Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Filip Turek na sociální sítě opakovaně natáčí videa, ve kterých tvrdí, že větrné elektrárny jsou škodlivé, neefektivní a neekologické. Upozorňuje, že turbíny nemohou stát méně než 500 metrů od nejbližšího obydlí, protože se lidé nevyspí.
Realita je složitější. Odborníci uvádějí, že v některých lokalitách může být ideální vzdálenost kilometr a půl, jinde stačí 600 metrů. Záleží na konkrétních podmínkách.
V nedělním díle podcastového pořadu Ve stínu (k poslechu zde) jsme popsali případ Radka Mause. Na podzim nedaleko malé obce Javoří na Šumpersku vyrostly tři větrné věže. Nejbližší z nich je 460 metrů od jeho domu.
Stěžuje si na hluk, na to, že se v noci nevyspí. Podle předběžných výpočtů Aleše Jirásky z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk se zdá, že hluková studie nebyla dostatečně kvalitní a stížnosti Radka Mause mohou být oprávněné. Jiráska nicméně čeká na příhodné podmínky, aby mohl hluk z elektráren změřit.
Zároveň je větrná energetika zatížená celou řadou polopravd, fám, či dokonce dezinformací. Odpůrcům nahrávají sociální sítě, skrze které apokalyptické scénáře snadno šíří. Část z nich přichází ze Slovenska.
Co si o větrných elektrárnách myslí vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek (Motoristé)? Na to odpovídá v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Radek Maus z Javoří. Tvrdí, že kvůli hluku nemohl na podzim a v zimě spát. Úřady neprojevily vstřícnost, načež vyrazil do boje po boku protivětrných aktivistů.
Co na případ Radka Mause říkáte?
Obnovitelné zdroje energie mají prostor v energetickém mixu, jsem si toho vědom, ale tvrdím několik základních faktů, které nemůžu úplně aplikovat na tenhle konkrétní příklad. Je příliš konkrétní a bohužel kvůli množství schůzek jsem neměl čas si ho nastudovat.
Nejbližší elektrárna je přibližně 460 metrů od domu Radka Mause. Je to příliš blízko? Dá se to tak vůbec říct, když se vypracovává hluková studie?
Roli určitě hraje konkrétní terén, převýšení, jestli tam je kopec nebo jestli přes elektrárnu nejde nízké slunce, které mění obraz světla. Záleží, jestli nenarušuje krajinný ráz. Kousek od toho jsou Jeseníky, krásné lesy.
Přečtěte si příběh Radka Mause z Javoří:
U větrných elektráren to je podobné, jako to bylo se solárními barony. Lidé se připojili za výhodných podmínek a každý, kdo si rozsvítil žárovku, tak solárním baronům doplácel ze svého provoz solárních elektráren.
Podobné je to s větrnými elektrárnami. Není to takový extrém, ale mají cenu výše, než je průměr energetického mixu. Když sečtete všechny věci okolo, tak už tak efektivní, ekologické a ekonomické nejsou.
Asi jsou ale ekologičtější a efektivnější než spalování uhlí, pokud do ceny započítáme znečištění planety.
Taky se za naší vlády uhelné elektrárny už v podstatě vyply. Já to srovnávám s jadernou elektrárnou, která je čistým zdrojem energie.
Ale dostavba Temelína není úplně levná záležitost a v případě Dukovan se stát zavazuje vykupovat elektřinu od investora po dlouhou dobu na určité předem dané výši, která může být v období nižších cen výrazně vyšší.
U větrných elektráren máte problém, že potřebují stokrát, stokrát, stokrát větší plochu na podobný výkon, jaký má jaderná elektrárna. Potřebujete hrozně moc kabelů. Větrné elektrárny fungují 20 procent času, nelze je regulovat a zvedá se závislost na fosilních palivech jako plyn, protože potřebujete regulační zdroj. Není to úplně čistý zdroj energie.
Do roku 2030 máme cíl mít v energetickém mixu 30 procent z obnovitelných zdrojů. S tím nesouhlasím.
Část záznamu z rozhovoru s poslancem a vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal Filipem Turkem (Motoristé sobě)Video: Jaroslav Hroch, Seznam Zprávy
Ještě se vrátím k tomu hluku, který je odpůrci velmi často zmiňován. Jak tento problém vnímáte?
