Přijímačky CERMAT se blíží. Jak můžou rodiče dětem nejlépe pomoci a co škodí

Do přijímacích zkoušek na střední školy zbývá už jen pár dní. Řada dětí i jejich rodičů propadá pocitu, že je potřeba ještě pořádně zabrat a dohnat, co se nestihlo. Odborníci ale upozorňují na to, že právě takové chování může výkon paradoxně zhoršit. V závěrečné fázi přípravy už totiž nejde o učení, ale o psychickou pohodu a stabilitu. Právě stres totiž může výsledky ovlivnit víc než samotné znalosti.

Poslední dny před přijímacími zkouškami bývají pro děti psychicky nejnáročnější. Zatímco ještě před pár týdny šlo o systematickou přípravu, nyní se do popředí dostává stres, pochybnosti a tlak okolí. Děti si stále častěji uvědomují, že se termín blíží, a přirozeně začínají řešit, zda jejich dosavadní snaha bude stačit.

„Většina dětí, které na Linku bezpečí v těchto dnech volají, pociťuje stres z toho, že už se přijímací zkoušky blíží a už nemají moc času na přípravu. Bojí se, že to nebude stačit, že zklamou rodiče i samy sebe,“ popisuje Hana Píšová, vedoucí krizových služeb Linky bezpečí. Podle ní se navíc často přidává i strach z velké konkurence nebo nejistota ohledně vlastních schopností, zvlášť pokud dítě míří na náročnější školu.

„Často se setkáváme s tím, že děti mají jinou představu než rodiče o tom, kam by se chtěly hlásit, nebo samy nevědí, kam směřovat. Snadno potom v této situaci podlehnou tlaku rodičů, že by se měly hlásit na školu, na kterou se ovšem samy úplně necítí. Typické je to v případech, kdy rodiče tlačí na to, aby dítě studovalo gymnázium, ale ono samo má obavy, že není na tento typ školy dostatečně dobré a že výkonové prostředí pro něj není to pravé,“ vysvětluje Hana Píšová.

Všechny tyto faktory ještě dále zvyšují psychický tlak spojený s přijímacími zkouškami, který je už sám o sobě značný: „Je zcela přirozené, že jakákoli zkouška či test znamená velký nápor na psychiku. Pro úspěch u přijímacích zkoušek je tak kromě praktické přípravy naprosto klíčová také schopnost zvládnout stres a nervozitu, protože právě strach a přílišná nervozita se velmi často podepisují na snížení soustředění a chybování,“ říká Michaela Kadlecová, spoluzakladatelka organizace To dáš!, která se specializuje na přípravu na přijímací zkoušky.

V tomto ohledu mohou rodiče svým dětem významným způsobem pomoci. Začít mohou tím, že budou poslouchat a respektovat to, co jim jejich potomek říká: „Pokud má dítě pocit, že ho téma přijímaček stresuje a znejišťuje, je úplně v pořádku nastavit si hranice. Dítě se může například domluvit s kamarády, že už se o přijímačkách nebudou bavit, nebo může vyjádřit přání, aby už se přijímací zkoušky neřešily doma. V posledních dnech může být zkrátka užitečné toto téma eliminovat,“ upozorňuje Hana Píšová.

Právě v této fázi podle odborníků totiž přichází zásadní změna perspektivy. To, co se dítě mělo nebo mohlo naučit, už se naučilo. Snaha dohnat ztrátu na poslední chvíli obvykle nepřináší lepší výsledky, ale spíš zvyšuje nervozitu a snižuje sebedůvěru. Poslední dny proto nejsou o přidávání výkonu, ale o stabilizaci dětské psychiky.

Tomu by měl odpovídat i režim přípravy. Letošní první termín přijímacích zkoušek vychází na pátek, a zatímco na začátku týdne má podle odborníků ještě smysl lehké učení, postupně by měla intenzita klesat. „V pondělí a úterý bych doporučila soustředit se už pouze na opakování místo učení se nových věcí. Ve středu procházet jen úplné drobnosti, jako je například zopakování si základních vzorečků nebo přísloví, která se objevují ve zkoušce z českého jazyka. Čtvrtek bych pak doporučila nechat už úplně volný,“ radí Hana Píšová.

Podle ní je kontraproduktivní psát v přijímačkovém týdnu zkušební testy, protože dítě ve stresu je může napsat mnohem hůř, než je jeho dlouhodobý průměr, a spíš ho to znejistí, než aby ho to posílilo a zpevnilo. V této fázi je proto klíčové přijmout, že příprava má své limity. V posledních dnech už není prostor pro zásadní zlepšení výkonu. Mnohem důležitější je soustředit se na psychickou pohodu a pracovat s tím, jak dítě zvládá stres.

