Konec „speciálních vztahů“ na obzoru. Trump útočí na nejbližšího spojence

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Neřešte to, my to nepotřebujeme,“ vzkázal koncem minulého týdne americký prezident Donald Trump Velké Británii.

Příkrými slovy reagoval na neochotu Londýna zapojit se do války v Íránu a vyslat do Perského zálivu své válečné lodě, které mimochodem označil v porovnání s těmi americkými za „hračky“.

Krátké heslo by ale zřejmě mohlo kromě jeho postoje k britským lodím charakterizovat i jeho celkový postoj ke „speciálním vztahům“, anglicky special relationship, mezi Londýnem a Washingtonem, které se v současné době nacházejí pod nebývalým tlakem.

Americký prezident v poslední době stupňuje výpady proti Británii a jejímu premiérovi Keiru Starmerovi, který si jej svým přístupem vůči válce v Íránu zjevně znepřátelil.

Trump nedávno Starmera kritizoval slovy, že „nejde o Winstona Churchilla“. Sdílel také komediální scénku, která ukazuje, jak panikaří před jejich společným telefonátem a ptá se, proč je tak těžké mluvit „s tím strašidelným, strašidelným, úžasným prezidentem“.

Tento týden v úterý pak Británii jmenoval, když apeloval na země, „ať si jdou pro svou vlastní ropu“ z Hormuzského průlivu.

„Musíte se naučit bojovat sami za sebe, Spojené státy vám už na pomoc nepřijdou, stejně jako vy jste nepřišli na pomoc nám,“ vzkázal s odkazem na Británii a další země, které se zdráhají podílet na znovuotevření strategické úžiny.

Trumpův bývalý poradce a výrazná tvář prezidentova hnutí MAGA Steve Bannon šel ve svých výrocích ještě dál. V reakci na britskou zdrženlivost v Perském zálivu vzkázal, že „speciální vztahy jsou u konce“.

„Jděte do háje. Buď jste spojenci, nebo nejste,“ reagoval nekompromisně na to, že Británie povolila Američanům užití svých základen pro obranné akce, nikoliv však útočné.

Zahraniční média a experti si v souvislosti s četnými výpady začali pokládat čím dál neodbytnější otázku: Jsou opravdu desetiletí trvající „speciální vztahy“ mezi Londýnem a Washingtonem u konce?

Pojmu „speciální vztahy“ dal vzniknout právě Trumpem zmiňovaný Churchill, když během projevu na Westminster College v Missouri v roce 1946 mluvil o poutu Britského společenství národů a impéria ke Spojeným státům.

Označení odkazuje na silné propojení zemí v politické, ekonomické, diplomatické i bezpečnostní oblasti. V praxi se projevuje například sdílením vojenských základen či zpravodajských informací.

„Tento vztah byl vždy založen na úzké spolupráci a velmi pevných pracovních vazbách mezi úředníky a jednotlivými útvary i agenturami,“ popisuje pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Anand Sundar z londýnské pobočky think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy.

Po desetiletí se Británii a Spojeným státům dařilo speciální vztahy držet při životě díky společnému jazyku, sdíleným zájmům, vzájemné kulturní náklonnosti i vojenské spolupráci.

I v minulosti se vztahy opakovaně dostávaly pod tlak.

K jejich ochlazení došlo například v roce 1956, kdy Spojené státy odmítly podpořit akci Británie, Francie a Izraele v Suezském průplavu. Tento moment je mimochodem dodnes označován jako jeden ze signálů slábnoucího globálního vlivu Británie a rostoucí moci Spojených států.

Do ostrého sporu se země dostaly i o dekádu později, když britský premiér Harold Wilson odmítl výzvu amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona k zapojení do války ve Vietnamu. Jako řadu dalších se jej ale nakonec podařilo zahladit.

Podle analytika Evropské rady pro zahraniční vztahy Nicka Witneye Británii, která přišla o imperiální postavení, dlouhé roky představa speciálního pouta s vlivnými Američany uklidňovala.

„Od premiéra až po obyčejného člověka – se Britové utěšovali iluzí, že jejich země zůstává mimořádně důležitým spojencem vůdce svobodného světa, ceněným a váženým pro kvalitu svých ozbrojených sil, své sítě kontaktů i moudré diplomatické rady,“ píše ve svém únorovém textu.

