Článek
Americký prezident Donald Trump v pondělí hlásil „velký“ pokrok v jednání s Íránem. Teherán naopak rozhovory zcela popřel. Pravda je někde uprostřed.
Trumpova slova rychle mírnila i mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová. „Situace je proměnlivá, spekulace o setkáních by se neměly považovat za konečné, dokud to formálně neoznámí Bílý dům.“
Rozhovory nicméně v nějaké formě skutečně začaly. Americkému deníku The New York Times (NYT) je pod podmínkou anonymity potvrdilo i několik íránských představitelů.
Podle nich jednání, která jsou teprve na začátku, vedou zástupci amerického prezidenta Steve Witkoff a Jared Kushner a íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí. Stejná trojice měla na starosti i oficiální rozhovory před vypuknutím války.
Spojené státy stále trvají hlavně na zničení íránského programu na obohacování uranu a likvidaci jeho zbývajících zásob tak, aby Teherán nedokázal v budoucnu vyvinout jadernou bombu. Írán prý nechce příměří, ale komplexní mírovou dohodu, která zajistí, že USA a Izrael už znovu nezaútočí.
Trump zmíněným velkým pokrokem zdůvodnil odklad tvrdého ultimáta, kdy hrozil útoky na íránskou energetiku, pokud tamní režim neuvolní plavbu Hormuzským průlivem, klíčovou tepnu pro přepravu ropy.
Analytik stanice CNN Stephan Collinson spekuluje o prezidentových motivacích k tomuto kroku. Trump údery odložil o pět dní, což je shodou okolností doba, kdy se obchoduje na burze, přičemž ceny akcií i komodit na vývoj na Blízkém východě dramaticky reagovaly. Po prezidentových slovech se trhy stabilizovaly.
Podle Collinsona může být důvodem odkladu i snaha získat čas, než do regionu dorazí další američtí vojáci. Trump je navíc vyhlášený tím, že často nedodržuje ani termíny, které si sám stanoví.
Zprávy o vyjednávání mohou rovněž naznačovat ochotu Washingtonu se z konfliktu stáhnout. Válka a její ekonomické dopady Trumpovi na domácí půdě škodí, což může republikány stát listopadové volby do Senátu a Sněmovny reprezentantů, jejichž výsledek do značné míry určí, jak bude vypadat druhá polovina prezidentova mandátu.
Bílý dům sleduje vlivnou postavu režimu
Americká vláda už podle dvou představitelů citovaných serverem Politico našla v Íránu člověka, se kterým by rozhovory chtěla vést a kterého by si dokázala představit i v čele země. Je to navíc politik, který zřejmě po zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího a faktického vládce země Alího Larídžáního drží v Íránu zásadní vliv.
Je to předseda íránského parlamentu Mohammad Kálíbáf. V Bílém domě ho podle serveru vnímají jako „funkčního partnera“, Američané ale zároveň zatím nechtějí vsadit na jednoho člověka, a tak zvažují více variant. Konečného kandidáta si chtějí otestovat.
Trump údajně nechce vojensky obsadit ostrov Charg, klíčový pro export íránské ropy, o jehož dobytí se spekuluje. Stále doufá, že místo toho najde v zemi někoho, kdo se stane íránskou Delcy Rodríguezovou, což je úřadující prezidentka Venezuely, která se chopila moci poté, co Američané zajali předchozího vůdce Nicoláse Madura.
Kálíbáf je stejně jako Rodríguezová etablovanou postavou stávajícího režimu. Býval velitelem vlivných Islámských revolučních gard, policejním šéfem, starostou Teheránu a čtyřikrát se ucházel o prezidentské křeslo.
Podle agentury Reuters je možná „poslední těžkou politickou vahou“ Íránu, která zůstává naživu. Zdroje izraelského listu The Jerusalem Post (JP) dokonce tvrdí, že Kálíbáf teď „prakticky Írán řídí“.
Obdobné informace má i zpravodajka NYT Farnaz Fassihi, která má dobré zdroje uvnitř íránského režimu. Už koncem minulého týdne napsala, že Kálíbáf „potichu zaplňuje“ místo uvolněné Larídžáním a má na starosti strategická rozhodnutí.
Kdo byl Alí Larídžání a kam sahal jeho vliv:
V posledních dnech je Kálíbáf mimořádně aktivní i veřejně. Opakovaně komentuje vývoj války a přes média vysílá vzkazy Spojeným státům i Izraeli a slibuje jim pomstu.