Velkou roli v posledním týdnu před přijímačkami hraje i to, co by se mohlo zdát jako „ztráta času“ – tedy odpočinek, pohyb a běžné aktivity. Někteří rodiče mají tendenci dětem rušit kroužky nebo sport s tím, že je potřeba se soustředit jen na učení. Odborníci ale varují, že jde o chybný krok. „Určitě bych nerezignovala na pravidelné tréninky nebo kroužky. Psychohygiena ve formě zájmové činnosti nebo pohybu je strašně důležitá. Takže určitě není dobrý nápad vynechat v posledním týdnu kroužek nebo trénink a místo toho se učit,“ říká Hana Píšová.

Pokud nemá dítě žádný kroužek nebo sport, je na rodičích, aby na to mysleli a třeba podnikli něco společně. Nebo je samozřejmě možné, aby se dítě domluvilo s kamarády a šlo ven s nimi. „Záleží na typu osobnosti dítěte. Někomu vyhovuje sejít se s přáteli, jinému poslouchat hudbu a ještě jinému pomáhá zvládnout stres tím, že si vyplaví endorfiny, nejúčinnější antistresové hormony, při sportu,“ souhlasí Michaela Kadlecová.

Stejně tak zásadní je spánek. Právě ten ovlivňuje schopnost soustředění, paměť i odolnost vůči stresu. Před důležitou zkouškou se může usínání zhoršit, proto má smysl podpořit ho jednoduchými návyky – například večerní procházkou, omezením obrazovek nebo klidnou rutinou před spaním.

„Pokud má dítě potíže s usínáním, je dobré přemýšlet o tom, co mu pomáhá – může to být například kniha, poslech hudby nebo právě pohyb. Nebojte se podpořit spánek například bylinkovými čaji. Jestliže dítě užívá nějaké léky nebo trpí alergiemi, je samozřejmě potřeba poradit se s lékárníkem, ale jemná podpora ve formě například levandulového nebo meduňkového čaje může být velmi účinná. Stejně tak můžete vyzkoušet například aromaterapii, která má na kvalitu spánku také pozitivní vliv,“ říká Hana Píšová.

„Určitě bych podtrhla to, že je zcela zásadní nevypadnout ze spánkového biorytmu – nevstávat několik dní později, nechodit tím pádem spát později. Zkouška žákům začíná už v 8:30 hodin, musí být tedy v režimu brzkého vstávání, jako když jdou do školy. A ačkoliv nejde nic naspat dopředu, dá se do zkoušky nejít s mnohahodinovým spánkovým dluhem, zejména když noc před samotnou zkouškou nebývá jako na obláčku,“ dodává Michaela Kadlecová.

Nepodceňte ani přípravu večer před přijímacími zkouškami. „Je důležité naplánovat večer předem detaily, které poté pomohou zvládnout ten samotný zkouškový den. To znamená, že večer předem by si dítě mělo v klidu připravit pozvánku a doklad. Rozmyslet si, co si vezme na sebe, aby mu v tom bylo pohodlně, cítilo se dobře, nikde ho nic neškrtilo a netlačilo,“ říká Hana Píšová. Kromě toho radí i domluvit se předem, jakou svačinu by si dítě přálo mít nebo kdo ho na zkoušky poveze. Protože každý z rodičů reaguje ve stresových situacích jinak a dítě může pro dovoz na přijímačky preferovat jednoho z nich. Samozřejmostí by mělo být naplánování trasy předem a počítání s dostatečnou časovou rezervou. Právě tyto detaily pomáhají snížit ranní stres a předejít zbytečným komplikacím.

„Pokud jsou myšlenky den před zkouškami příliš zahlcující, je dobré vycházet z toho, v čem mají rodiče zkušenost, že dítěti pomáhá. Pokud je například dítě zvyklé na pohyb, doporučovala bych, aby ho vzali ven nebo šlo ven se svými kamarády. Rodiče by zkrátka měli fungovat jako opora a vycházet z toho, co je pro dítě přirozené a co rádo dělá,“ dodává Hana Píšová.

Podobně důležité je i samotné ráno. Odborníci doporučují držet se toho, na co je dítě zvyklé, a nezkoušet nic nového. Pokud běžně nesportuje po ránu, nemá smysl zavádět rozcvičku právě v den zkoušky. Stabilní ranní rutina pomáhá snižovat úzkost a navozuje pocit kontroly nad situací.

„Soustředila bych se na to, aby dítě vstalo dostatečně včas a aby mělo k dispozici dobrou, kvalitní a vyváženou snídani. Důležité je, aby mělo ke snídani něco, co mu chutná, a zvýšila se tak pravděpodobnost, že alespoň trochu dokáže sníst. Je totiž možné, že bude reagovat na stres nechutenstvím. Nicméně je důležité, aby do sebe nějakou energii dostalo. Na to by rodiče měli myslet a mít připravený například jogurt, banán nebo přesnídávku – zkrátka něco, co se dobře polyká a zároveň dodá energii,“ upozorňuje Hana Píšová.