Na meziresortním kulatém stolu mi experti tvrdili, že v některých zónách by elektrárny neprošly. Nevím, nejsem na to expert. Hluk pro mě není nejzásadnější problém.
Zdravotní důsledky to teoreticky mít může, ale to není můj hlavní argument. Ta věc je estetickým smogem. Je neefektivní. Pro mě je lepší mít pár jaderek a větrné elektrárny tam, kde to nevadí. Určitě existuje dobrá větrná zóna na nějaké skládce, v bývalém vojenském areálu nebo podél dálnice.
Pokud říkáte pár jaderek, tak to není příliš realistické…
Dostavět dva bloky v Dukovanech je.
A k tomu stavět další jaderné elektrárny?
Z dlouhodobého horizontu x desítek let bychom se na malé reaktory, jako jsou Dukovany, měli zaměřit.
Vaše vláda chce představit stavbu dalších jaderných elektráren?
Ne.
Tak v tom případě, pokud vypínáme uhlí, nezbývá než investovat do obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren. Když budou jen na skládkách a vedle dálnic, tak to asi nebude stačit.
Chce to hledat nějakou vyváženost. Co se týče uhlí, tak je mnoho fám o špinavosti pálení. Moderní uhelná elektrárna není stejná jako v 90. letech. Němci, Poláci jedou uhlí naplno. Má se nechávat doběhnout postupně. Neříkám, že máme pálit dalších 100 let uhlí, nemyslím si, že by to byla nějaká krása.
Ale je to jediný zdroj z fosilních paliv, který máme doma. Nevozí se složitými cestami, nejsou to trubky ze zlých zemí. Uhlí tady má do určité míry svoje místo.
Z výpočtů ale vynecháváte změnu klimatu a to, že jako lidstvo musíme zastavit globální oteplování.
To vynechávám. Nevynechávám, že budeme ekonomicky konkurenceschopní vůči zbytku světa. Když si Česká republika nechá zkrachovat průmysl kvůli vysokým vstupním cenám energií do průmyslu, tak to neochladí planetu.

Větrné elektrárny v Javoří u Maletína.
„Báli se Motoristů“
Energie z větru tvoří v Česku asi jedno procento. Jaká je vaše představa do budoucna?
Já na to neumím odpovědět. Když spočítám plán na tři gigawatty, na všechny zasmluvněné nebo připravované větrné elektrárny, tak jejich dvacetiletý provoz v rámci vysoutěžené ceny s inflační doložkou by spotřebitel dotoval až 20 miliardami za rok. Za dvacet let provozu to stačí na dostavbu Dukovan. Z mého pohledu to nedává takový smysl, radši bych peníze použil na něco jiného.
Dejme tomu, že se dokážete dostat na 30 procent vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Ale jak vyrobíte teplo? Prostě pálíte bioodpad, ve kterém se objevuje zdravé dřevo, zdravé stromy.
Nemáme dostatek přečerpávacích elektráren, které jsou nejlepšími akumulátory. Ale přijďte do krásných hor a řekněte: „To je krásný kopec, já vám ho přepůlím.“
Protože když přes den máte přebytek, tak je úplně úžasné to pumpovat do přečerpávacích elektráren.
V únoru jste říkal, že jste proti masivní výstavbě větrných elektráren. Takže to platí.
Platí. Původní masivní plán výstavby větrných elektráren znamená vzdálenost 500 metrů od obydlí. To je špatně. Když dáte 700 nebo 800 metrů, tak se jich tolik nevejde.
Čekáme na mapy, abychom postavili přiměřené množství. Evropská unie si to žádá a my potřebujeme dostat ty peníze. Takže jako za mě, lepší postavit něco než přijít o peníze.
Vy ani ministr Červený jste nebyli u jednání s Evropskou komisí ohledně akceleračních zón. Kdo tu vzdálenost určí?
Nemusím poslouchat zástupce Evropské komise, který řekl, že když to nevytyčíme, tak nám hrozí dramatické následky.
Proč vznikají akcelerační zóny?
Vytyčení akceleračních zón vyžaduje evropská směrnice RED III. Česko je s její implementací pozadu a už obdrželo formální výzvu k nápravě. Pokud by k implementaci nedošlo, v konečném důsledku může hrozit, že Česko přijde o miliardy korun z Národního plánu obnovy.