„Říkám těmto dvěma špinavým zločincům (Trumpovi a izraelskému premiéru Benjaminu Netanjahuovi, pozn. red.) a jejich agentům: Šlápli jste na naše červené linie a musíte za to zaplatit,“ hřímal v jednom z projevů.
Aktuálně například označil zvěsti o íránsko-amerických rozhovorech za falešnou zprávu s cílem ovlivnit trhy. Některá izraelská média už dokonce psala, že Američané jednají přímo s předsedou parlamentu.
Syn revoluce a důvěrník mučedníka
Kálíbáf je podle JP skutečným „synem revoluce“. Když ajatolláhové v roce 1979 svrhli šáha a založili islámskou republiku, bylo mu 18 let. Krátce na to vstoupil k Revolučním gardám a během irácko-íránské války se stal jedním z velitelů.
„Toto vojenské pozadí zůstává základem jeho moci,“ poznamenává k tomu izraelský list. Revoluční gardy mají v Íránu dlouhodobě zásadní vojenskou i ekonomickou moc, na starosti mají i jaderný program. Se stávající válkou ještě posílily, podle informací NYT měly rozhodující slovo i ve výběru Modžtaby Chameneího jako nového nejvyššího vůdce.
„(Kálíbáf) byl vrstevníkem a blízkým spolupracovníkem zemřelého Kásima Solejmáního, což mu dává uvnitř Revolučních gard důvěryhodnost, jaké civilista nikdy nemůže dosáhnout,“ řekl pro JP Raz Zimmt, výzkumník z izraelského Institutu pro národně bezpečnostní studia.
Zmínil jméno bývalého šéfa Revolučních gard, který zemřel při americkém úderu v roce 2020, tedy v době prvního Trumpova mandátu. Režim ho dodnes oslavuje jako mučedníka.
O vlivu revolučních gard:
Jako velitel gardistů se Kálíbáf podílel na tvrdém potlačení studentských protestů v roce 1999. Spolu s dalšími předáky podepsal dopis tehdejšímu reformnímu prezidentu Muhammadu Chátamímu a vyhrožoval mu sesazením, pokud demonstrace nezastaví.
Poté se stal šéfem íránské policie, kdy opět prosazoval tvrdé zásahy proti odporu. Během jeho mandátu režim přitvrdil vůči novinářům nebo opozičním bloggerům. U potlačování protestů byl i jako starosta Teheránu.
„Rozumí moci, nejde mu o dogmata“
Na radnici íránské metropole, kterou vedl dvanáct let, se Kálíbáf údajně zapletl do korupčních skandálů. Měl například organizovat prodej majetku předákům režimu. U svých příznivců si ale získal pověst „pragmatického konzervativce“, který dokáže řídit složitý úřad a má výsledky.
„Je velmi zkorumpovaný, ale v kontextu Blízkého východu to někdy znamená, že je to člověk, se kterým můžete skutečně jednat. Rozumí jazyku moci a zájmů, nejde mu jen o čistá náboženská dogmata,“ hodnotí jeho osobnost analytik Zimmt.
Na druhou stranu znalec Íránu z washingtonského think tanku International Crisis Group Ali Vaez pochybuje, že by Kálíbáf mohl být tak poddajný vůči Američanům jako Venezuelanka Rodríguezová.
Írán není jako Venezuela
Donald Trump se stále vrací k úspěšné vojenské operaci z 3. ledna, kdy americké komando v Caracasu dopadlo venezuelského socialistického vůdce. Nicoláse Madura následně v prezidentském paláci Miraflores nahradila dlouholetá viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která s USA podle Trumpa „skvěle spolupracuje“.
Zopakovaní tohoto scénáře v Íránu ale experti považují za bláhové. Tamní režim má úplně jiné základy než ten venezuelský.
„Kálíbáf je typickým insiderem. Je ambiciózní a pragmatický, ale zároveň od základu oddaný zachování íránského islamistického pořádku,“ řekl Vaez serveru Politico. „Proto je nepravděpodobným kandidátem na to nabídnout Washingtonu smysluplné ústupky,“ dodal.
I kdyby se o to Kálíbáf pokusil, nejspíš by ho rychle zastavili další předáci íránského režimu, domnívá se Vaez. V Teheránu podle něj po 28. únoru, kdy začala současná válka, panuje hluboká nedůvěra vůči Spojeným státům i Izraeli a tomu, že by tyto země mohly dodržet podmínky jakékoli dohody.