„Po cestě na přijímačky by se dítě rozhodně nemělo snažit jakkoli dohnat učivo, a naopak se snažit si cestu co nejvíc zpříjemnit, například oblíbenou hudbou,“ říká Michaela Kadlecová. Hana Píšová k tomu dodává, že po cestě by rodiče měli respektovat to, zda dítě vůbec nechce mluvit, nebo se třeba chce bavit o neutrálních tématech. Cokoli, co dokáže zmírnit jeho stres, je v pořádku.

Noční můrou všech dětí je představa, že se podívají na test a nevzpomenou si na jedinou věc. „To se stává často a chtěla bych děti podpořit v tom, že většina jejich vrstevníků je na tom velmi podobně. To, že dítě zazmatkuje nebo znervózní, je zcela běžné. Existují ale jednoduché techniky, jak se zkusit vrátit sám k sobě a začít se na zkoušku lépe soustředit,“ uklidňuje Hana Píšová.

Základní technikou je práce s dechem. Děti si nemusí pamatovat žádnou složitou strategii, ale podstatné je prodloužit výdech oproti nádechu. Třeba nadechnout se na čtyři doby a vydechnout na šest dob. Pokud dětem nejde prodloužit výdech, pomáhá představit si, že sfoukávají svíčku, protože tím, že našpulí pusu, proud vydechovaného vzduchu se zpomalí a už i to samo o sobě vede k tomu, že se dech zpomalí a zklidní. S tím souhlasí i Michaela Kadlecová, která dodává, že zpomalením a prohloubením dýchání se zklidní tělo i mysl a okysličí mozek.

Velmi účinná je i jednoduchá technika, při které se dítě zkusí rozhlédnout po místnosti a vyjmenovat všechny hranaté, červené nebo jakékoli jiné věci, které vidí. „Je důležité, aby ona zvolená technika byla co nejjednodušší a dítě se nemuselo učit nové a složité věci. Navíc je dobré, když si dítě ony techniky vyzkouší ještě před přijímačkami. Ve chvíli, kdy je pohltí stres, potom nemusí složitě lovit v paměti, ale ví, na co se může soustředit a co může zkusit,“ dodává Hana Píšová.

Je také dobré mít připravený plán, co bude dítě dělat o přestávce. Někomu může vyhovovat zavolat domů rodičům a mít domluvené, že si budou povídat o zcela neutrálních tématech. Pro někoho naopak může být příjemnější, aby mu rodiče o přestávce nepsali, protože ho to stresuje o to víc. Je zkrátka důležité zamyslet se i nad takovými drobnostmi a přemýšlet nad tím, co dítěti sedí a co pro ně může být užitečné.

„O přestávce je strašně důležité se projít, občerstvit a nehrát hry na telefonu a nescrollovat na sociálních sítích. Jakkoliv jsou rodiče doma sami nervózní a spojit se s dítětem o přestávce je očekávatelné a chtěné pro obě strany, je třeba to nepřehánět. Dítě si má odpočinout, a ne celou pauzu protelefonovat a diktovat několika členům rodiny své dojmy či výsledky příkladů. V ten moment často nastává uvědomění si svých ‚zbytečných‘ chyb. To pak před zkouškou z češtiny, která je druhá, úplně zbytečně rozloží sebevědomí. Počítá se lepší ze dvou pokusů z předmětu a výkony v češtině a matematice je od sebe potřeba odizolovat,“ radí Michaela Kadlecová.

Zásadní roli v celém procesu hrají samozřejmě rodiče. Právě jejich očekávání a komunikace mohou stres výrazně zvyšovat, nebo naopak snižovat. Věty zdůrazňující výjimečnost dne nebo důležitost výsledku často dítě ještě více paralyzují. Mnohem užitečnější je připomínat, že jde o jednu z mnoha životních situací, a ujistit dítě, že existují i další cesty.

„Rodiče by dětem neměli říkat taková poselství, že jde o všechno, že je to důležitý den a podobně. Je potřeba, aby si rodiče uvědomili, že střední škola nemusí nutně určovat budoucnost dítěte, a snižovali sami pro sebe i směrem k dítěti pocit, že jeden den rozhodne kompletně o celé budoucnosti,“ upozorňuje Hana Píšová s tím, že je naopak žádoucí svá vyjádření přerámovat a zdůrazňovat dítěti, že pokud se přijímačky nepovedou, život tím rozhodně nekončí.

Opakovat mu, že pokud tyto přijímačky nedopadnou, budete společně hledat jiná řešení, že ta řešení existují – a především, že jeho hodnota se neodvíjí od toho, jak napíše jednu zkoušku.