Článek
Šéf íránské bezpečnostní rady Alí Larídžání je po smrti, oznámil v úterý izraelský ministr obrany Jisrael Kac. Teherán zprávu nepotvrdil. Zdroje izraelských serverů The Jerusalem Post a The Times of Israel v izraelských bezpečnostních kruzích předtím potvrdily, že židovský stát podnikl údery zaměřené právě na Larídžáního.
Izrael ohlásil také smrt velitele polovojenských jednotek basídž Gholámrézy Solejmáního. Tyto jednotky spadají pod vlivné Islámské revoluční gardy.
„Larídžání a velitel basídže byli v noci eliminování a přidali se v hlubinách pekla k hlavě programu vyhlazení, Chameneímu, a všem eliminovaným členům osy zla,“ prohlásil Kac.
Zmínil zabití nejvyššího vůdce Íránu Alího Chameneího, ke kterému došlo už během prvního dne americko-izraelského útoku na Írán 28. února.
Podle The Jerusalem Post Larídžání i Solejmání zemřeli při úderu na provizorní stanové městečko, kde se skrývali, aby bylo složitější je najít. Zdroje serveru tvrdí, že během noční operace zemřeli i další íránští velitelé.
Válka na Blízkém východě v online reportáži:
Na Larídžáního sociálních sítích se podle agentury Reuters po izraelském prohlášení objevil snímek ručně psaného vzkazu, kde tento politik uctívá památku íránských námořníků zemřelých během války s USA. Jejich pohřeb se má konat v úterý.
Očekávalo se také Larídžáního veřejné vystoupení.
Faktický vládce Íránu
Larídžání byl členem tříčlenné přechodné rady, která oficiálně řídila Írán v době mezi zabitím Alího Chameneího a zvolením jeho syna Modžtaby novým nejvyšším vůdcem.
Už před současnou válkou o něm americký deník The New York Times (NYT) s odkazem na své zdroje z Teheránu psal jako o faktickém vládci Íránu. Larídžání měl řídit každodenní záležitosti, včetně bezpečnostních otázek a jednání o íránském jaderném programu se Spojenými státy.
V íránské mocenské hierarchii tak byl hned za nejvyšším vůdcem.
Alí Larídžání se loni v létě po dvanáctidenní válce mezi Íránem a Izraelem stal šéfem íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti. Od té doby jeho vliv rostl a podle NYT se delší dobu ukazovalo, že v hierarchii přeskočil i prezidenta Masúda Pezeškjána.
Deník to ilustroval například na epizodě, kdy ministr zahraničí Abbás Arakčí chtěl po prezidentovi schválení dalšího postupu v jednání s Američany, ale hlava státu ho odkázala na Larídžáního.
Portfolio Larídžáního kompetencí ale bylo větší. Dostal na starosti potlačení lednových protestů, vyjednávání s klíčovými spojenci, jakým je Rusko, partnery v regionu (Katar, Omán) i s nepřátelskou zemí, jako jsou Spojené státy.
Zároveň dohlížel na přípravu plánů pro případ války s USA. Larídžání se těšil důvěře zabitého Alího Chameneího. „Věří, že Larídžání je pro tuto citlivou situaci vhodným člověkem vzhledem k jeho politickým zkušenostem, bystré mysli a vědomostem,“ řekl před časem NYT přímo z Teheránu konzervativní analytik blízký vládě Náser Imání.
Sedmašedesátiletý Larídžání má za sebou dlouhou politickou kariéru. Člen elitní rodiny se do nejvyšších pater propracoval i pomocí sňatku s dcerou vlivného ideologa ajatolláha Mortezy Motahharího.
Deset let řídil íránská státní média, 12 let byl předsedou parlamentu, měl na starosti vyjednávání strategické dohody s Čínou a krátce také zastával svou současnou funkci nejvyššího bezpečnostního představitele. Už v té době měl na starosti také diplomacii okolo íránského jaderného programu.
„Vypočítavý zastánce tvrdé linie, jehož politické rozhodování ovlivňují stejnou měrou oportunismus, pragmatismus a íránský nacionalismus. Pravděpodobně to bude prohnaný hráč,“ shrnul před časem jeho osobnost analytik Ali Alfoneh z amerického think-tanku Arab Gulf States Institute.
Například poměrně respektovaný saúdskoarabský International Institute for Iranian Studies o něm napsal, že dokáže vycházet s íránskými reformisty i konzervativci.
V minulosti patřil k zastáncům mezinárodní dohody o kontrole íránského jaderného programu. Spory měl s konzervativním exprezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, naopak podporoval reformní kurz jeho nástupce Hasana Rúháního, napsala v minulosti americká Atlantic Council.
Na druhou stranu jeho pozice v íránském establishmentu nebyla vždy jednoduchá. Rada dohlížitelů, která mimo jiné posuzuje vhodnost politických kandidátů, dvakrát odmítla jeho úmysl ucházet se o funkci prezidenta.
Neúspěšný pokus zabránit volbě nového vůdce
Rozporuplnost Larídžáního osobnosti se projevila i v aktuální válce, jak tento týden znovu popsal deník The New York Times s odkazem na několik svých zdrojů uvnitř íránského režimu.
Larídžání se podle nich snažil zabránit nástupu nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. Odkazoval se na tradice islámské republiky, která po svržení šáha v roce 1979 zavrhla princip dědičné monarchie.
Podrobně o rozporech uvnitř íránského vedení:
Skupina pod vedením Larídžáního napadla platnost úvodního virtuálního hlasování o novém vůdci, které bylo v rozporu s ústavním požadavkem na osobní účast. Tento tábor argumentoval i poslední vůlí zesnulého vůdce, který si nástupnictví svého syna nepřál.
O novém nejvyšším vůdci se kvůli tomuto tlaku hlasovalo znovu. Podle NYT nakonec převážil vliv Islámských revolučních gard, které prosazovaly právě Modžtabu Chameneího.
