výstavě 230 let Národní galerie, která začíná ve čtvrtek 26. března 2026.
Obraz Potopa pochází z válečného období, které se v tvorbě Toyen odráželo. V obraze se smývá rozdíl mezi mořem a obzorem a vše se slévá do jednoho. Do toho vstupují obrazce, jako naplavený kus zdi s můrou, kmen s housenkou, tančící dvojice maňásků z commedia dell’arte a trosky domů v pozadí. Celé to působí, jako by odehrávaly poslední představení nad končícím světem.
„Válečné obrazy Toyen měly ještě jiný skrytý obsah než jen surrealistický, na nějž upozorňovali Jan Mukařovský a Karel Teige, kteří jako jedni z mála s Toyen udržovali během druhé světové války kontakt a mohli s ní vést rozhovor o jejím díle. Krátce po skončení války přišli s názorem, že obrazy a kresby Toyen z let 1939-1945 volně doprovázejí průběh války, že se dokonce vztahují k jejím zlomovým událostem,“ komentuje obraz historik umění Karel Srp v knize Nečekané dědictví.
Kdo byla štědrá mecenáška?
Dar, který Alena Žižková-Lind odkázala Národní galerii, patří k těm opravdu jedinečným. A jedinečná musela být i sama žena, ačkoli toho o ní není příliš známo. Narodila se v roce 1926 v Praze do rodiny se slavnou historií. Jméno Žižková odkazuje ke slavnému vojevůdci z Trocnova, její otec byl údajně jedním z jeho potomků.
Když se v roce 1948 dostala k moci komunistická strana, i rodina Žižkova přišla o část majetku, který nový režim považoval pro rodinu za nadbytečný. „Darovaná díla se těmto čistkám vyhnula, asi i z důvodu tehdejšího hodnocení - neodpovídající představám reálného socialismu,“ píše se v publikaci.
V tu dobu se sbírka Žižkových rozrůstala o další díla, některá z nich rodině věnovali i samotní umělci z přátelství, jako třeba Honorio García Condoy. Tento španělský sochař a karikaturista v druhé polovině 40. let působil v Praze a chystal zde výstavu Umění republikánského Španělska.
Kontakt se současnými umělci Alena Žižková-Lind udržovala i skrze svého bratrance, malíře Vratislava Jana Žižku. Ačkoli měla velice dobrou schopnost vnímat umění, rozhodla se pro studium medicíny, které později ještě rozšířila o studium přírodních věd.
Až do roku 1970 žila v Praze, kde se věnovala léčbě rakoviny a podílela se na výzkumu této léčby na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Osudovou se jí stala jedna dovolená v Jugoslávii, na níž se setkala s Görranem Lidem. Vzala si ho a odstěhovala se s ním do Švédska. S sebou si vzala menší díla od Jana Preislera, Honoria Garcíi Condoy nebo Jindřicha Štyrského. Zbytek sbírky zůstal u jejích rodičů.
I ve Švédsku se stala velmi brzy respektovanou odbornicí na histologii nádorů. V nemocnici v Lundu pracovala, i když už byla v důchodovém věku. Do Prahy se vracela, dokud ještě žila její maminka, kterou navštěvovala.
Alena Žižková-Lind zemřela 18. května 2009 a díky dědictví se zapsala mezi nejvýznamnější dárce moderního umění. Její život zůstává lehce zahalen tajemstvím. Jak se píše v publikaci Nečekané dědictví, toto tajemství se nemá odhalovat.