Praktickým cílem zón má být posílení energetické soběstačnosti a zapojení větrného potenciálu toho má být součástí. Zatím totiž Česko patří k zemím, které z větru vyrábí nejméně elektřiny z celé EU.
Zákon o akceleračních zónách poslanci i senátoři schválili loni.
Nezdá se, že by ministr Havlíček chtěl nějakou dramatickou úpravu akceleračních zón. Když se schválí doporučený limit 500 metrů od obydlí, co to pro vás bude politicky znamenat?
První, za kým jsem šel, byl samozřejmě pan Havlíček a ten mi na to řekl: „My si nemůžeme dovolit peníze nedostat.“
Odpověděl jsem: „Najdu cestu, jak ty peníze dostaneme, jak větrníky postavíme, ale v rozumném množství. Tak, abychom nepoškodili některá místa v přírodě. Aby byly včas varovány všechny obce, všichni obyvatelé. A aby opravdu hezká místa, kde je příroda nějakým způsobem vzácná, aby netrpěla.“
U akceleračních zón jsme ošidili ornitologický průzkum. Šéf sekce pro ochranu přírody mi tvrdil, že je potřeba je dělat dva roky po sobě po všechna období, ne jenom na podzim jako za ministra Hladíka.
Chtěli schválit něco, co je nejvíc zelené, co nejvíc pomůže ČEZu, co nejvíce investic, co nejvíce přípojek, co nejvíce dotací, a nechtěli ochraňovat přírodu.
Na Ministerstvu životního prostředí se velmi báli příchodu Motoristů. Spadl jim kámen ze srdce. Řekli si: „Wow, oni opravdu nejsou zlobbovaní, oni fakt chtějí chránit přírodu. To je pro nás novinka.“
Zní to opravdu hezky.
No, tak to je.
Komunikační strategie?
Ministerstvo připravovalo komunikační strategii, jak bojovat proti dezinformacím ohledně větrných elektráren. Psal o ní Deník N…
Já se přiznám, že Deník N neuznávám jako seriózní médium, takže mi je jedno, co psal Deník N.
Víte, kdo to je Aleš Jiráska z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk?
Nevím.
V případě Radka Mause řeší hluk z větrných elektráren. Bude je měřit. Přepočítával hlukovou studii. Také se expertně podílel na zmíněné strategii. Po nástupu Motoristů mu volal Jaroslav Čížek, odpůrce větrné energetiky z platformy Realistická energetika a ekologie, aby mu vynadal.
Já nevím, do jaké strategie.
Komunikační strategie na podporu větrníků od Ministerstva pro životní prostředí.
Neznám ani jedno z těch jmen, není to pro mě stěžejní. Dívám se na efektivitu. Chceme reálně chránit přírodu. Ať se rozhodne občan sám. Pokud má někdo nemovitost, chalupu někde u hor, a větrnou elektrárnu nechce, tak je jedno, jestli dělá, nebo nedělá hluk.
Podle posledního celostátního průzkumu podporuje větrnou energetiku 73 % obyvatel:
„Všechno souvisí se vším“
O větrnících se také říká, že mění počasí, mají stroboskopický efekt, ve velkém zabíjejí ptáky.
Je mi to jedno. Jako říká se to, jsou na to průzkumy.
Jedno? Je to pravda, lež, dezinformace? Co to je?
Všechno souvisí se vším a určitě existují studie, které říkají to, a jiné, které říkají opak.
Studie, které by říkaly, že větrné elektrárny mění počasí, neexistují.
Já jsem neřekl, že mění počasí. Studií, že vadí netopýrům a ptákům je nekonečno. Každá elektrárna někomu vadí. Vodní elektrárna vadí. Solární vadí.
Naschvál jsem vám citoval extrémní názory, které třeba na debatách v obcích zaznívají.
Já jsem nic takového neřekl. Za každou takovou věcí jsou extrémisté.
Jsou tady lidi, kteří tvrdí, že jim způsobí větrník nevím co, a můžou si dát alobal na hlavu. Nezajímají mě lidé, kteří říkají: „Nevymezte akcelerační zóny, nesmí tady stát ani jeden větrník, protože nás to zničí, zabije.“ Takoví blázni existují a já se s nimi nebavím.
Stejně tak se nebavím s blázny, kteří říkají: „Postavme 10 tisíc větrníků.“ Nejraději by zhasli a neuvědomují si, že mají v kapse čínský telefon.
