Článek
Válka na Blízkém východě od svého začátku významně ovlivňuje ceny ropy a plynu ve světě. Významný dopad na cenu plynu měl také íránský útok na katarské LNG terminály, který se uskutečnil 18. března. Raketami zasažený komplex Rass Laffan, nacházející se 80 km severovýchodně od Dauhá, je největším zařízením na výrobu LNG na světě a produkuje přibližně 20 procent celosvětových dodávek LNG. Cena plynu po útocích na plynárenskou infrastrukturu v Kataru a Íránu vzrostla téměř o třetinu.
Katar již dříve zastavil produkci LNG a velkoobchodní cena plynu pro evropský trh vzrostla téměř na dvojnásobek - ze 30 na více než 50 eur za megawatthodinu. Jaký to může mít dopad na Českou republiku? A jak se můžeme na tyto situace připravit?
Po ruské invazi na Ukrajinu Evropa zvládla v rekordně krátké době ukončit desítky let trvající surovinovou závislost na ruských fosilních palivech, zejména na zemním plynu. Přeorientování se na zkapalněný zemní plyn (LNG) z Norska, USA nebo států Perského zálivu se ukázalo jako funkční, ale zároveň jen jako polovičaté řešení. Základní krok, tedy zbavit se dodávek z Ruska, Evropa udělala. Ten druhý krok, tedy snižovat závislost na dováženém plynu jako takovém, je ale stále v nedohlednu. Válka v Íránu tak představuje další ze stále početnější řady nepříjemných budíčků. A Česko opět stojí na chvostu potřebné modernizace.
Podstatnou část zemního plynu (v jehož těžbě je Evropa nesoběstačná a silně závislá na importu z jiných zemí) může pomoci nahradit mix domácích řešení. Domácí energie z obnovitelných zdrojů - ať už solární, větrné nebo bioplynové stanice - je nezávislá na výkyvech cen na světových burzách. Využití potenciálu úspor energie v budovách umožňuje snížit dovoz zemního plynu na vytápění, stejně jako jeho náhradu elektrifikací - typicky instalací tepelných čerpadel.
Právě tato řešení v průběhu roku snižují počet hodin, ve kterých musíme naše potřeby energie vykrývat spalováním plynu nebo uhlí. Možnost vyrábět energii doma nám přináší soběstačnost a dostupnou, cenově stabilní energii, kterou neovlivňují zahraniční konflikty ani geopolitická situace. A dokládají to i data.
Bez OZE bude elektřina dražší než v Německu
Dobrou zprávou pro Evropu je fakt, že předchozí energetická krize způsobená také zemním plynem, sice ruským, aktivovala investice do vlastních obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti budov. Právě obnovitelné zdroje energie tlumí výkyvy na trzích s elektřinou. Ostatně již v roce 2022 dokázaly nově připojované solární a větrné elektrárny v Evropě uspořit zhruba 12 miliard eur na dovozu zemního plynu.
Solární a větrné elektrárny mají také významnou roli ve snižování spotřeby plynu, jehož využití v Česku roste v souvislosti s odklonem od uhlí. Spotřeba zemního plynu pro výrobu elektřiny a dálkového tepla v Česku dosáhla v roce 2023 hodnoty 15,8 TWh. Pokud bychom dokázali rychle stavět nové projekty solárních a větrných elektráren, můžeme se stát na dovozech plynu více nezávislými.
Svaz moderní energetiky spolu s Fakty o klimatu publikoval scénáře, které ukazují, že více obnovitelných zdrojů znamená do 10 let o 7 TWh nižší spotřebu plynu než v případě scénáře nevyužití potenciálu zelených zdrojů energie. Model také ukazuje, že v roce 2035 činí rozdíl v evropské spotřebě zemního plynu mezi scénáři s využitím potenciálu obnovitelných zdrojů a stagnací této části energetiky až 20 TWh zemního plynu.
Zajímavým faktem je také zjištění, že zatímco ve scénářích pomalého rozvoje vykazuje Česká republika převahu dovozu elektřiny nad vývozem, u ambiciózního scénáře s rychlejším rozvojem solární a větrné energie zůstává Česko v celoroční bilanci exportní zemí.
Data tak dokazují, že vyšší podíl větru a solární energie přímo snižuje spotřebu plynu a omezuje citlivost české energetiky na cenové šoky. Rychlejší rozvoj větrných a solárních elektráren proto není jen klimatickým opatřením, ale konkrétním nástrojem ke snížení závislosti na plynu, stabilizaci cen elektřiny a posílení energetické bezpečnosti České republiky.
Právě využitím zdrojů, které umíme realizovat rychle, ať už jde o výstavbu solárních a větrných elektráren, bioplynových stanic nebo instalacemi tepelných čerpadel, či výměnou vozů se spalovacími motory za elektromobily, umíme zajistit trvalé řešení naší energetické bezpečnosti. Česko v prvním roce energetické krize utratilo za dovoz fosilních paliv přes 400 miliard korun. Pokud budeme dál žít v zemi, kde se větrná elektrárna povoluje přes 10 let, je možné, že nás v dnešním nestabilním světě čekají podobné výdaje opakovaně.
Dnes by však žádný politik neměl pochybovat o tom, že energetická bezpečnost je nedílnou součástí evropské, a tedy i české bezpečnosti. Opakující se energetické šoky způsobené závislostí na rizikových regionech násobí škody způsobené extrémními povětrnostními jevy a spolu tato rizika povedou k oslabení hospodářského růstu. Urychlení proměny energetiky je jediným způsobem, jak tuto zranitelnost snížit, a navíc ji podstatně zlevnit.