Po loňském střídání v Bílém domě se ovšem tato iluze začala vytrácet. „Trump se od svého nástupu do úřadu chová vůči Spojenému království v podstatě jako nepřátelský aktér,“ míní Sundar.

„Žaloval BBC, podporoval krajně pravicové strany proti vládě, urazil britské vojenské zapojení v Afghánistánu, a to ještě předtím, než vezmeme v úvahu cla, výhrůžky vůči Dánsku, spojenci Spojeného království v NATO, a návrhy na odměnění ruské agrese na Ukrajině,“ připomíná jednotlivé Trumpovy kroky.

„Vzhledem k tomu, že závislost je tak hluboká, existuje silná, ale nebezpečná tendence považovat tyto věci za pouhou výjimku nebo ojedinělý jev, místo aby se uznalo, že ve vztahu nastala krize,“ komentuje Sundar britský postoj.

K oslabení „speciálních vztahů“ podle něj dochází nejen kvůli Trumpovi, ale také kvůli celkovému posunu americké pozornosti od Evropy směrem k regionu Indického a Tichého oceánu a západní hemisféře, který by nyní probíhal i pod vedením demokratického prezidenta.

Britský premiér od Trumpova nástupu usiloval o to získat si nevyzpytatelného prezidenta a zůstat s jeho zemí na jedné lodi. I on ovšem začal být poslední dobou ostřejší ve svých výpadech a americké hlavě státu se naučil oponovat - jako v případě zapojení do války v Íránu.

Nepříjemnou pravdou ovšem je, že Británie si v současné době nemůže dovolit znepřátelit si Spojené státy a zpřetrhat vazby s nimi.

„Její jaderné odstrašování spočívá na jediném systému - Trident - který je téměř ve všech ohledech americký, sdílení zpravodajských informací je s americkým systémem tak neoddělitelně propojeno, že jeho rozvázání je prakticky nemožné, a navíc se zavázalo k desetiletím trvající závislosti na zbraňových systémech, jako jsou (stíhačky) F-35 a (ponorkové technologie v rámci paktu) AUKUS,“ jmenuje důvody Sundar.

Obranný výbor dolní komory britského parlamentu ve zprávě z roku 2023 konstatoval, že spojenectví s USA významně posiluje britskou bezpečnost. „Spojené království těží ze vztahů s USA díky přístupu k americkému vojenskému myšlení, vybavení a výzkumu, jakož i díky možnosti cvičit a být nasazen po boku svých amerických kolegů,“ stálo ve zprávě.

Strategicky důležité je spojenectví pro Británii i z pohledu ekonomiky. Spojené státy jsou jejím největším obchodním partnerem a tvoří přibližně 18 procent britského obchodu. Obě země mají navíc ve svých ekonomikách navzájem významné investice.

Podle Sundara by měl nicméně Londýn s ohledem na vývoj za Atlantikem přehodnotit svou strategii a začít aktivněji bojovat za své zájmy. „V první řadě to znamená usilovat o mnohem užší vztahy s evropskými partnery a s EU,“ míní Sundar.

Starmerův středeční projev svědčí o tom, že Británie se už nyní vydává tímto směrem. Po tom, co Trump zmínil možnost vystoupení Spojených států z NATO, britský premiér zdůraznil potřebu obranné i ekonomické spolupráce se sedmadvacítkou.

Podle politického komentátora stanice BBC Henryho Zeffmana šlo o „záměrné a zásadní politické rozhodnutí“.

Otázkou ovšem zůstává, zda bude sedmadvacítka, ve které dodnes zůstává hořkost z „drahého rozvodu“ s Británií, obnovení bližší spolupráce otevřená.

„EU byla dosud velmi opatrná, pokud jde o nabídku jakýchkoli významných ústupků ve vztazích s Velkou Británií (včetně nedávného plánu obranných výdajů SAFE). Důvodů je mnoho, ale jedním z nich je to, že Spojené království velmi špatně komunikovalo své strategické priority s hlavními městy EU a Bruselem,“ shrnuje Sundar.