Recenze: Trochu klopotné sbohem. Film se vrací do světa Gangů z Birminghamu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tommy Shelby projíždí ulicemi válkou zdevastovaného anglického Birminghamu na černém koni. Opět se zdá, jako by město tomuto vůdci gangu jménem Peaky Blinders patřilo.

Takových scén, pomrkávajících na fanoušky seriálu Gangy z Birminghamu, je v novém filmu s podtitulem Nesmrtelný muž spousta. Tvůrci se rozhodli ve velkém stylu rozloučit s oblíbenou šestidílnou sérií, která začala v roce 2013, a natočili pro Netflix celovečerní snímek. Bohužel autory dohnala snaha dostat do něj úplně vše.

Režisér Tom Harper a scenárista Steven Knight dávají herci Cillianu Murphymu další příležitost ztělesnit charismatického šéfa nejostřejšího místního gangu. Po boku má spoustu skvělých kolegů. Vrací se Stephen Graham coby šéf jednoho z liverpoolských gangů, který se mihnul v šesté řadě seriálu. Je tu Tim Roth v roli přesvědčeného nacisty. A v neposlední řadě Barry Keoghan coby Tommyho syn přezdívaný Duke. Ten momentálně vede Peaky Blinders, protože Tommy je uzavřen na samotě za městem, obklopen jen svými traumaty a démony.

Seriál, který začal za časů první světové války, se ve filmovém finále přesouvá do vřavy druhé světové. Zápletka se točí okolo snahy nacistů porazit poslední vzdorující evropskou západní mocnost nejen prostřednictvím bomb, ale také pomocí hromady falešných bankovek. Jádrem díla je ovšem samotný Tommy a jeho duševní potíže.

Krimi proslulé dravým stylem a výbušným tempem plným nevybíravého násilí, vzteku i truchlení se mění v jakousi labutí píseň, v níž se především truchlí. Bohužel jde o píseň dost úmornou. Prvních 45 minut čekáme, než se Tommy vypořádá se svými vidinami a traumaty pocházejícími ze zákopů první války i citelných rodinných ztrát. Tragický rozměr filmu však působí spíše jako neobratné použití jakýchsi prastarých divadelních postupů než coby nástroj vedoucí k napojení diváků. A když je konečně čekání na hrdinu u konce, tvůrci stále nemohou najít správný poměr mezi drsnými akčními sekvencemi, lehce bláznivou zápletkou s nacisty a posmutnělým elegickým rozměrem.

Autoři už jednou, ve finále šesté řady, Tommyho obrazně pohřbili. Rodinné sídlo bylo vyhozeno do vzduchu, zůstalo pár nezodpovězených otázek, především ta, co bude dál s gangem Peaky Blinders.

Film se na ně pokouší odpovědět nepříliš podnětným způsobem. Příliš času věnuje vzpomínání na mrtvé, příliš se noří do Tommyho minulosti. A na současnost už ve druhé hodině díla nezbývá dost prostoru. Vykreslení vztahu mezi Tommym a Dukem je uspěchané, na přípravu finálního dramatického oblouku není čas.

Nesmrtelný muž tvoří sled scén, které mezi sebou příliš nekomunikují. Mezi nimi je jistě mnoho pozoruhodných. Jsou tu podmanivé momenty ze zabahněného dvora proměněného v provizorní obří prasečí chlívek, povedená přestřelka na dvorku márnice mezi pobíhajícími vraníky. A obecně pozornost poutají občasné atmosférické erupce násilí a citů z rozbombardovaných birminghamských ulic za zvuků kapel jako Fontaines D.C. či Massive Attack. Ale jinak snímek vyznívá až pozoruhodně neživotně.

Zápletka je zašmodrchaná jako u Williama Shakespeara, ten ovšem z „braku“ své doby uměl splést pozoruhodně komplexní tvary neustále znejišťující diváka, co jsou postavy zač. Etická dilemata a konání protagonistů Nesmrtelného muže častěji spíše nedávají smysl, nebo jsou napsaná čistě pro potřeby posouvání děje.

Tommyho syn je po matce romského původu, přičemž samotný Tommy má ke kočovnickému vidění světa, věštění a magii blízko. Ale divák k nim nemůže mít dále, neboť tyto motivy jsou využité jako místy až komické pozlátko.

Je vlastně až z podivem, kolik talentu bylo do tohoto filmu investováno a jak málo je z něj vytěženo. Nepřichází ani vykoupení v podobě dramatického závěru, mísícího explozivní akci s etickými dilematy a hrou na city. Převládá bohužel to poslední. Finále je podivně uspěchané, překvapení strojená a dojetí se ne a ne dostavit.

Steven Knight sice do 112 minut dostal stejnou směs vzteku a truchlení, které utvářely povahu původních Gangů z Birminghamu. Ale jako by vše, co tvořilo DNA seriálu, zkusil vměstnat do jediného snímku v nesprávných poměrech a jeho snahy se spíše vzájemně pokrátily, než aby se násobily. Neboť Nesmrtelný muž je zároveň pocitově rozvleklý, a přitom zahuštěný, uspěchaný. Je to zkrátka poněkud klopotné sbohem jednomu z nejpodmanivějších gangsterů současné televize.