Nejsem extrémista ani v jednom směru. Říkám: „Hledejme nějakou vyváženost.“
Stavíte se do středu?
Já se vždycky stavím do středu.
Ptám se z toho důvodu, že jste se v listopadu podle Deníku N setkal s Katarínou Ondrušovou. Sama to potvrdila.
Já nevím, kdo je Katarína Ondrušová.
Slovenská aktivistka, která propojuje v Česku skupiny zaměřené proti větrné energii.
Nebyl za mnou ohledně větrných elektráren nikdo, kdo by nebyl z ministerstva, profesní organizace, vědec, energetik.
S nikým ze Slovenska jsem se kvůli větrným elektrárnám nesetkal.
Já na tohle nemám čas. Chtěl jste se bavit o akceleračních zónách a teď se se mnou bavíte o tom, jestli jsem se na podzim setkal s někým ze Slovenska, kdo tvrdí, že větrné elektrárny zabíjejí ptáky ve velkém. Říkám vám, že jsem se s ní nepotkal. Nebo jo, ale nevím, kdo to je.
Názory Kataríny Ondrušové a jejího spolupracovníka Daniela Máčovského jsou extrémní a mají vliv na českou politiku. Vy je tedy odmítáte, protože je označujete za lidi s alobalem na hlavě?
Vy si myslíte, že chceme prodloužit vzdálenost nejbližší větrné elektrárny od domů z 500 metrů na 700 metrů, protože mi to nějaký dezinformátor ze Slovenska poradil?
To jsem neřekl, zajímá mě…
Tak se na to neptejte. To není k tématu. Mám schůzky s lidmi, kteří se akceleračním zónám věnují.
Ano, měl jsem pětadvacetiminutovou schůzku s jedním pánem, který za mnou přišel v Poslanecké sněmovně. Říkal mi, že se nesmí postavit ani jedna, že kvůli tomu máme rozbít vládu. Byl to fanatik proti větrníkům. Takoví lidé jsou, jednoho jsem potkal, možná více, ale na základě jejich názorů rozhodnutí neděláme.
V kolika obcích jste se byl na větrné elektrárny podívat?
Republiku jsem objezdil po svém. Máme deset, patnáct míst, kam pojedeme. Budeme mít kolečko ohledně toho, kdo to chce a kdo to nechce. Budeme točit videa s lidmi, kteří to nechtějí za kostelíkem na louce, nebo naopak s těmi, kteří si v referendu schválili, že jim to nevadí a chtějí to.
Lidé mi i hodně píšou, že to je dobré, ať se přijedu podívat. Někdo mi říkal, že u Liberce je super plán, kde by to mohlo být.
Vaše poslední videa byla vůči větrné energetice pouze negativní. Viděl jsem tam snahu ji za každou cenu kritizovat.
Udělal jsem jedno jediné video na Instagram, které oblétlo republiku, všichni na něj reagovali, a pár storíček s komentářem. Není to černobílé, můj názor není zcela negativní. Akcelerační zóny vymezíme a větrné elektrárny se postaví. Ale v nějaké rozumné míře a prosím méně, než je v plánu.
Většinu rozhovoru popisujete negativa větrných elektráren. Jaká jsou podle vás pozitiva?
Vítr je zadarmo. Ale nejsme na Baltském moři, fouká tu míň. Pozitiva jsou, že ji vyrobíme doma. Tedy až na vrtuli, rotor, převodovku, sloup a cement.
Komponenty jsou podporou byznysu Čínské lidové republiky. Zelený evropský komunismus podporuje rudý komunismus v Číně.
Ale určitě je to hezká myšlenka. Stejně jako je hezká myšlenka vodní elektrárna, solární panel. Kde jsou dobré větrné mapy, hluk, vyprahlá pláň, tak ať jich stojí nekonečno.
Investigativní pořad Ve stínu

Členy týmu Jiřího Kubíka (uprostřed) jsou Vojtěch Janků, Iva Pacnerová, Jana Mičová a Jaroslav Hroch (zleva).
Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli na Seznam Zprávách. Archiv dílů najdete na našich stránkách.
Střih, sound design: David Kaiser
Režie: Jiří Marek
Své náměty či připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz.

















